Agentura TASR píše o historicky první oficiální návštěvě Slovenska. Historická byla zejména délka pobytu. S jemným zveličením by se dalo říct, že Tony Blair přijel do Bratislavy strávit noc.

Ale to podstatné, co měl stihnout, se mu podařilo. Podpora nejvlivnějšího lídra z konkurenční socialistické stranické rodiny musí premiéra Dzurindu hřát u srdce. Žárlivý Robert Fico, vůdce Blairovy sesterské slovenské levice, sice může jen vydávat prohlášení, že se s Blairem setkal v Praze. Nic totiž nezmění skutečnost, že politicky je britskému premiérovi stokrát bližší Dzurinda.

Dzurindu k Blairovi nepřitahují pouze reformy, ale také schopnost zbavit politiku hodnotového základu tam, kde je přítěží, a objevit ho tam, kde se hodí do správného konceptu, například v otázce Iráku. Blair a Dzurinda jsou si opravdu velmi blízcí, i když o tom možná ten větší a důležitější ještě vůbec neví, uzavírá list.

Evropská unie musí v souvislosti s další finanční pomocí Palestincům trvat na splnění podmínek ze strany Hamásu, píše ve svém dnešním vydání rakouský deník Der Standard. Evropská unie stojí před velkým dilematem prakticky už není možné, aby dále podporovala Palestince, dokud hnutí Hamás, které povede novou vládu, neuzná podmínky blízkovýchodního kvartetu. Hamás je totiž na seznamu teroristických organizací, který si vede Evropská unie. Proto není možná ani finanční podpora, ani přímý kontakt, který udržuje Moskva.

Brusel se tak nachází v nelehké situaci, protože už dříve investoval miliony eur do konkrétních projektů při obnově na území palestinské autonomie. Evropská unie oprávněně cítí, že je tato její pionýrská práce ohrožena, protože další pomoc ve výši téměř jedné miliardy eur je kvůli výsledkům palestinských voleb ohrožena.

Jedno je ale jasné. Evropská unie se nesmí řídit podle schématu, že pokud Hamás splní jednu ze tří podmínek, dostane třetinu finanční pomoci. Pro Brusel by mělo být směrodatné, že pomoc Palestincům je možná pouze při splnění všech podmínek. A jestli Hamás o finanční pomoc stojí, je teď řada na něm, píše závěrem Der Standard.

Německé deníky dnes rozebírají hladkou dohodu tří opozičních stran ohledně konkrétního zadání pro zvláštní vyšetřovací výbor Bundestagu. Ten má v prvé řadě objasnit roli, kterou během války v Iráku sehráli dva agenti německé zpravodajské služby BND. Na tehdejší rudo-zelenou vládu kancléře Schrödera padlo podezření, že němečtí agenti přímo pomáhali Američanům při vedení války, i když Německo oficiálně proti zásahu vystupovalo.

List Süddeustche Zeitung nazývá v komentáři zadání pro práci výboru pouhou "omítkou". Dokument o 30 bodech obsahuje všechna čtyři tolik diskutovaná témata posledních týdnů. Zaprvé, pomáhali agenti BND Američanům ve vedení irácké války? Dále jak to bylo s únosem německo-libanonského občana Chálida al-Masrího americkou CIA. Potom by se poslanci rádi dozvěděli něco o případech, kdy němečtí vyšetřovatelé vyslýchali v zahraničí zadržené osoby, a kterak CIA tajně letecky přepravovala osoby podezřelé z terorismu.

Podle Süddeutsche Zeitung by si opoziční strany měly předem ujasnit postup v případě, že při výslechu svědků, mezi kterými nemají chybět Gerhard Schröder nebo Joschka Fischer, narazí na bariéru mlčenlivosti a tajných informací. Jistě, mohou podat stížnost k Ústavnímu soudu. Oprávnění k takovému kroku ale Zelení, postkomunisté a liberálové mají zase jen společně, poznamenává deník.

List Die Welt si zase myslí, že ministr zahraničí Steinmeier a šéf tajné služby Uhrlau udělali velkou chybu, když vehementně popřeli předání vojenských informací Američanům. Je přece samozřejmé, že Německo, jakožto spojenec Washingtonu, Američanům během irácké války pomáhalo, uvádí na stránkách Weltu bezpečnostní expert křesťanských sociálů Hans-Peter Uhl. Podle něj se předáním informací splnily spojenecké závazky vůči Americe, aniž by se do Iráku museli posílat němečtí vojáci.

Od roku 2003 ovlivňují ambice ruských vůdců, kteří se prostřednictvím politické a vojenské svrchovanosti nad svými sousedy snaží obnovit sovětské impérium, demokratické revoluční snahy na Ukrajině a v Gruzii. Konstatuje to americký deník Washington Post. Od konce studené války si Rusko vybudovalo stínové impérium na území svých svrchovaných sousedů. Moc Moskvy se tak rozšířila do míst, kde je neospravedlnitelná a nevítaná.

Takové chování s cílem udržet si politický a ekonomický vliv za hranicemi státu brání demokratickému vývoji v zemích, které by se chtěly přidat k západnímu světu. Do Evropy se tak šíří nestálost, kriminalita a nejistota. Vladimír Putin musí pochopit, že jeho země si nemůže užívat partnerství se západním světem včetně členství v G8, dokud domácí a zahraniční politika Ruska nebude vypadat jako politika moderního demokratického státu, a ne jako politika carská, píše Washington Post.

Martin Hromádka, Soňa Marešová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít