Zahraniční tisk o slintavce, kulhavce, ekologii a hackerech
Hlavní titulky dnešních zahraničních novin mluví o slintavce, kulhavce a obchodních zájmech, nedpovědnosti George Bushe vůči lidstvu, oslavě Slovenského štátu z roku 1939 a ruské hackerské kultuře.
Podle očekávání se většina světových deníků věnuje rozšíření nemoci, která zasáhla evropský kontinent a rozšířila se i do dalších částí světa.
Francouzský ekonomický list La Tribune konstatuje, že za zákazy dovozu evropského masa po vypuknutí epidemie slintavky a kulhavky jsou zjevné obchodní zájmy.
Nepochybně jsou obavy z rozšíření epidemie významným faktorem narůstající psychózy. Je obtížné bojovat proti iracionalitě. Země, které velice rychle uzavřely hranice s Evropskou unií, a tím vyvolaly řetězovou reakci, patří zároveň k celosvětově největším deseti vývozcům užitkových zvířat. Je to náhoda? Nebude-li moci Evropa několik měsíců vyvážet masné produkty, bude pro ostatní snadné dobýt šťavnaté tržní podíly. Není těžké uhodnout, kdo je ochoten se obětovat. Strach ze šíření epidemie nezakrývá pohled na obchodní zájmy: na chicagské burze už se prudce zvýšily ceny masa.
Britský The Guardian na adresu amerického prezidenta napsal, že George Bush je nehorázně nezodpovědný. Dokonce i z hlediska amerických ekologických norem je Bushovo politicky motivované rozhodnutí nesplnit volební sliby přímo neuvěřitelné. To málo, co Bill Clinton a jeho viceprezident Al Gore přislíbili na konferenci v japonském Kjótu o světovém klimatu, bylo značně ubohé. Ale Mr. Bush je teď svou bezpáteřností překonal, když se podřídil přáním energetických koncernů, které financují jeho republikánskou stranu. George Bush cynicky porušil daný slib - využil jej pouze k tomu, aby ve volební kampani přetrumfnul svého nazelenalého rivala Ala Gora.
K důslednějšímu postupu proti propagaci fašismu a rasismu vybízí slovenské úřady tamní deník Práca v komentáři uveřejněném v souvislosti s připomínkou vzniku válečného Slovenského štátu v březnu 1939. Toto výročí si každoročně kromě pamětníků tohoto neslavného období v dějinách Slovenska připomínají i přívrženci nacionalismu a extrémní pravice. Ačkoli obě skupiny vyznavačů Jozefa Tisa, Andreje Hlinky či Vojtěcha Tuky (kolikátý v pořadí je asi Adolf Hitler) zdánlivě nic nespojuje, jejich způsob komunikace s okolím svědčí o opaku.
Koneckonců je úplně jedno, zda účastníky protifašististického pochodu zraní masivní popelník z rukou mladého skina nebo zda zaútočí agilní důchodce na šéfa parlamentu Jozefa Migaše. Orgány činné v trestním řízení navzdory tomu zůstávají v poloze mrtvého brouka. Ženou tak vodu na mlýn těm, pro něž je falešné vlastenectví měřitelné mírou agresitivy a vulgarizace vlastního projevu, zdůrazňuje závěrem bratislavská Práca a dodává, že je nutné problém stoupajících rasistických nálad mezi školní mládeží nejen pojmenovat, ale také jej účinně odstraňovat.
Zpravodajský server Wired News informoval své čtenáře o varování americké FBI, podle něhož tzv. crackeři za posledních dvanáct měsíců ukradli víc než milion kreditních karet z počítačových serverů sloužících elektronickému obchodu, a to díky skulinám, které lze uzavřít softwarem dostupným už před třemi lety. Většinu špinavé práce odvedly podle citované informace organizované hackerské a crackerské skupiny v Rusku a na Ukrajině. Hackerství je údajně dobrý džob. Najatý hacker dostává 3000 rublů za dobře odvedenou práci, tedy přibližně 100 dolarů.
Pro porovnání: Vysokoškolský profesor v Rusku vydělává něco kolem 150 dolarů měsíčně. Ruští crackeři jsou podle poradce britské firmy TechSolutions Franka Vodena dokonalí a dosahují ohromujících výsledků s velmi omezenými počítačovými možnostmi. Mají údajně mimořádné programátorské schopnosti, jsou chytří a pohotoví a stopy za sebou zametají velmi dobře. S tzv. crackery v USA je vůbec nelze srovnávat, ti obvykle jen amatérsky zkoušejí, co to udělá. Ruští crackeři a hackeři naproti tomu vždy přesně vědí, co dělají a proč.
