Zahraniční tisk o používání jaderné munice na Balkáně
Mohutně je komentováno téma používání jaderné munice v balkánském konfliktu a možných následků pro vojáky misí SFOR a KFOR. Ruský tisk si všímá neschopnosti Ruska splácet zahraniční dluhy a německý se ještě vrací k bouřlivé minulosti ministra zahraničí Joschky Fischera.
K aktuálním zahraničně-politickým problémům současnosti přibyl v posledních dnech skandál kolem munice NATO s obsahem ochuzeného uranu, použité při nasazení jednotek Aliance v balkánském konfliktu a uváděné do souvislosti s případy leukémie a úmrtí několika vojáků. Římská La Repubblica k tématu poznamenala: Nebozí chlapci byli vojáci, kteří hájili Evropu a její ideály ohrožované Slobodanem Miloševičem. Pokud zemřeli proto, že přišli do styku s vlastní municí, má Evropa morální odpovědnost to prokázat Že do hry vstupuje velký hráč jako Francie, že Romano Prodi jménem Evropské unie požaduje podrobné vysvětlení a že počínaje Finskem a konče Řeckem bylo zahájeno vyšetřování, znamená, že tento alarm je kontinentální povahy a že na lavici obžalovaných sedí Spojené státy americké. Přinejmenším v bolesti a v protestu se teď Evropa sjednotila, uvádí La Repubblica.
Je ještě příliš brzy tvrdit, že vina je jaderná munice NATO. Zatím tuto tezi nepodpořil žádný lékařský nález a vědci jsou v tomto směru krajně opatrní - navazuje nezávislý pařížský Le Monde. Přesto je nebezpečnost sporné munice za určitých okolností natolik znepokojivá, aby ospravedlnila požadavek postižených zemí celou věc důkladně prošetřit a vysvětlit. Dosavadní postup upozorňuje na poněkud nedbalý přístup k věci, který americký generální štáb vnucuje svým evropským spojencům: Ti o použití uranové munice NATO na Balkáně - konkrétně v Bosně i v Kosovu - nebyli nikdy oficiálně informováni, uzavírá Le Monde.
Zahraniční deníky i nadále komentují dění na Blízkém východě. Německý Die Welt přináší rozhovor s izraelským ministrem zahraničí Šlomo Ben Amiem, zaměřený na hodnocení současné situace v Izraeli. Ben Ami na otázku, zda ještě důvěřuje Jásiru Arafatovi, odpovídá: Není to otázka důvěry, ale zájmu. V našem jednání s Palestinci musíme definovat způsob, jakým je možné dosáhnout míru. Chceme mír a Arafat je vůdcem Palestinců. Nemáme jinou možnost. Snažíme se proto najít místa, kde se naše zájmy kryjí. A dále dodává: Musel by se stát zázrak, aby bylo dosaženo dohody ještě za vlády Clintona. Je to příliš krátká doba. A zda bude po Clintonovi novým mírovým vyjednavačem Bush, to opravdu nevím. Americká vláda musí sama rozhodnout, jak velký zájem míru v Izraeli věnuje. Nevím, jestli naše problémy patří k jejím prioritám. Prezident Clinton nám jasně řekl, že pokud nebude dohody dosaženo za jeho vlády, odejdou jehomírové plány z Bílého domu spolu s ním. V Izraeli je vláda naproti tomu tvořena koalicemi politických stran. A tak, ať už v izraelských volbách 6. února zvítězí kdokoliv, jsem si jist, že mír pro něj bude hlavní prioritou, dodává Ben Ami pro list Die Welt.
Nizozemský Algemeen Dagblad poznamenává k nejnovějšímu snížení úrokové sazby ze strany Americké centrální banky: Že tato banka zasahuje, aby zabránila hospodářské recesi v USA, je dobře, v neposlední řadě i proto, že ekonomický pokles by měl nepochybně důsledky i pro Evropu. Podobný zákrok se v minulosti projevil i při odvrácení finančních krizí v Mexiku, Rusku a v Jihovýchodní Asii. Americká centrální banka se stále více jeví jako jediná vlivná finanční autorita ve světě. To ještě víc zvýrazňuje nedostatek věrohodnosti, s níž se potýká Evropská centrální banka. Aby se tomu mohlo čelit a aby tak evropské hospodářství bylo v tomto směru méně závislé na americké ekonomice, je třeba dál tvrdě pracovat na politické a fiskální evropské integraci, soudí nizozemský Algemeen Dagblad.
Minulost šéfa německé diplomacie Joschky Fischera je už několik dní díky jeho přiznání k určité militantnosti v mladých letech vděčným tématem německy píšících deníků. Vídeňská Die Presse ho ale bere v ochranu. Divoká minulost šéfa německé diplomacie je už delší čas známa, píše list. Už dávno se totiž tento zelený politik změnil z odpůrce v obhájce demokracie v Německu. Požadavky opozice žádající jeho odstoupení jsou proto nemístné. Tím spíše, že politikové se ze svých hříchů mládí vždycky zotaví. Americký prezident Bill Clinton například kouřil hašiš, i když jej údajně neinhaloval, a jeho nástupce George Bush měl svého času značné problémy s alkoholem. Joschka Fischer také promptně zareagoval a za své někdejší útoky proti policistům se omluvil. Tím tento bystrý taktik vzal kritikům rychle vítr z plachet a předvedl tak bravurní kousek z oblasti diplomacie, uzavírá rakouská Die Presse.