Zahraniční tisk o maďarských volbách

Maďaři zůstali věrní sami sobě a opět si zvolili změnu, komentuje Frankfurter Allgemeine Zeitung první kolo maďarských parlamentních voleb. Listy se i dnes věnují vlně násilí v blízkovýchodním regionu a píší o lidských štítech, používaných na Západním břehu Jordánu. Tématem komentářů je i postavení britské královské rodiny.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

zahraniční tisk | Foto: Jan Rosenauer

Maďaři zůstali věrní sami sobě a opět si zvolili změnu, napsal německý Frankfurter Allgemeine Zeitung. I když se o konečném složení parlamentu rozhodne až 21. dubna, všechno nasvědčuje tomu, že vítězové prvního kola voleb, socialisté, vytvoří vládu s levicovými liberály. Neboť i to je jakousi zákonitostí v Maďarsku: Druhé a vlastně nadbytečné kolo voleb většinou potvrdí a navíc posílí vítěze kola prvního. Pokud k demokracii patří změna, pak pravidelné výkyvy přízně voličů jsou průkazem demokratické dospělosti Maďarska. Tu dokazuje i druhý fakt: maďarští voliči neocení, pokud vládě stoupne vládnutí do hlavy a pokud se za jalovými slogany o minulých úspěších skrývá arogance moci, dodává Frankfurter Allgemeine Zeitung.

Ve stejném duchu komentuje maďarské volby i rakouská Die Presse, která přiznává, že Viktor Orbán má v rukou špatné karty pro druhé kolo parlamentních voleb. Pozorovatelé počítají s jasným vítězstvím v tomto duelu. I pro maďarský parlament však platí toto: za prvé všechno může dopadnou jinak, za druhé než jak si kdo myslí a za třetí než volební průzkumy předpovídají. Výsledek prvního kola byl pro Viktora Orbána, pyšného maďarského politika, hořkým zklamáním. Jistě totiž tajně doufal, že jeho plán, získat většinu voličů napravo od středu, vyjde a on získá absolutní většinu. Chyba! Voliči tak zase jednou vodili výzkumy veřejného mínění za nos, uzavírá Die Presse.

Dva lidské štíty se používají na Západním břehu Jordánu, píše londýnský The Guardian. První z nich je nedobrovolný: vojáci izraelské armády před sebou popohánějí palestinské civilisty do dveří podezřelých budov, aby ozbrojenci, kteří v nich možná bydlí, museli nejdřív zabít je. Druhý lidský štít se úmyslně postavil do bojové fronty. Jde o stovky Izraelců i cizinců vedoucí kampaň za mír.

Na Západní břeh se přesunuli ve chvíli, kdy tu izraelská armáda zahájila ofenzívu. Přišli do domů Palestinců vyděšených bombardováním, aby na ně nebylo možné zaútočit, aniž by přitom nebyli i třetí osoby. Jezdí v sanitkách směřujících do nemocnice, aby jim pomohli rychleji projet izraelské silniční kontroly. Doprovázejí konvoje s jídlem a léky. Každý říká, že někdo by měl něco na Blízkém východě udělat. Oni to dělají, uzavírá The Guardian.

Prezident Bush, který rád operuje s morálními zákony, se na Blízkém východě setkal s výzvou a dostal bolestnou lekci o limitách rétoriky v případě nezkrotných problémů, uvedl americký The Washington Post. Nejdřív to vypadalo, jako by dával zelenou izraelskému odhodlání pomstít se Arafatovi za sebevražedné útoky. Pak unáhleně nazval Arafata "mužem, který zradil lidi, jež měl vést" a zároveň vyzval Šarona ke stažení ze Západního břehu.

Bush dělá piruety v morální nejednoznačnosti Blízkého východu. I prezidentovi nejbližší se zdají být zmateni. Před odjezdem do Izraele Colin Powell řekl, že to, co znělo jako Bushovo ultimátum Šaronovi, bylo ve skutečnosti požadavkem na zklidnění násilí "na úroveň, při které budou obě strany schopny začít jednat." Svět jakoby byl plný morálních kompromisů, dodává Washington Post.

Kvůli smrti královny matky jako by se královská rodina znovu seznamovala se svými poddanými, uvedl dnes australský The Sydney Morning Herald. Události posledních dní nenasvědčují tomu, že by monarchové byli přebyteční. Ať se vám to líbí nebo ne, její smrt připomněla, že monarchové zůstávají opravdovou součástí života miliónů lidí. Nejde o sentimentální výlev, jde o skutečnost. Několikahodinové fronty stáli lidé, aby zahlédli rakev královny matky, miliony lidí sledovalo pohřeb na místě nebo v televizi. Otázkou zůstává, nakolik byla jejich láska a respekt věnována obdivované staré dámě a nakolik dnešní či budoucí monarchii. Včerejší pohřeb byl vskutku královský - důstojný a lidský. Život se ale brzy vrátí do starých kolejí, dodává The Sydney Morning Herald.

Kdysi byly Mexiko a Kuba nejlepšími kamarády na západní polokouli. Mávaly korouhví nevměšování se, vzájemně se podporovaly a mlčely k nedemokratickému vývoji. Ty dny jsou však pryč, píší The Los Angeles Times. Politika Mexika vůči Kubě se mění a Fidel Castro zuří. Mexiko chce hájit lidská práva, která Castro ani nezná. Castro by byl proto rád, kdyby byl současný mexický ministr zahraničí Castaneda odstraněn z funkce. Stejně jako to dlouhá léta dělá s Kubánci, chce i tentokrát odvrátit pozornost od jádra věci. A zatím se mu to daří. Mexická vládní opozice strávila poslední týdny vymýšlením synonym pro Castanedu - cynický, machiavellistický, ďábelský... Pravda je, že Castaneda mění dosavadní zahraničněpolitické postoje, protože už jednoduše nefungují.

Radka Průšová, Jan Šmíd, Marika Táborská Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější:

Nejčtenější na Facebooku

Nejčtenější na Twitteru