Zahraniční tisk o možném útoku na Irák

Před zvažovaným útokem Spojených států na Irák varuje rakouská Die Presse - byl by to podle ní výsostně nerozumný krok. Vyloučení Zimbabwe z britského Společenství po kontroverzním znovuzvolení prezidenta Roberta Mugabeho komentují britské listy. Norský Aftenposten se věnuje úsilí Evropské unie o liberalizaci trhu s energiemi.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

zahraniční tisk | Foto: Jan Rosenauer

Irácký diktátor rozpoutal dvě války, ničí svůj národ a má neskutečnou zálibu ve zbraních hromadného ničení. A přesto by byl útok spojeneckých sil na Irák výsostně nerozumný, varuje rakouská Die Presse. Proč?

Zaprvé, na rozdíl od Afghánistánu zde Američanům nemůže pomoci žádná "Severní aliance". Irácká opozice je notoricky rozhádaná a nemá prostředky na to, aby byla vážnou hrozbou pro Saddáma. Američané by proto museli krvavou práci odvést sami - a nelze se domnívat, že by dobytí Bagdádu představovalo procházku růžovým sadem.

Připravit za pomoci důkladné práce tajných služeb puč proti Saddámovi by bylo lepší, než rozpoutat novou válku. V tomto momentě nemluví pro americký útok na Irák nic jiného, než nerozum, soudí Die Presse.

Vyloučení Zimbabwe z britského Společenství po kontroverzním znovuzvolení prezidenta Roberta Mugabeho považuje za důležité znamení pro Afriku britský list The Financial Times. Každé jiné rozhodnutí by bylo zradou na občanech Zimbabwe, kteří nasazovali krk, aby mohli jít k volbám, a pak museli dojít ke zjištění, že byli podvedeni. Veškeré naděje na nové oživení Afriky a příliv dalších investic se rozplynuly.

Bylo důležité, že dva ze tří politických vůdců, kteří včerejší rozhodnutí přijali, byli Afričané. Mugabeho zkorumpovaný režim nesmí být odsouzen jen západním světem a bývalou koloniální mocností, Velkou Británií, zatímco Afrika by stála mimo. Přesně to by totiž nahrálo do rukou prezidentovi a jeho kumpánům, kteří volební podvod ospravedlňují kolonialismem, uzavírá britský deník.

Norský Aftenposten se věnuje úsilí Evropské unie o liberalizaci trhu s energiemi. Unie soutěží sama se sebou, ať už s ohledem na řadu nových oblastí spolupráce, tak i s ohledem na gigantické rozšíření ještě před rokem 2004. A to vše se děje ještě se starými řídícími mechanismy z doby, kdy tehdejší EHS představovala kooperaci šesti sousedních zemí. Je zřejmé, že Unie nyní ve skutečnosti vytváří nové evropské politické zřízení. Přitom však zůstává nevyjasněno, jak bude vypadat, jaký bude mít rozsah a jakou roli v něm budou hrát národní státy.

Ještě půl roku budeme žít v napjatém očekávání, zda se projeví příznivá náklonnost osudu a zlomí předpoklady na znovuovládnutí mocenského prostoru většinou HZDS v čele s Vladimírem Mečiarem, píše slovenský list Sme. Slovensko potřebuje zřejmě delší čas, aby se jeho cesta sběhla do stejného proudu s ostatními, nejen visegrádskými zeměmi.

Dokonce i Bulharsko, a to nejen zásluhou bývalého monarchy na postě premiéra, je pro NATO méně problémovou zemí než Slovensko. Hendikep Slovenska je specifický. Do voleb v roce 1998 zde byly latentně přítomné prvky miloševičovské balkánské demokracie s bonusem za to, že Slovensko nemá na svědomí etnickou genocidu.

Jenže i genocida se generuje z etnických předsudků, a těch je ve výbavě parlamentních řečníků HZDS požehnaně. Předvolební obavy jsou oprávněné, protože očekávat vznik středo-pravého bloku bohužel není dost reálné, končí slovenský list.

Petra Lazáková, Marika Táborská Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme