Zahraniční tisk o EU, Putinovi a Čečně

Evropská unie má problém, napsal v souvislosti s bruselským summitem EU a Ruska německý deník Die Welt. Její partner Putin, který je tak naléhavě potřebný pro kontinentální i celosvětovou stabilitu, se proměňuje v mocí posedlého demagoga a požaduje bezpodmínečnou poslušnost.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

zahraniční tisk | Foto: Jan Rosenauer

Die Welt přitom poukazuje na Putinovu reakci, když mu obhájci lidských práv radili, aby začal vyjednávat s čečenským šéfem Maschadovem. Odpoveděl, že to už by se mohl rovnou posadit k jednomu stolu s Usámou bin Ládinem.

Prohlásit všechny povstalce za teroristy, na tom není v zásadě nic nového ani originálního. Po čtyřech letech války je jasné, že situace je navzdory oficiálním prohlášením velmi vzdálena jakémukoli uklidnění. V zemi vládne svévole, mučení a vraždění. Připravenost k násilí vzrůstá.

Nové je však to, s jakou troufalostí se Vladimir Putin prohlašuje za vrchního učitele kontinentu, který nestrpí odpor. Jakou odpověď mu Evropská unie dá? Ptá se německý list Die Welt.

Diskuse o programu vlády odkryla vážný jev, přítomný v naší politice už několik roků - krizi idejí, uvádí komentář slovenského deníku Pravda.

V této krajině chybí politické polemiky o zásadních tématech - působení Slovenska v NATO a Evropské unii, nové definování našich národních zájmů v globální politice, vize politiky v nejbližších deseti letech. Program vlády má historický rozměr - budeme se jím přece řídit po vstupu do NATO i do unie a ukáže se, zda ve velké politice obstojíme nebo se do ní jenom vsákneme. Jak je tedy připravena naše diplomacie?

Kdo je v této hře spojenec a kdo nepřítel? Jakými nástroji chceme podporovat naši konkurenceschopnost, když už teď víme, že naše postavení v Evropské unii bude diskriminační? ptá se list Pravda.

Vláda představila liberární politický program, ve kterém se dočteme hodně o trhu, rozpočtu, reformách podle šablon Světové banky, ale nic o národních zájmech, kompetencích, které si chceme udržet, o hranici, za kterou alespoň dočasně nepůjdeme. Jako by vláda chtěla všechno nechat na vývoji situace, rozuměj na jiných. Na to má samozřejmě nárok. Zarážející však je politické vakuum, které tuto agendu mlčky schvaluje. V roce 1994 se diskutovalo o "slovenské cestě", v roce 1998 o "národní obnově". Pár měsíců před vstupem do NATO a Evropské unie se diskutuje - o ničem, uzavírá svůj komentář slovenský list Pravda.

Je na čase, abychom si řekli pravdu...

Do Francie přichází každý rok více než 200 000 imigrantů, poznamenává francouzský konzervativní deník Le Figaro. Ať to jsou přistěhovalci ilegální nebo ne, nikdo ve Francii nemůže dopustit, aby umírali hladem nebo zimou. Ochota pomoci je mimochodem v naší zemi opravdu báječná; Z 85 000 žadatelů o azyl dostane pozitivní odpověď asi 10 000. A co udělat se zbylými přistěhovalci? Francie je nakonec pojme, aniž by to říkala nahlas, aniž by si to připustila. Toto je ovšem velmi pokrytecký postoj, který právem kritizují humanitární organizace a který by Francie měla změnit, soudí francouzský list Le Figaro.

Florencie staví most k novému sociálnímu ráji, tvrdí ve svém komentáři britský deník The Guardian.

V roce 1425 požádal mocný florentský cech obchodníků s bavlnou umělce Lorenza Ghibertiho, aby vytvořil dveře do kostela svatého Jana. Měl za úkol udělat dveře "co nejlepší a nejkrásnější". Ghibertimu to trvalo 27 let, ale nezklamal. Jeho dveře byly popsány Michelangelem jako "brána do ráje", píše The Guardian.

Minulý týden se ve Florencii konal pokus o zkonstruování evropské sociální stavby, která by mohla být označená jako "ráj 21. století". Řešení bylo svěřeno institucím a politikům. V ulicích demonstrovalo pod hesly "Jiná Evropa" na 40 000 lidí pod hlavičkou Evropského sociálního fóra.

To, co se dělo ve Florencii ovšem nebyla řádná politická schůze, ačkoli ji mnozí nazývali "novou politikou". Bez formy a bez závěrečného komuniké, účastníci nedosáhli téměř žádných závěrů a konsensus ani nehledali.

Shodli se zhruba na tom, že neoliberalismus a myšlenky volného trhu, které zastává Mezinárodní měnový fond a 7 nejvyspělejších mocností, je násilná politická a ekonomická doktrína. Že obchod s rozvojovými zeměmi by měl být rovný a že nestačí jednou za čtyři roky dát svůj hlas politickým stranám a nechat tak elity neomezeně vládnout, uvádí britský Guardian.

Jiří Hošek, Zuzana Boleslavová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme