Zahraniční tisk o boji proti terorismu
Kdy a z jakého podnětu uskuteční Spojené státy očekávaný útok na Irák, o tom spekuluje ruský deník Kommersant. Osmý prosinec je očekávaný den, ke kterému musí Irák předložit dokumenty o všech dřívějších i nynějších programech atomových, biologických nebo chemických zbraní.
Bagdád tvrdí, že všechny programy už dlouho patří minulosti, ale přesvědčí tato odpověď Washington? Je možné, že se Bílý dům rozhodne oslavit Vánoce v přátelském duchu a vyčká do ledna konečné zprávy zbrojních inspektorů. V každém případě se osud Iráku počítá spíš na týdny než na měsíce, poznamenává moskevský list Kommersant.
Na rostoucí nebezpečí islámského radikalismu v Africe upozorňuje v souvislosti s událostmi v Nigérii americký deník The Washinton Post. Před několika týdny se o soutěži Miss World v nigérském státě Zamfara hovořilo jen v souvislosti s módou a krásnými modelkami. Nyní slyšíme jen o násilí, které si vyžádalo více než 200 obětí. Krásné dívky byly nuceny prchnout do Londýna, Bushova administrativa by však měla reagovat obráceně.
Pokud nepomůže křehké nigerijské demokracii zvládnout současné násilnosti, mohou radikální hnutí typu Talibanu upevnit kontrolu ve velké části země, soudí Washington Post a pokračuje: Nigérie se stotřiceti milióny obyvatel je rozdělená na převážně muslimský sever a křesťanský jih. Vládnoucí politici patřili v minulosti převážně k umírněným muslimům, kteří si nepřáli vznítit náboženskou nenávist. Ale v posledních třech letech se stal islám mnohem radikálnější. Bylo zavedeno a tvrdě vyžadováno islámské právo šaría - například v nejbližší době čeká dvě nigerijské ženy a jednoho muže poprava ukamenováním.
Ve státě Zamfara je vyžadován islámský oděv, zakázán alkohol a veřejná doprava je rozdělena podle pohlaví. Navíc stát hromadí zbraně, aby podle všeho bránil svoji náboženskou policii před potenciálním federálním útokem, píše americký deník. Takové situace by mohly využít skupiny, které financují radikální islámská hnutí. A to je vážná hrozba pro Spojené státy. Nigérie má velké množství ropy a Bushova administrativa ji vnímá jako důležitého partnera při hledání alternativ k Blízkému Východu. Americká vláda proto musí zvýšit svoje úsilí, aby pomohla reformám v Nigérii a zvítězila nad cizími podporovateli islámského fundamentalismu a vzniku nového Talibanu, uzavíra The Washington Post. Ačkoli ruský prezident Vladimír Putin vyhlásil boj korupci a "diktaturu práva", organizovaný zločin má přesto ve své moci celé bohatsví země. Uvádí to ve svém komentáři francouzský list Le Monde. Rusko zůstává zajatcem skupin, které si na začátku devadesátých let přisvojily v privatizaci jeho přírodní zdroje. Putin je proti těmto organizacím bezmocný. Jeho autorita se opírá o pořádkové síly a tajné služby, ze kterých pochází a jehož agenti obsadili vládní aparát. Zdá se však nemožné, aby byla vymýcena špatná minulost a namísto ní vystavěno nové Rusko, soudí pařížský list Le Monde.
Francouzský list Libération se domnívá, že takzvané turecké otázce, v níž jde o případné přijetí země do Evropské unie, se nedostává politické korektnosti. Většina evropských politiků se raději pouští do nedůstojných kliček, než aby řekla to, co si skutečně myslí. Stále rozšiřuje sliby, ale dává si přitom bedlivý pozor, aby neupřesnila datum, kdy je splní. Turci tedy mají být proč zklamáni, přitom nejméně 80 procent z nich je podle průzkumů veřejného mínění pro vstup země do Evropské unie.
Jediná pravá otázka, na kterou by se mělo odpovědět, ale kterou se nedoporučuje klást, zní, zda se turecký islám rozpustí v Evropě? Je ještě příliš brzy na ni odpovídat kladně, pokračuje Libération. Musíme se totiž ptát: Stačí islamismus zmírňovaný státními převraty vyhovět jedné ze základních podmínek jakéhokoli připojení k Evropě - existenci demokratického režimu? Další argument, který předkládají stoupenci rychlého přijetí Turecka, je rovněž vratký. Náboženský faktor, říkají, se nemá brát v úvahu, navíc dnešní Evropa není křesťanský klub. Samozřejmě. Ale kolik století západní Evropa potřebovala, aby se zbavila vlivu různých církví?
I přes to je podle francouzského deníku vstup Turecka do Evropy především turecká záležitost. A Evropa musí učinit všechno pro to, aby prohloubila asociační dohodu s Ankarou, konstatuje Libération.
