Zahraniční tisk o epidemii, vývoji na Balkáně a počínání Talibanu

Opatření proti slintavce a kulhavce opět dominují komentářům zahraničních deníků. Věnují se ale také vývoji na Balkáně a aktivitám afghánského hnutí Taliban.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

K mezinárodním důsledkům opatření proti slintavce a kulhavce se vyjadřují všechny evropské deníky, mezi nimi například i francouzská Liberation: Všechny země se teď izolují a doufají, že tak ochrání samy sebe tím, že zbytek světa odsoudí do karantény. "Zachraň se, kdo můžeš!" platí teď obecně a každý se snaží zabarikádovat za iluzorní bariérou svých hranic a spoléhá na celní a veterinární kontroly. Je přitom ironií osudu, že to nakonec bude mít horší následky než epidemie sama. Nejde přitom ani tak o náklady a ztráty chovatelů zvířat a obchodníků v postižených zemích. Jde o strašlivé důsledky v podobě ochromení mezinárodního agrárního obchodu, obává se pařížská Liberation.

Haagský De Volkskrant připomněl, že současná epidemie slintavky a kulhavky byla v Nizozemí předpovězena už v roce 1992. Tehdy Evropská unie rozhodla z ekonomických důvodů o zákazu vakcinace. Evropa vyváží značné množství skotu a ostatních zvířat do Japonska, do Koreje a do USA. Tyto země maso z vakcinovaných zvířat odmítají, protože pak nelze zjistit, zda maso pochází ze zvířat zdravých. Po odeznění současné krize bude však třeba povinné očkování obnovit. To kvalitě masa nijak neubírá, poskytuje to však určitou ochranu proti virové nákaze, uvádí De Volkskrant.

Švýcarský Tages-Anzeiger analyzuje ve svém komentáři současnou politiku Západu vůči Balkánu. List si všímá především osoby Nebojsy Pavkoviče, šéfa generálního štábu jugoslávské armády, který jel v čele srbských vojsk vracejících se do nárazníkového pásma na hranici s Kosovem. Je to týž Pavkovič, který už za Slobodana Miloševiče sloužil jako nejvyšší armádní činitel a zahajoval tažení proti kosovským Albáncům. Je to vskutku podivná postava, kterou si NATO vybralo jako nového mírového partnera: bude teď vyhánět čerta ďáblem. Západní vojenská aliance organizuje balkánský mír na hliněných nohou - a poprvé si tak vychutnává následky své bezkoncepční balkánské politiky, uzavírá švýcarský Tages-Anzeiger.

Nad rostoucím napětím na jugoslávsko-makedonských hranicích se zamýšlí dnešní britské The Times, které uvádějí: I když obětí konfliktu bylo zatím relativně málo, nechybí mnoho, aby se deset let stará republika rozdělila. Kořenem problému je albánská menšina tvořící třetinu z dvou miliónové Makedonie, která se cítí být utlačovaná. Zatímco mají slovanští Makedonci blízko k sousedním Bulharům a Srbům, od svých albánských spoluobčanů si udržují odstup. I když na rozdíl od Chorvatska, Bosny a Kosova se obě strany dosud vyhýbaly otevřené konfrontaci, mluví dnes Makedonci o své budoucnosti černě. Obávají se, aby Skopje, jejich malé a donedávna spící hlavní město, nebylo rozděleno, uzavírá deník The Times.

Pod názvem "Neuvěřitelná arogance USA" věnuje belgický list La Libre Belgique pozornost výrokům amerického prezidenta Bushe k hromadění oxidu uhličitého v ovzduší a k nevině Spojených států za tento jev. Země "strýčka Sama" není přirozeně jediným odpovědným činitelem za globální oteplování ve světě a jeho negativní důsledky pro celé lidstvo. Ale jak může její muž číslo jedna zapomenout, že Spojené státy mají na svém kontě plnou čtvrtinu produkce tohoto skleníkového plynu?

Každý Američan ročně vyprodukuje 24 tun oxidu uhličitého - Belgičan naproti tomu dvanáct, Číňan jednu tunu a Haiťan jen 200 kilogramů. Aby bylo jasno: Kdyby všichni pozemšťané žili tak jako obyvatelé amerických měst Seattle, Filadelfie nebo San Diego, byl by život na naší planetě už dávno nemožný, zdůrazňuje La Libre Belgique.

Vídeňský Der Standard komentuje nekulturní aktivity afghánského Talibanu a mimo jiné poznamenává: Taliban stojí zády ke zdi. Afghánistán postihla vlna zimních mrazů. Obyvatelstvo trpí hladem a nouzí, aniž vládnoucí Taliban dokáže podniknout cokoli proti tomu. Lidé se pozvolna začínají bouřit, tlak na režim roste. Co je tedy lepšího pro zvýšení zájmu světové veřejnosti než ničit mezinárodně uznávaná a obdivovaná umělecká díla? Válčící studenti už nemají co ztratit. Za kulturním amokem už není jen vzdor a zaslepenost, ale také akt sebezničení. Vypadá to jako volání o pomoc, soudí rakouský Der Standard.

O kontroverzní nominaci kubánského vůdce Fidela Castra na Nobelovu cenu míru píše dnešní rakouský Kurier. Tento svůj návrh přednesl norskému parlamentu jeho levicový poslanec Hallgeir Langeland. Nominaci kubánského diktátora Langeland odůvodnil tím, že přes všechny těžkosti způsobené americkými sankcemi věnuje Castro i nadále pozornost rozvoji chudých zemí. Langeland tak svým způsobem využil práva norského poslance nominovat kandidáty na Nobelovu cenu míru, která je každoročně předávána 10. prosince, dodává dnešní Kurier.

Radka Průšová, Marika Táborská, Olga Jeřábková, Jan Bumba Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější:

Nejčtenější na Facebooku

Nejčtenější na Twitteru