Zahraniční tisk o osudu Jásira Arafata
Jaká je budoucnost palestinského předáka Jásira Arafata? Míří Turecko do vropy? Ruština na ústupu? - také těmito otázkami se zabývají čtvrteční vydání zahraničních deníků.
Budoucnost palestinského předáka je nejistá, soudí milánská Corriere della Sera. Jásir Arafat nemohl nebo nechtěl držet pod kontrolou nejradikálnější palestinské organizace a nezabránil tomu, že se autonomie nechala zkorumpovat. Největší chyby se však dopustil v červenci 2000 v Camp Davidu, když neměl odvahu přijmout plán izraelského premiéra Ehuda Baraka.
Můžeme si být skutečně jisti, že Arafat je po nedávném projevu amerického prezidenta Bushe skutečně vyřízený? Neotřesitelný optimismus, s jakým reagoval na americké výroky, vypadá, jako by měl tento starý lhář ještě nějaké eso v rukávu. Než tedy vyslovíme slovo "konec", měli bychom ještě vyčkat na Arafatův další krok na šachovnici, upozorňuje italská Corriere della Sera.
Palestinský vůdce Jásir Arafat je připraven zkoumat plán amerického prezidenta George Bushe jako základ pro příští mírové rozhovory o Blízkém východě. Řekl to ruskému deníku Izvestija. Další informace z exkluzivního rozhovoru má zpravodaj Českého rozhlasu v Moskvě Petr Voldán.
Němci mají podobnou politickou šanci, jakou mají ve strategickém ohledu pouze Američané. Měli by se pokusit zakotvit Turecko v Evropě, domnívá se německý list Die Welt. Turci žijící v Německu se odlišují svým původem a mentalitou. Nejsou to synové pouště, nýbrž dobyvatelé Byzantské říše a dědicové její správy. Od Arabů a jejich islámu je dělí mnohé. Džihád je nezajímá.
Po rozpadu Osmanské říše v první světové válce Kemal Atatürk vytvořil laický stát, zavedl latinu a západní kalendář. To byla revoluce shora. Turecko je od té doby, více než jakákoli jiná země, rozpolcenou společností. Anatolie, odkud pochází většina německých Turků, žije ještě v minulých staletích. Ale lidé už dávno vědí, že tam nemohou zůstat, a stěhují se do velkých měst na pobřeží či do vzdáleného Německa. Na rozdíl od francouzských Arabů se snaží trochu více přizpůsobit.
Integrace Turecka si vyžádá dlouhý čas. Západ Turecka, pobřeží a Istanbul, totiž ještě nejsou v Evropě 21. století. Západně orientovaná elita si je ale vědoma, že když Atatürkovo dědictví ztroskotá na dějinách Osmanské říše, islámu a zatvrzelosti Západu, pak hrozí nebezpečí. Turecko se otočí do Asie a pro Evropu, Ameriku a Izrael začnou těžké časy, varuje Die Welt.
Dříve mluvilo na území bývalého Sovětského svazu 90 procent lidí rusky. Nyní je to méně než polovina, uvádí americký časopis Newsweek. Mladí lidé ve Střední Asii ruštinu nenávidí, v Bělorusku a Moldavsku vytáhly na protest proti ní do ulic tisíce lidí, vlády postsovětských republik ji odstranily z povinné školní výuky a některé země, jako Lotyšsko, proti ní přijaly diskriminační zákony.
Po rozpadu Sovětského svazu začaly jeho někdejší republiky prosazovat místní jazyky jako symbol nezávislosti. Ruština však čelí útoku také v samotném Rusku. Do jazyka proniklo za uplynulé desetiletí až 10 tisíc cizích slov. Prezident Vladimir Putin proto v uplynulých dvou letech více než zdvojnásobil množství peněz určených na ochranu jazyka. Rusko ve svém boji o záchranu jazyka nečekaně získalo spojence.
Jak Severoatlantická aliance, tak Evropská unie vyzvaly pobaltské státy, aby upustily od diskriminačních zákonů. Generální tajemník NATO George Robertson v únoru řekl lotyšskému parlamentu, že jeho jazykové zákony mohou ovlivnit přijetí země do aliance, připomíná Newsweek.
