Zahraniční tisk o mírových jednotkách v Libanonu
V Libanonu se vyloďují první vojáci mezinárodních sil. Írán stále nechce respektovat požadavek západu, aby zastavil svůj jaderný program. Těmto a dalším kontroverzním tématům se věnují komentátoři zahraničních medií.
Spojené státy si připomínají dvě smutná výročí za sebou: teď nedávno to byl rok od katastrofy po hurikánu Katrina v New Orleans. Druhé výročí bude za víc jak týden - výročí útoků z 11.září.
Smutná výročí s sebou přinášejí nejrůznější šance pro politiky, píše dnes v souvislosti s blížícím se výročím teroristických útoků z 11. září 2001 americký deník Christian Science Monitor. Média doslova zbožňují velká výročí mají tak možnost znovu použít staré nahrávky. A politici vřele vítají šanci napravit si pošramocenou reputaci.
Na amerického prezidenta Bushe letos čekají dvě taková smutná výročí. Jedno se týká přírodní katastrofy v New Orleans a to druhé se teprve blíží. Každé z nich je zcela jiné. V případě 11. září se prezident od samého počátku těšil téměř všeobecné podpoře amerického obyvatelstva. Jenže pak americká vláda začala 11. září využívat jako prostředek k ospravedlnění invaze v Iráku a teprve podstatně později přiznala, že mezi útoky z 11. září a Irákem zatím nebyla zjištěna žádná souvislost, píše list.
Týdeník Economist věnuje hlavní pozornost právě nadcházejícímu pátému výročí teroristických útoků na Spojené státy. V komentáři věnovaném Evropě Economist konstatuje, že má starý kontinent příležitost hrát víc než jen marginální roli na Blízkém východě, a to je téma, které zaujalo zpravodaje Českého rozhlasu při Evropské unii Víta Pohanku.
Zapojení Evropy do řešení situace v Libanonu je podle mnohých Američanů typické: prezident Chirac vystoupí a oznámí, že Francie zachrání svět. Vzápětí pošle do ohroženého regionu tři chlapy se špuntovkou. Teprve poté, co ho zahanbí Itálie, rozhodne se do oblasti vyslat 2000 vojáků, což mimochodem stále nestačí - Evropa dostala příležitost chopit se vedení, a zase se to zbabrala. Tolik americký pohled.
Economist připouští, že takové hodnocení evropského angažmá na Blízkém východě je zjednodušující a příliš kruté. Zároveň ale upozorňuje - v jedné věci dokázala Evropská unie se Spojenými státy na Blízkém východě výborně spolupracovat: řeč je o tlaku na Írán, aby ustoupil od jaderného programu. I přes transatlantickou spolupráci, kterou podpořila rezoluce Rady bezpečnosti, to nepřimělo islámskou republiku, aby s obohacováním uranu přestala. Evropa podle Economistu zanedlouho zjistí, že na Blízkém východě hraje hodně riskantní hru.
Od útoků 11. září sice už brzy uplyne pět dlouhých let, ale reflexe této katastrofy sotva začala, píše dnes britský deník The Times. Když se v roce 1949 zeptali prvního komunistického premiéra Číny, jaký je jeho názor na Francouzskou revoluci, dočkal se svět odpovědi, že na to je ještě příliš brzy. Tato proslulá věta nepochybně platí i pro útoky z 11. září.
Nicméně už dnes je jedno jasné. Podobně jako útok na Pearl Harbour může být 11. září pro kreativní mysl méně strhující než jeho následky. Válku ve Vietnamu tak v Hollywoodu s velkou pravděpodobností nevystřídají věže Světového obchodního centra, i když to tak momentálně vypadá. Bude to především Irák, domnívá se list.
Podívejme se na libanonské pobřeží. Začaly se tam vyloďovat mezinárodní jednotky UNIFIL.
Zvlášť rakouský tisk jde na krizi na Blízkém východě poměrně ironicky. Vítejte v realitě! Tak se jmenuje komentář bývalého německého ministra zahraničních věcí, který dnes otiskuje rakouský deník Der Standard. Válka v Libanonu a její následky fundamentálně mění evropskou sousedskou politiku. Tato politika byla až doposud velmi pozoruhodnou záležitostí. Velmi často a stále s větší intenzitou se o ní v Evropské unii mluvilo, ale její skutečné výsledky byly chabé.
Nasazení v Libanonu pro Evropu a její vojáky představuje velkou věc. Přitom se ale jedná o základní evropské zájmy. Válka a chaos na Blízkém východě nebo dokonce pouhé morální či politické vakuum otřásají bezpečností Evropské unie a jejích obyvatel. Evropa proto musí jednat, i když to pro ni může být těžké, konstatuje list.
Evropské státy si nebyly moc jednotné, jestli poslat vojáky do Libanonu. Je nějaký stát, který tam nepošle ani jednoho?
Švýcarský deník Neue Zürcher Zeitung dnes informuje o současném postoji zahraničněpolitického výboru švýcarské Rady států. Alpská země mírovým jednotkám OSN v Libanonu žádné vojáky neposkytne. Mandát těchto mírových jednotek se totiž neslučuje se základy švýcarské zahraniční politiky.
Jenže takové rozhodnutí s sebou samozřejmě přináší jisté obavy. Mohlo by totiž v budoucnosti negativně ovlivnit názor Izraele na případnou roli Švýcarska jako zprostředkovatele v rámci blízkovýchodního konfliktu, připomíná list.
Jediné útočiště pro křesťany na Blízkém východě je v ohrožení, píše ve svém dnešním vydání britský deník The Guardian. Zatímco Irák a Libanon jsou rozpolcené válkou a sektářskými rebeliemi, jediným útočištěm se pro uprchlíky stává nábožensky tolerantní Sýrie. Mezi uprchlíky v Damašku zcela jasně převládá jedna skupina, a sice křesťané.
Jenže teď to vypadá, že i Sýrie, která je jednou z posledních zemí v tomto regionu, kde nevládne islamistické hnutí, leží Washingtonu v žaludku. Americký ministr obrany Donald Rumsfeld totiž Sýrii - kromě jiného - obvinil z financování islámského odporu v Iráku a v Libanonu, připomíná list.
