Zahraniční tisk o situaci v předvolebním Iráku

Zachrání Perský záliv američtí kovbojové nebo evropští rytíři? Referendum k přístupu Turecka do EU ve Francii a Rakousku. Gibsonův film o Kristovi je záminkou k obviňování Židů. Jsou Slováci kulturní národ? To jsou titulky pondělního zahraničního tisku.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

zahraniční tisk | Foto: Jan Rosenauer

Předvolební Irák je zmítán násilím a tamní deníky situaci rozebírají. Zachrání Blízký východ američtí kovbojové nebo evropští rytíři?, ptá se libanonský deník Daily Star. Bezpečnost v Perském zálivu stojí na třech nohách: Iráku, Íránu a zemích sdružených pod Radou pro spolupráci v zálivu, patří mezi ně třeba Kuvajt, Omán či Spojené Arabské Emiráty. Všechny tři opěrné body musí být stabilní. Bohužel, zahraniční politika USA předpokládající, že pro ovládnutí Íránu je potřeba dvakrát napadnout Irák a ještě mu dát ekonomické sankce, přinesla víc škody, než užitku.

Blízký východ se teď potřebuje orientovat i na další oblasti. Jednou z nich je i Evropská Unie. Nejen, že potřebuje ropu, ale její mírná politika je zemím v Perském zálivu bližší. Soustředí se hlavně na ekonomický vývoj a postupnou demokratizaci, chválí si Daily Star. Přesto všechno není Evropa silná. Buď jak buď, s Američany spolupracovat musí. Pro Blízký východ tak neexistuje krátkodobý optimistický scénář. Jestli ho zachránili kovbojové nebo rytíři se ukáže až za dlouho, myslí si libanonský list.

V Evropských zemích se diskutuje o referendu o připojení Turecka do Evropské Unie. Podle pařížského Le Figara by Francouzi jednoznačně podpořili svého prezidenta Chiraca. Ten totiž navrhuje připojení Turecka do deseti až patnácti let. Je přitom zajímavé, že Chiraca podporují spíše levicoví voliči, než ti v jeho politickém okruhu.

To rakouský list Der Standart není z připravovaného referenda vůbec nadšený. Kancléř Wolfgang Schuessel ho totiž plánuje až na rok 2014, jak oznámil. Tehdy mají skončit vyjednávání mezi Tureckem a unií. Jenže koho v té době bude ještě nějaké referendum zajímat?, diví se list.

V Hollywoodu zuří náboženská válka. Velkofilm Mela Gibsona Poslední pokušení Krista totiž zatím nezískal oskarovou nominaci a ignorovat ho možná budou i Zlaté Glóby, vysvětluje deník New York Times. Podle představitelů katolické církve, jmenovitě prezidenta Katolické ligy za to prý mohou Židé. Právě ti prý ovládají americký filmový trh. Gibsonův film, který nešetrně zachází s údajnou vinou Židů při ukřižování Krista, se jim prý nelíbí.

Gibson se v bahně Kristova ukřižování vyžíval přímo s chlípností, když do detailů popisoval jeho mrzačení. Ukazuje to, v jaké situaci se teď nachází naše kultura. Náboženství je spojováno s násilím, ať už jde o Gibsonovo osobní vyznání, slovní výpady katolického představitele, nebo surové muslimské násilí ve filmu Michaela Moorea Farenheit 9/11.

Gibsonův film byl přitom celosvětově přijat. Zakázalo ho jen pár muslimských zemí, které americkou produkci většinou cenzorují. Film pochválil i Jásir Arafat. Řekl o něm, že posunuje historii dál. To je skvělé doporučení na Oskara, ironizují newyorské Timesy.

Vstupem do Evropské Unie se Slováci stali členy klubu nejvyspělejších kulturních národů Evropy, píše slovenský deník Sme. Jak je to ale s naší kulturou?, ptá se. Není to jen Lúčnice, koliba či stánek na nějakém mezinárodním veletrhu. Svět nás už nevidí skrz železnou oponu. Může se potkat s každým Slovákem přímo v jeho obýváku.

Podle počtu moderních multikin v obchodních střediscích kulturní národ určitě jsme, ale často se v nich chováme jako ve stáji. Přitom není daleko doba, kdy jsme i do nejhoršího kina vstupovali jako do chrámu. Do divadel už naštěstí nechodíme v teplákách, náš kulturní život ale rozvrací televize. Kult televizního ovladače je všemocný umožňuje střídat Mozarta s thrillerem, přerušit Molierovu hru a Cyrana zajídat tlačenkou. Před obrazovkou tak sedí kulturní ubožák. To je slovenská každodennost. Pár památek Unesco ji nezachrání, dodává deník Sme.

Německo ruské konzultace, které dnes začínají v Hamburku posouvají do popředí zájmu tisku opět vztahy obou zemí, především nadstandardní osobní vztahy obou nejvyšších politiků, kancléře Schrödera a prezidenta Vladimíra Putina. Vztahy obou mužů podle opozice potlačují racionální přístup Německa k Rusku a neduhům jeho demokracie.

Čas na jasné mužské slovo, tak nadepisuje své zamyšlení nedělník Welt am Sontag. Politika vůči Rusku je ústředním tématem. V tom se Schröder nijak neliší od svého předchůdce Helmuta Kohla. Také za Kohla a Gorbačova i za Kohla a Jelcina byly osobní vztahy nad veřejnou kritikou, setkání mezi čtyřma očima nad transparentní zahraniční politikou a na tom se stěží něco změní, až Putin přijede nyní na dvoudenní návštěvu Německa.

Jde o první západní cestu po převratných událostech na Ukrajině. Pro kancléře Schröder je prezident Putin demokratem bez vady. Toto mužské přátelství nezkalí žádné porušování lidských práv, ani čečenská válka, faktické vyvlastnění ropného koncernu Jukos, či soustředění moci v rukou Kremlu po teroru v Beslanu.

Welt am Sontag ke zvláštnímu partnerství s Ruskem dodává, že Německo je energeticky závislé na Rusku. Téměř třetina ze 106 milionů tun surové ropy, které ročně doveze, pochází z Společenství nezávislých států, především z Ruska. U zemního plynu je to 40 procent. A tento trend dále sílí. Navíc mnohé z nových členských zemí EU jsou také závislé na ruské ropě a plynu, připomíná německé zájmy Welt am Sontag.

Martin Hromádka, Julie Rákosová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme