Zahraniční tisk o používání jaderné munice na Balkáně

Mohutně je komentováno téma používání jaderné munice v balkánském konfliktu a možných následků pro vojáky misí SFOR a KFOR. Ruský tisk si všímá neschopnosti Ruska splácet zahraniční dluhy a německý se ještě vrací k bouřlivé minulosti ministra zahraničí Joschky Fischera.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

K aktuálním zahraničně-politickým problémům současnosti přibyl v posledních dnech skandál kolem munice NATO s obsahem ochuzeného uranu, použité při nasazení jednotek Aliance v balkánském konfliktu a uváděné do souvislosti s případy leukémie a úmrtí několika vojáků. Římská „La Repubblica“ k tématu poznamenala: Nebozí chlapci byli vojáci, kteří hájili Evropu a její ideály ohrožované Slobodanem Miloševičem. Pokud zemřeli proto, že přišli do styku s vlastní municí, má Evropa morální odpovědnost to prokázat… Že do hry vstupuje „velký hráč“ jako Francie, že Romano Prodi jménem Evropské unie požaduje podrobné vysvětlení a že počínaje Finskem a konče Řeckem bylo zahájeno vyšetřování, znamená, že tento alarm je kontinentální povahy a že na lavici obžalovaných sedí Spojené státy americké. Přinejmenším v bolesti a v protestu se teď Evropa sjednotila, uvádí „La Repubblica“.

Je ještě příliš brzy tvrdit, že vina je jaderná munice NATO. Zatím tuto tezi nepodpořil žádný lékařský nález a vědci jsou v tomto směru krajně opatrní - navazuje nezávislý pařížský „Le Monde“. Přesto je nebezpečnost sporné munice za určitých okolností natolik znepokojivá, aby ospravedlnila požadavek postižených zemí celou věc důkladně prošetřit a vysvětlit. Dosavadní postup upozorňuje na poněkud nedbalý přístup k věci, který americký generální štáb vnucuje svým evropským spojencům: Ti o použití uranové munice NATO na Balkáně - konkrétně v Bosně i v Kosovu - nebyli nikdy oficiálně informováni, uzavírá „Le Monde“.

Zahraniční deníky i nadále komentují dění na Blízkém východě. Německý Die Welt přináší rozhovor s izraelským ministrem zahraničí Šlomo Ben Amiem, zaměřený na hodnocení současné situace v Izraeli. Ben Ami na otázku, zda ještě důvěřuje Jásiru Arafatovi, odpovídá: „Není to otázka důvěry, ale zájmu. V našem jednání s Palestinci musíme definovat způsob, jakým je možné dosáhnout míru. Chceme mír a Arafat je vůdcem Palestinců. Nemáme jinou možnost. Snažíme se proto najít místa, kde se naše zájmy kryjí.“ A dále dodává: „Musel by se stát zázrak, aby bylo dosaženo dohody ještě za vlády Clintona. Je to příliš krátká doba. A zda bude po Clintonovi novým mírovým vyjednavačem Bush, to opravdu nevím. Americká vláda musí sama rozhodnout, jak velký zájem míru v Izraeli věnuje. Nevím, jestli naše problémy patří k jejím prioritám. Prezident Clinton nám jasně řekl, že pokud nebude dohody dosaženo za jeho vlády, odejdou jehomírové plány z Bílého domu spolu s ním. V Izraeli je vláda naproti tomu tvořena koalicemi politických stran. A tak, ať už v izraelských volbách 6. února zvítězí kdokoliv, jsem si jist, že mír pro něj bude hlavní prioritou“, dodává Ben Ami pro list Die Welt.

Nizozemský „Algemeen Dagblad“ poznamenává k nejnovějšímu snížení úrokové sazby ze strany Americké centrální banky: Že tato banka zasahuje, aby zabránila hospodářské recesi v USA, je dobře, v neposlední řadě i proto, že ekonomický pokles by měl nepochybně důsledky i pro Evropu. Podobný zákrok se v minulosti projevil i při odvrácení finančních krizí v Mexiku, Rusku a v Jihovýchodní Asii. Americká centrální banka se stále více jeví jako jediná vlivná finanční autorita ve světě. To ještě víc zvýrazňuje nedostatek věrohodnosti, s níž se potýká Evropská centrální banka. Aby se tomu mohlo čelit a aby tak evropské hospodářství bylo v tomto směru méně závislé na americké ekonomice, je třeba dál tvrdě pracovat na politické a fiskální evropské integraci, soudí nizozemský „Algemeen Dagblad“.

Minulost šéfa německé diplomacie Joschky Fischera je už několik dní díky jeho přiznání k určité militantnosti v mladých letech vděčným tématem německy píšících deníků. Vídeňská „Die Presse“ ho ale bere v ochranu. Divoká minulost šéfa německé diplomacie je už delší čas známa, píše list. Už dávno se totiž tento „zelený politik“ změnil z odpůrce v obhájce demokracie v Německu. Požadavky opozice žádající jeho odstoupení jsou proto nemístné. Tím spíše, že politikové se ze svých „hříchů mládí“ vždycky zotaví. Americký prezident Bill Clinton například kouřil hašiš, i když jej údajně neinhaloval, a jeho nástupce George Bush měl svého času značné problémy s alkoholem. Joschka Fischer také promptně zareagoval a za své někdejší útoky proti policistům se omluvil. Tím tento bystrý taktik vzal kritikům rychle vítr z plachet a předvedl tak bravurní kousek z oblasti diplomacie, uzavírá rakouská „Die Presse“.

Radka Průšová, Klára Stejskalová, Olga Jeřábková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme