Zahraniční tisk o Miloševičově procesu
Hlavním tématem úterního zahraničního tisku je pochopitelně začínající soudní proces se Slobodanem Miloševičem v Haagu, hovoří ale také o situaci v Afghanistánu či americkém patriotismu a olympijských hrách.
Pařížský "Les Echos" k začínajícícmu soudu s bývalým jugoslávským prezidentem napsal, že je to nejvýznamnější proces od poválečných Norimberských procesů proti nacistickým vůdcům v Německu. Stejně jako po druhé světové válce musí i teď haagský tribunál překonat určitou rozhodující etapu v rozvoji mezinárodního práva. S nadějí, že jednoho dne vznikne Mezinárodní soudní dvůr, nepodléhající časovým či zeměpisným omezením, aby soudil ty, kdo závažně porušují mezinárodně uznávaná lidská práva, píše "Les Echos".
Bělehradská "Politika" k tématu poznamenala, že pořád se tu ještě vede polemika o tom, zda uspořádat v Haagu proces s jednotlivými osobami, nebo s celým národem a státem a nadále bez úspěchu hledat nějaký právní rámec pro spolupráci s mezinárodním tribunálem. Začínají však převažovat argumenty, že v Haagu je třeba pohnat k odpovědnosti osoby, které v traumatických devadesátých letech vykonávaly velitelské funkce. Čím rychleji se vypořádáme s nedávnou minulostí, tím rychleji se budeme moci obrátit k budoucnosti, píše bělehradská "Politika".
Pravicově liberální dánský "Jyllands Posten" napsal, že proces s Miloševičem je zajímavý hlavně proto, že mezinárodní justice tu vystupuje proti bývalé hlavě státu, která se očividně domnívala, že ji chrání imunita. Miloševič se také na rozdíl od bývalého chilského diktátora Pinocheta nesnažil vyhnout spravedlnosti únikem do nemoci. Místo toho však považuje Miloševič haagský soud za nelegitimní a odmítá zatím i vlastní obhajobu.
Od Jeruzaléma přes Moskvu až po Peking se s napětím čeká na výsledek této taktiky. I jinde se vlády dohadují o tom, co je a co není terorismus. - Miloševič například označoval albánskou osvobozeneckou armádu v Kosovu za teroristickou. Haagský žalobce však neskýtá prostor k pochybnostem o tom, že válečné zločiny, zločiny proti lidskosti a genocida jsou mezinárodní záležitosti, ať už se dějí na Kavkaze, v západní Číně, centrální Africe, na Blízkém východě nebo na Balkáně, uzavírá dánský "Jyllands Posten".
Londýnský "Financial Times" se obává, že Afghánistán bohužel - jak se zčásti dalo čekat - opět pozvolna upadá do anarchie. Zatímco premiér Karzáí se navenek snaží reprezentovat přijatelnou tvář nového Afghánistánu, vracejí se tamní válečníci ke známým metodám zločinu a vyděračství. V některých částech země nadále zuří boje a Hamíd Karzáí je nedokáže zastavit, protože nemá ani peníze, ani vlastní bezpečnostní složky.
Co proti tomu může udělat ostatní svět? Stručně řečeno - moc ne. Bylo by nesmyslné a krajně nebezpečné, kdyby byly mezinárodní mírové síly zataženy do občanských miniválek. Přesto však může mírový sbor sehrát významnou roli, která by posílila autoritu premiéra Karzáího a pomohla vycvičit jeho armádu a policii, soudí londýnský "Financial Times".
Vídeňská "Die Presse" komentuje zahájení ZOH v Salt Lake City a označuje už v nadpisu amerického prezidenta za "malého šovinistu". George Bush se zapsal do dějin olympijských her. Ne snad že by si připjal lyže a zapojil se do soutěže - i když sledovanost by v takovém případě byla dozajista obrovská. Americký prezident ovšem nedokázal prohlásit Zimní olympijské hry pouze za zahájené: dovolil si přitom výslovné upozornění, že tak činí v zastoupení hrdého, energického a vděčného národa.
Další premiérou - pokračuje "Die Presse" - bylo zapálení olympijského ohně národním hokejovým mužstvem USA, které v roce 1980, v době studené války, porazilo Sovětský svaz. Ukazuje se, jak nedostatečně dosud zvládla Amerika tragédii z 11. září 2001 - což samo o sobě dohnalo americkou supervelmoc k tomu, že opět jasně překročila hranice arogance. Salt Lake City tudíž zažilo šovinistického Bushe a poněkud nechutný zahajovací ceremoniál. Skutečná velikost vypadá jinak, uzavírá "Die Presse".
Americký deník "New York Times" k osobě korutanského hejtmana Jörga Haidera napsal: Protože klesá jeho podpora a současně se blíží volby, nasazuje Jörg Haider všechny páky, aby získal zpět nespokojené voliče a sám se opět vrátil do palcových titulků v tisku. Tím si dále posiluje profil neohroženého obhájce národních zájmů vůči - z jeho pohledu - bezohledným byrokratům, kteří chtějí "bastardizovat" Evropu. Zatímco se Haider ve svém provinčním exilu nudí, ovlivňuje odtud nicméně vytrvale své ministry, kterým pomohl do politiky a kteří by bez něj v těchto funkcích nebyli, píše závěrem "New York Times".
