Zahraniční tisk o budoucnosti NATO

Další budoucnost Severoatlantické aliance rozebírá prestižní deník The New York Times. Zahraniční tisk si také všímá diskusí kolem příspěvků do kasy Evropské unie a komentuje Blairovu loajalitu ke Spojeným státům.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

zahraniční tisk | Foto: Jan Rosenauer

Uprostřed narážek o vlastní bezvýznamnosti po loňském 11. září se snaží NATO transformovat samo sebe ve snaze lépe se vyrovnat jak s potřebami nového věku, tak s agresivními Spojenými státy. Chystá se k historickému rozšíření na 26 členů a připravuje plány pro vytvoření úderné síly schopné vést ofenzivní operace po boku Američanů kdekoli na světě, píše americký list The New York Times.

Pokud se však alianci nepodaří tyto plány splnit, američtí a britští činitelé varují, že se NATO bude čím dál tím častěji a více ocitat na okraji politických rozhovorů. Ocitne se v pozici sice užitečného prvku, který mezi sebe začlenil národy bývalého Sovětského svazu, ale nikoli v pozici prvního útočiště pro případ krize.

V době, kdy se NATO chystá na pražský summit, nad aliancí visí nejen možnost nové války v Iráku, ale především váhání Washingtonu, který se ještě nerozhodl, jak moc silný tlak vyvinout na své spojence, aby přijali společné prohlášení jednoznačně stanovující iráckou povinnost podřídit se rezolucím OSN.

Washington trvá na tom, že summit v Praze musí vést k jednotnému prohlášení v otázce Iráku. Ovšem vzhledem k rozhodnému odporu Německa vůči válce a nesouhlasu dalších spojenců v NATO je možné, že se prohlášení, které zatím neexistuje ani v podobě písemného návrhu, nakonec omezí jen na všeobecné konstatování, že by se Irák měl podřídit OSN a zbavit se zbraní hromadného ničení, dodávají New York Times.

Evropské integrační aritmetiky si všímá německý list Die Welt...

Heslem "Více Evropy za méně peněz" se řídí proces rozšíření Evropské unie. Znovuzvolený německý spolkový kancléř Gerhard Schröder navštívil polského premiéra Leszka Millera, aby mu vysvětlil, pro co se nakonec Brusel v otázce financí rozhodl. Historické rozšíření - a Francie neztratí ani cent, Německo taky ne a kdo vstoupí do Unie, na toho čeká 25 procent z běžné zemědělské pomoci.

Láhev je plná jen ze čtvrtiny, píše Die Welt, a nakonec zaplatí kandidátské země na členských příspěvcích ještě víc, než z Unie dostanou. Polsko nechce tuto aritmetiku přijmout a v posledním kole rozhovorů o přijetí navrhlo, že sníží svůj členský příspěvek pro začátek na 2,4 miliardy eur. Schröder a Chirac by si měli uvědomit, že národní volby už jsou za nimi a že v nich zvítězili. Nyní je na čase myslet na to, že Polsko čeká referendum o vstupu do Evropské unie, soudí německý Die Welt.

Blairova loajalita k americkému prezidentovi Bushovi vypadá jako pomalá politická sebevražda. Jeho příkladné následování americké politiky vyčarovalo Británii nepřátele všude na světě a rozzuřilo voliče všech politických barev. Proč se Blair takto chová? ...ptá se britský deník The Guardian. Možným vysvětlením je neudržitelný stav ekonomiky, ta totiž potřebuje novou energii.

Británie závodí o čas. Produkce ropy ze Severního moře od roku 1999 klesá a atomová energie je rovněž u konce. Navzdory tomu Blair stroze odmítl politiku snižování energie i návrhy na masivní investice do alternativních zdrojů energie. Jediná zbývající cesta k uspokojení budoucí poptávky je dovoz velké množství ropy a zemního plynu.

A zde se britská vláda dostává do politické reality. Současná nejvýznamnější světová velmoc, Spojené státy, se stávají jakýmsi hlídačem světových zásob ropy a zemního plynu. Podle zprávy Britského analytického střediska zásoby ropy v Severním moři rychle ubývají a nové druhy fosilního paliva mají pouze omezenou možnost zlepšit nadcházející krizi, poznamenává The Guardian. Americká vláda na to reaguje a za poslední dva roky získala vliv na zásoby ropy v Kaspickém moři a odřízla Rusko a Irák tím, že vyjednala ropovod přes Azerbajdžán, Gruzii a Afghánistán. Minulý týden se sešli prezidenti Afghánistánu, Turkmenistánu a Pákistánu, aby jednali o afghánském ropovodu. Američané chtějí ropu z Kaspického moře, ale bez účasti svých geopolitických rivalů Ruska a Číny.

Mimochodem, důvodem, proč se ruský prezident rozhodl udržet Čečensko pod kontrolou za každou cenu, může být to, že Čečensko je poslední možnou cestou pro ropu z Kaspického moře. Spojené státy svádí boj o zbývající zásoby ropy. A britská role v téhle hrozící válce je být volavkou v krokodýlí tlamě, a vybírat zbytky mezi zuby, uzavírá britský The Guardian.

Jiří Hošek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme