Zahraniční tisk o politice George Bushe
George Bush a zbytek světa, Albánská otázka jako největší problém Balkánu, ekonomika zemí Visegrádu, kromě těchto témat se zahraniční noviny věnují i zatčení spolupracovníků extrémisty bin Ladína.
Bushova vláda ve Washingtonu vstřícné delegaci EU nedávno znovu ukázala, že protokol z Kjóta o globálním oteplování planety považuje za cár papíru a necítí se touto vůči USA údajně nespravedlivou dohodou vázána, napsal v komentáři španělský deník El País. Během několika málo týdnů a k tématům tak odlišným, jako jsou životní prostředí, Severní Korea, obchod, Čína či protiraketový deštník vysílá americký prezident různé signály o významu tzv. nového realismu v americké zahraniční politice. To, co dosud projevil, naznačuje, že jeho vláda bude tak konzervativní a jednostranná vůči přátelům i nepřátelům, jak se obávali jen největší pesimisté.
Osobně se George Bush může jen málo zajímat o tající ledovce ve vzdálených horách, ale jeho odmítavý postoj k dohodě snížit škodlivé emise do roku 2012 o něco víc než pět procent ve srovnání s rokem 1990 dokazuje, že hodlá plnit jen ty závazky USA, které vyhovují jejich potřebám a zájmům. Odmítnutím závazku z Kjóta prezident Bush nejen devalvuje chvályhodné mezinárodní úsilí, aniž nabízí alternativní řešení. Zároveň však vysílá nejnezodpovědnější možný signál o ochotě jediné světové velmoci bojovat s nebezpečím, které ohrožuje všechny. El País závěrem dodává, že se čtyřmi procenty světové populace vypouštějí USA do ovzduší 25% celkového objemu tzv. skleníkových plynů.
Albánská otázka je dnes největším problémem Balkánu, napsal maďarský deník Uj Szó vycházející v Bratislavě. Víc než polovina Albánců žije mimo hranice Albánie v pěti sousedních zemích. Kořeny problémů sahají na začátek 20. století, kdy po první balkánské válce skončila turecká nadvláda na jihu Evropy. Albánie vznikla ještě v době habsburské monarchie jako výsledek velmocenských kompromisů a jako protiváha proti Srbsku, zároveň však neměla být případným sjednocením všech albánských území příliš silným státem. Po kompromisu zbyly tudíž velké albánské menšiny na území dnešního Srbska, Makedonie, Černé Hory a Řecka.
K dosud prvnímu a poslednímu sjednocení všech Albánců došlo za druhé světové války po porážce Jugoslávie v roce 1941 pod taktovkou fašistické Itálie. Řím vytvořil Velkou Albánii, spojenou v personální unii s Itálií. Situace však byla jen přechodná a po roce 1945 se hranice vrátily do původního stavu. Albánci se po válce stali nejrychleji rostoucím národem Evropy. V 60. letech tvořili necelá tři procenta občanů 18milionové Jugoslávie, v letech 90. už to bylo 8 procent z 23 milionů obyvatel Jugoslávie. V Makedonii je jich 23%, v Černé Hoře 7%, v jihosrbském Kosovu 90%. Tento rychlý demografický růst naznačuje, že vládnoucí národy budou muset chtě nechtě přihlížet k albánským požadavkům. Zatím nelze odhadnout, zda výsledkem bude nakonec Velká Albánie, nicméně tato demografická skutečnost nepochybně zkoriguje velmocenská rozhodnutí na počátku nového století.
Budapešťský ekonomický deník Világgazdaság analyzuje současnou hospodářskou situaci zemí Visegrádu. Kromě rozdílných výchozích pozic se dnes už jasně ukazují i praktické důsledky odlišných hospodářských filozofií jednotlivých států. Česká republika, která se dlouhý čas těšila mezinárodnímu uznání, ale příliš dlouho otálela s bolestivou reformou v mikroekonomické sféře, právě schválila velkolepý program ekonomického rozvoje. Nicméně byla kvůli rostoucímu státnímu dluhu zařazena do kategorie zemí s vyšším rizikem. Výrazně se kvůli vynucené přestavbě zvýšila i nezaměstnanost, zatímco inflace - následkem silné koruny - zůstala nadále mírná.
Neméně poučný je případ Polska. Šoková terapie postavila polskou ekonomiku, která byla v troskách, poměrně rychle na nohy. Výsledkem rychlého růstu je, že dnešní HDP činí 120 % stavu z roku 1989, což je mezi zeměmi regionu nejvyšší úroveň. Polská a maďarská ekonomika navzdory rozdílům ve velikosti trhu a významu agrárního sektoru vykazovaly dlouhou dobu poměrně velkou podobnost v makroekonomických ukazatelích. V poslední době se však projevují markantní rozdíly jako důsledek především monetární politiky.
Maďarská ekonomika prošla rovněž šokovou terapií na mikro- i makroekonomické úrovni. Vykročila cestou trvalého růstu a zaměřila se na export. Její konkurenceschopnost je dnes vysoká. Výrazně se snížila i nezaměstnanost a také zahraničně-obchodní bilance je vyrovnaná. Nejbolestivějším bodem maďarské ekonomiky je však poměrně vysoká inflace, problémem je i větší růst cen, čímž se zvýšily příjmy státní pokladny. Maďarská vláda však zjevně neumí s financemi dobře hospodařit, jinak by dokázala vývoj inflace příznivě ovlivnit. Jak z těchto příkladů vyplývá, kolik států, tolik řešení.
K zatčení domnělých členů islámských teroristických skupin sdružených kolem saudsko-arabského obchodníka, šéfteroristy Úsama bin Ladína, který se ukrývá v Afghánistánu, poznamenala italská La Repubblica:
Evropané si myslí, že Afghánistán je vzdálená a exotická země, ve které dochází k hrubému porušování lidských práv. Ale i to nám připadá vzdálené. Evropané by na tuto zemi rádi zapomněli, jen kdyby ona zapomněla na ně. Avšak zatčení údajných pachatelů pumových atentátů nám znovu připomíná, jak iluzorní a nebezpečná je dimenze zeměpisné vzdálenosti v našem světě při dnešní mezinárodní migraci a globalizaci.
