Zahraniční tisk o Temelínu a česko-rakouských vztazích
K současným česko-rakouským vztahům na pozadí výroků Miloše Zemana o Haiderových Svobodných jako o postfašistech poznamenala vídeňská Die Presse: Český premiér vskutku není dobrý politik. Ne ovšem kvůli nedostatku zdvořilosti, nýbrž kvůli nedostatku politické obratnosti.
Zeman má právo nemilovat rakouskou stranu Svobodných. Její amok vůči Temelínu mnohé i u nás zaráží. Důsledky Zemanova výroku se ovšem v době podpisové akce proti jihočeské jaderné elektrárně daly čekat. Svobodní zavýskli jako na povel a nedokáží skrýt radost nad tímto nečekaným "dárkem" našich sousedů.
Možná bychom mohli Zemanovi podsunout lstivou kalkulaci: svými slovy chtěl vědomě zvýšit příliv podpisů na petici proti Temelínu, rozbít tím rakouskou vládní koalici a FPÖ už by pak už neměla do věci co mluvit. Pravda je však jiná: Praha nemůže mít nejmenší zájem na úspěchu rakouské petiční akce.
U Miloše Zemana také nejde o selskou vychytralost, nýbrž o to, že chce mít vždy pravdu. Česko sice podpořilo sankce EU vůči Rakousku, ale už plně neuznalo obsahové i taktické chyby tohoto rozhodnutí. A teď se dal jeho premiér strhnout k vměšování, jaké si sám pro svou zemi vyprošuje. Dobrému politikovi by se to stávat nemělo, uzavírá rakouská Die Presse.
Ruský deník Vremja k problému napsal: Zmodernizovaná jihočeská jaderná elektrárna patří podle názoru Mezinárodní atomové agentury k nejbezpečnějším zařízením tohoto typu v Evropě. Ale prostému Rakušanovi se toto sousedství nelíbí. A toho využívá Jörg Haider.
Haider velice dobře ví, že Praha Temelín neodstaví stejně jako Rakousko nezabrání jejímu přijetí do Unie. Ale při počtu nejméně 100.000 hlasů může FPÖ předložit záležitost parlamentu, což možná vyvolá vládní krizi. Rakouští Svobodní určitě nemají zájem na rozpuštění parlamentu, nicméně si tím Haider a jeho lidé chtějí dodat větší politické váhy, soudí ruský list Vremja.
Všichni bychom měli plakat pro Argentinu, píše komentátor dnešního The Washington Post. A to nejen proto, že se stala zajatcem ekonomických problémů. K pláči je to, že současná krize je jen poslední v řadě ekonomických problémů minulého století. Z té současné krize je viněna globalizace.
Argentina se obrátila na Mezinárodní měnový fond se žádostí o úvěr. Když ten ale požadoval nejdřív snížení deficitu rozpočtu skrze zvýšení daní nebo snížení výdajů, došlo k~ještě hlubšímu propadu. To, co nejvíc chybělo, byl pružný podnikatelský sektor, který by inicioval vznik nových firem a pracovních míst.
Zatím v~této zemi panuje rozčarování, protože globalizace jí nedala mnoho z~toho, co slibovala. Globalizace však nemá pro Argentinu všelék - zahraniční investice nedokáží automaticky změnit postoje a politiku vlády, uzavírá dnešní The Washington Post.
Komentář nadepsaný Příliv konzervatismu se žene Evropou" dnes přináší britský The Times. Píše: Minulý víkend se německé konzervativní strany sjednotily okolo nového, působivého vůdce, Edmunda Stoibera. Během následujících týdnů bude s velkou pravděpodobností do čela Francie znovu zvolen současný prezident Jacques Chirac.
Když tak pozoruji evropskou politickou scénu, píše britský komentátor, jsem v pokušení refrázovat úvod Marxova a Engelsova Komunistického manifestu: ?Duch obchází Evropou, duch konzervatismu." Bylo by pochopitelné, kdyby se Němci postavili proti současné vládě, zvláště když je alternativou Edmund Stoiber odpůrce měnové unie a dlouholetý vládce Bavorska, jediné spolkové země s~plnou zaměstnaností.
Francouzi jsou naproti tomu relativně spokojení se současným prezidentem i když, Francouz nebývá obvykle s~ničím spokojen. Své výčitky zřejmě nasměrují k premiéru Jospinovi, zastánci sjednocené Evropy, za to, že Francie ztratila ze své svrchovanosti.
Jestli se mé předpovědi naplní, bude to lekce pro Tonyho Blaira?, ptá se na závěr londýnský The Times.
