Zahraniční tisk o Bushově projevu k 11. září
Bushův projev k 11. září, reakce na Blairův postoj k Iráku, Chatámí ve Vídni, hádky francouzských prezidentských kandidátů, Slovensko a Benešovy dekrety - to jsou hlavní témata, kterým se věnuje středeční vadání zahraničních deníků.
Řeč amerického prezidenta Bushe u příležitosti vzpomínkové akce na 11. září ve Washingtonu a návštěva viceprezidenta Cheneyho v Londýně byly důkazem vítané změny, míní britský The Independent. Americká vláda zřejmě pochopila, že dojem unilateralismu v uplynulých měsících poškodil Spojené státy v zahraničí a že bylo třeba okamžité korekce. Tóny volající po spolupráci jsou pozitivním znamením. Nicméně, nemají příliš velkou cenu, pokud se nezaměří na podstatu. Problematický je předpoklad americké "pomoci" zemím, které samy bojují s terorismem.
Bush prohlásil: Nepošleme americké jednotky do každé bitvy, ale Amerika připraví ostatní země pro vlastní bitvy". Prezident měl již odedávna tendenci vidět cizí země jako potenciální Ameriky, které trpí americkými problémy a jsou odkázané na americká řešení. Během uplynulých šesti měsíců trochu přizpůsobil svůj pohled světu, ale ještě ne dostatečně, uzavírá The Independent.
Druhá fáze boje proti terorismu bude rozptýlenější a bude vyžadovat více diplomatického citu, upozorňuje londýnský list Financial Times. Irák a izraelsko-arabský konflikt zůstávají hlavními problémy Blízkého východu. Jsou spolu navzájem úzce spojeny. Všechny země, které hromadí zbraně hromadného ničení, se mohou vymlouvat na Izrael. Proto je mír na Blízkém východě nepostradatelnou součástí omezení výroby a šíření zbraní hromadného ničení.
Bruselský deník Le Soir analyzuje reakce britské Strany práce na kurz premiéra Tonyho Blaira vůči Iráku: Během posledního měsíce britský ministerský předseda stále přitvrzuje svou odhodlanost zakročit proti režimu Saddáma Husajna. Pozice Tonyho Blaira již vyvolaly zřetelnou vlnu nevole v jeho Straně práce i v samotné vládě. Tisk hovoří o možném odstoupení dvou ministrů, kteří jsou proti vojenskému zásahu v Iráku. 52 poslanců podepsalo prohlášení, ve kterém vyjadřují hluboký nesouhlas s vyhlídkou na britskou podporu nového vojenského tažení, připomíná Le Soir.
Thomas Klestil je dobrý hostitel, soudí rakouská Die Presse. Kdo spolkového prezidenta navštíví, nemusí se obávat kritických poznámek, a už vůbec ne, jmenuje-li se Muhammad Chatámí a je-li vlídně vypadajícím představitelem represivního teokratického státu. Íránský prezident se mohl ve Vídni usmívat. Klestil, přinejmenším veřejně, neutrousil ani slovo o tom, že mulláhové strkají nepohodlné kritiky na základě vykonstruovaných obvinění za mříže. A nepadla ani větička o tom, že Írán zásobuje teroristické organizace na Blízkém východě zbraněmi a penězi. Zkrátka, Thomas Klestil chce být asi dobrý hostitel.
Osobní útoky kandidátů na francouzského prezidenta, premiéra Lionela Jospina a současné hlavy státu Jacqua Chiraca, komentuje konzervativní Le Figaro. Tyto veřejné hádky, které připomínají spíš knoflíkovou válku než Homéra, dodávají volebnímu boji trapný podtext. Sotva kdy se v kampani tak zanedbávaly starosti Francouzů. Hněv lékařů poukazuje na vážnou krizi ve zdravotnickém systému, stávky řidičů náklaďáků jsou důkazem nefunkčnosti sociálního dialogu a bojkot zaměstnanců finančních úřadů je symptomem blokády státu. Všechny tyto otázky stojí za diskusi, myslel by si jeden. Ale nikoli. Politika těchto dnů nezní obsažnými tóny. Bude to jiné, až vítěz voleb začne vládnout, táže se francouzský deník Le Figaro.
Slovenské strany budou před volbami stejně intenzivně, jen s rozdílnou kulturní úrovní, trvat na neměnnosti Benešových dekretů, píše slovenský list Sme. Můžeme očekávat hodně slov. Málo moudrých, daleko více vášnivých a necitlivých. Když strany neodolají pokušení svést se na nacionalistické vlně, může se stát, že po volbách nebudou schopné komunikovat ani ty subjekty, které s tím dosud neměly problém. Jak už několikrát předvedlo Křesťansko-demokratické hnutí, i v koalici jsou strany a politici, kteří šíření pocitu ohrožení z jiného etnika považují za efektivní nástroj politiky. Pro urovnání vztahů mezi Maďarskem a Slovenskem by bylo nejlepší, kdyby se po volbách nové vlády dohodly na historickém "započítání pohledávek". Slováci a Maďaři se musejí dohodnout na odpuštění křivd, které si navzájem spáchali. Bez ohledu na to, jak byly velké a které byly větší, dodává Sme.
