Zahraniční tisk o povolebním Německu

Britský deník Financial Times komentuje koaliční vyjednávání mezi SPD a Zelenými. Schröder a jeho ministr zahraničí mají mnoho společného. Jsou oba charismatičtí na veřejnosti, pragmatičtí, pokud jde o politiku, a bezohlední ve své straně. Takové vlastnosti získali během života: oba pochází ze skromných poměrů. A oba nyní vyšli z voleb posíleni. SPD sice ztratila hlasy, ale skutečnost, že na SPD voliči nezanevřeli, vrací zpět Schröderovu popularitu.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

zahraniční tisk | Foto: Jan Rosenauer

Fischerovy služby byly ještě větší. V zosobněné volební kampani, což je pro rovnostářskou stranu zelených dost netypické, podnikl Fischer opravdovou křižáckou kampaň, aby přispěl k celkovému vítězství. Tím nakonec koalici zachránil. Nyní si obě strany myslí, hlavně věčně opomíjení zelení, že mohou vést koaliční jednání z pozice silnějšího. To však ještě může vyvolat konflikt, varuje britský deník Financial Times.

Kritiku za svůj přístup k poskytování informací veřejnosti si vysloužil od slovenských médií Mikuláš Dzurinda. Ten rozdíl bije do očí, píše slovenský deník Pravda. Kdo už zapomněl, jaké byly prvé dny po jarních volbách v sousedním Česku a Maďarsku, může prolistovat noviny. Z titulních stránek se usmíval Vladimír Špidla a Péter Medgyessy, jejich koaliční partneři a další špičky vítězných stran. V rozhovorech vysvětlovali veřejnosti, jak skládají nové vlády. Mikuláš Dzurinda nic. Důvod? Vítězové si prý nic nebudou vzkazovat prostřednictvím médií, chtějí zodpovědně jednat a oznámí až výsledky. Jenže tak slušná demokracie nevypadá. V ní politici otevřeně informují - pochopitelně prostřednictvím médií - veřejnost a vystavují své jednání občanské kritice. Vždyť dostali mandát od voličů a žijí z jejich peněz.

Vladimír Špidla ve dnech po volbách potvrdil pověst solidního politika - rozdával nejen úsměvy, ale i informace. Ani on, ani Péter Medgyessy přitom neměli při sestavování vlády snadnou úlohu. Taky se museli spokojit s křehkou většinou, diskutovat s prezidentem, čelit útokům opozice. Vždy však byli ochotní říci alespoň to, co mohli. Jen Mikuláš Dzurinda nic. Nevíme, jakým směrem se ubírají myšlenky našich demokratů, nechtějí nic prozradit.

Dzurindův volební úspěch vzbuzuje zasloužený respekt. Jenže může se vítěz, který chce být premiérem celého Slovenska, stáhnout do přítmí sekretariátů? Nejde přece jen o pár novinářů, ti nakonec nějaké informace získají. Co však vinař v Modre, horník v Handlové, studenti v Košicích a ostatní? Mají zase smůlu až do příštích voleb? Mikuláš Dzurinda vytvořil velmi smutný světový rekord. Hodil občany přes palubu už pár hodin po volbách, konstatuje sloveský list Pravda.

The New York Times připomíná turné legendární skupiny Rolling Stones. Pokud jsi byl vychován Stony, píseň "(I Can´t Get No) Satisfaction" v tobě vyvolá stejné pocity, jaké jsi měl, když jsi ji poprvé slyšel v rádiu. Vystoupení Stonů na jevišti už nemá tu sílu, jiné je to však pro pamětníky největší slávy Rolling Stones. Micku Jaggerovi a Keithu Richardsovi je teď 59, Charlie Wattsovi 61 a basista Bill Wyman je už oficiální důchodce. Keith Richards nevypadal nikdy děsivěji, je to muž který si vypěstoval hrozný vzhled.

Nosil vždycky na kůži ty svoje tetované démony, a trpěl sebezničením, které doprovází rock´n´rolové profesionály. V roce1964, když Rolling Stones pořádali první turné Amerikou, vypadal Keith Richards, podobně jako Mick Jagger, jako anorektický andílek. Pak strašil rodiče.Všichni stárneme, ale s přibývajícím věkem se chová Keith Richards mnohem drsněji, než když byl mladý. Jako muž téměr šedesátiletý vypadá více jako psanec. Možná je to proto, že blues pro něj bylo vždy tou pravou hudbou.

Jan Šmíd, Zuzana Boleslavová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme