Zahraniční tisk o dohodě Ruska a NATO

Zahraniční noviny dnes píší o dohodě Ruska s NATO, umírněnější Uribe, zklamání po projevu Mušarrafa, doživotním úřadu tuniského prezidenta a tvrdí, že keňská média ohrožuje nový zákon.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

zahraniční tisk

zahraniční tisk | Foto: Jan Rosenauer

Kissinger popsal úkol stručně: Jak je možné Rusko, které podle očekávání znovu nabírá sílu, začlenit do mezinárodního systému, aniž by znovu sklouzlo k tradičnímu uplatňování mocenské politiky? píše dnešní Frankfurter Allgemeine Zeitung. Jak je možné dosáhnout toho, aby se z Ruska stal důvěryhodný partner Západu a také jím zůstalo? Odpověď na tuto otázku byla dána včera v Římě. Je-li v souvislosti s římským summitem tolikrát opakováno slovo "historický", musí být nová rada Ruska a NATO něco velkého. Rada s Ruskem zachází tak daleko, že se stává klíčovou institucí atlantického společenství. Dokonce tak daleko, že ji mnozí pokládají téměř za alianci, ať už prozatím s nebo bez práva veto. Zvláště Evropané, kteří se proti Moskvě dříve náruživě vyjadřovali, to tak vidí.

Zatímco včera Rusko a NATO podepisovaly "historickou" dohodu, ruské noviny připomínaly největší blamáž dřívější vojenské mašinérie světa: přesně před patnácti lety přistál bez větších problémů Němec Mathias Rust se sportovním letadlem na moskevském Rudém náměstí, poznamenává dnes vídeňský Standard. Varování ruských zastánců tvrdé linie, že přiblížením se k NATO Moskva zaprodává své bezpečnostní zájmy, získávají v této souvislosti pikantní tón. Podle kritiků je dohoda s Moskvou pro NATO začátkem konce a další rozšíření prý promění spojenectví z efektivního bezpečnostního paktu v nezávazný debatní klub, který poskytne Spojeným státům ještě větší hráčský prostor, než dosud.

Álvaro Uribe, nově zvolený kolumbijský prezident, vděčí za svůj vzestup i svým největším nepřátelům - levicovým guerrillám, poznamenává americký The Washington Post. Vyděšení a frustrovaní Kolumbijci se obrátili na Uribeho, který zamýšlí zdvojnásobit armádu a vytvořit milionovou občanskou milici. Dlouhodobé řešení ale může přinést jen jednání. Už před dvěma dny zmírnil Uribe svůj image narážkami na jednání s povstalci. Měl by změnit i další politiku, aby předešel vzplanutí už tak katastrofální humanitární situace na venkově. Uribe má veškerá práva, aby zažehnal válku a obnovil pořádek. Musí to ale udělat tak čistě, aby nedal vládní razítko na smrt, která se nekontrolovaně a nespoutaně rojí na kolumbijském venkově.

S dvěma nejmladšími nukleárními mocnostmi na okraji války o Kašmír, byl televizní projev pákistánského prezidenta velmi očekáván. Mušarrafova řeč byla ale mnohem výraznější tím, co nevyslovila, než tím, co bylo vyřčeno, napsal londýnský The Independent. Nepřišel s žádnou dramatickou iniciativou, vlastně ani nejmenší olivovou snítkou. Proti očekávání nepočítá s přísnějším zákrokem vůči proti-indickým teroristům, skrývajícím se v jeho zemi. Jednoduše popřel, že by nějaký problém vůbec existoval, a odvážil se podpořit postup Pákistánu v tom, co nazývá kašmírský "boj za svobodu." Pákistánský prezident se ukázal jako méně důvěryhodný muž než vloni na podzim, kdy se s plnou silou a plnou váhou svého úřadu postavil za americkou operaci v Afghánistánu. Jen několik vůdců se může prokázat nebojácností, moudrostí a vizí, přesto právě tyto vlastnosti se od vůdců na obou stranách kašmírské linie nutně vyžadují.

Za to, že bude moci tuniský prezident Ben Ali pravděpodobně vládnout až do smrti, vděčí také teroristickému útoku na synagogu na ostrově Džerba, napsal německý Frankfurter Allgemeine Zeitung. I když už dříve systematicky dosáhl ústavních změn, které by mu to umožnily, krvavý čin na prázdninovém ostrově k jeho úspěchu ještě přispěl. Tunisko žijící z turismu nepotřebuje nic víc než právě stabilitu. A o to Ben Ali usiluje už od roku 1987. Podobně jako ostatní arabští vůdci ani Ben Ali nikdy nepřipustil, aby vedle něho vstanul druhý muž, který by ho mohl vystřídat. V čase terorismu není v Tunisku prostor pro otevření se pluralitě, kterou by si snad mnozí přáli a kterou vláda stále znovu slibuje. "Bezpečnost na prvním místě" platí i v arabštině.

Keňský prezident Daniel Arap Moi dal najevo, že bude souhlasit s dodatkem zákona, kterým by "krotil nezodpovědné novináře." Keňská media se proto brzy mohou ocitnout v horší situaci než jejich protějšek v Zimbabwe a bezesporu nejpotlačovanější tisk ve východní Africe, varuje keňský týdeník The East African. Nový mediální zákon se zbavuje malých vydavatelů a odrazuje investory od vstupu do médií. To ale není to hlavní. Vydavatelé jsou navíc nově povinni dodat do tzv. knižního registru dvě kopie publikací, dřív než vstoupí na trh. Takový příklon k cenzuře nezažila země ani v temných dobách diktátu jedné strany.

Radka Průšová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme