Zahraniční tisk o situaci v Pákistánu
V mezinárodních médiích jednoznačně převažují komentáře k událostem v Pákistánu. Samozřejmě se podíváme i jinam, ale podrobněji probereme ohlasy právě na dění v Jižní Asii.
Pákistánský vojenský prezident Mušarraf v sobotu zavedl výjimečný stav. Jeho režim se přitom dosud těšil podpoře Západu, protože Pákistán je důležitým spojencem v takzvané válce proti teroru. Teď tedy určitě může být zajímavé, jak na probíhající represe proti opozici reaguje západní tisk.
Například londýnské Timesy se pozastavují nad rozdvojeností Mušarrafova přístupu. "Prezident své kroky obhajuje tím, že se země dostává do chaosu. Všude jsou ozbrojení extrémisté, kteří jsou připraveni převzít moc. Tomu podle něho může zabránit jenom armáda. Mušaraf o sobě říká, že je demokrat, ale nevěří tomu, že demokracie může vyřešit současné problémy Pákistánu. Pokud by stát přijal její principy příliš brzy, byla by to prý národní sebevražda. Jenže to je v naprostém rozporu s názorem většiny západních států, které už dříve konstatovaly, že by Pákistán měl své problémy vyřešit v rámci ústavních pravidel," píší dnešní Timesy. Zároveň ale deník varuje že "jednou z nejhorších věcí, které by se mohly stát, by byl nový, islámský a protizápadní režim v zemi. Západ zkrátka závisí na stabilním režimu v Pákistánu," tvrdí v komentáři Timesy.
Mušarraf se dosud mohl spoléhat především na podporu Spojených států, které na různé formy porušování lidských práv za jeho vlády reagovaly vždy poměrně vlažně. Co tedy na utužení vojenského režimu v Islámábádu říkají americké komentáře?
Jsou k vývoji poměrně kritické a nejčastější myšlenkou v nich je, zda by Spojené státy přeci jen neměly pomoc Mušarrafovi přehodnotit. Deník The Washington Post se ale vrátil i k tomu, proč vlastně Mušarraf k vyhlášení faktického výjimečného stavu sáhl. Z listu čte zpravodaj Českého rozhlasu v Americe Alexandr Pícha.
Tak to byl Alexandr Pícha ze Spojených států k horkému tématu, ke kterému se ještě určitě budeme vracet. Pojďme se teď ale podívat třeba do Evropy.
Tak tady například rakouský deník Die Presse velmi štiplavě komentuje vztahy Ruska a Německa. "Německo se ohýbá pod tlakem Kremlu. Další důkaz toho, že Rusko má jen těžko zájem o opravdové partnerství s touto zemí," tvrdí v úvodu komentáře Die Presse a pokračuje: "Jedno ale nemůžeme politice Ruska upřít: fakt, že je efektivní. Třeba v posledním konfliktu kvůli letecké společnosti Lufthansa. Rusko na začátku minulého týdne uzavřelo svůj vzdušný prostor pro tyto aerolinky. A Kreml dosáhl toho, co chtěl. Lufthansa přemístila svou centrálu v Asii z Kazachstánu do Ruska. Potvrdilo to německé ministerstvo dopravy," připomíná rakouský list.
Postup Kremlu přitom souhrnně označuje za politiku cukru a biče. "To bylo jasně vidět i v případě licencí pro těžební zařízení na ropu a plyn. Nejdříve byly zahraniční koncerny z podobných obchodů vyloučeny. Ale tam, kde těžba nemůže postupovat bez západních technologií, přizvalo Rusko zahraniční firmy. Člověk se musí ptát, jestli země, která postupuje takovým způsobem, může být opravdovým partnerem - třeba v rámci Světové obchodní organizace, do které by Rusko rádo vstoupilo," dodává Die Presse.
