Zahraniční tisk o tom, jak se rodiče v Japonsku a Británii věnují svým dětem
V Japonsku i v Británii potřebují děti více času a zájmu rodičů. Čtvrtý program rádia BBC vysílal tento týden diskusi o velké mezinárodní výstavě v Londýně roku 1851. Londýnský večerník Evening Standard otiskl článek proslulého britského novináře A. N. Wilsona inspirovaný tímto pořadem. Záhada je vyřešena. Kódovaná zpráva, známá pod názvem "Smithy Code", kterou vložil vyšetřující soudce případu plagiátorství románu Šifra Mistra Leonarda přímo do rozsudku, byla v pátek odhalena, informuje francouzský list Le Figaro. Italský deník La Stampa připomíná neuvěřitelné šedesáté výročí jednoho ze symbolů italských silnic - skútru Vespa.
Japonské děti mají málo času na snění, myslí si list International Herald Tribune. Většina japonských rodičů je totiž přímo zaujatá výukou svých dětí. Chtějí jim zajistit ty nejlepší možnosti. Donutit je, aby ze sebe vydaly jen to nejlepší. A pokud se u nich objeví zrnko talentu, je třeba ho vytěžit beze zbytku.
Více než 80 procent japonských školáků chodí mimo školní výuku do zájmových kroužků. Nejoblíbenějšími aktivitami je plavání, hudba nebo kurzy angličtiny. V prestižních školách je to pak rytmická gymnastika, jezdění na ponících nebo kroužek lega. Nejpopulárnější knížkou japonských rodičů poslední doby je "Jak zajistit úspěch dítěte v mimoškolních aktivitách", která radí, jak se orientovat v široké nabídce a jak dostat maximum z kroužku i z dítěte.
"A kde je čas na trochu kontaktu s potomkem a na lekci rodinné terapie?", ptá se v závěru list. Bohužel, nezbyla ani jedna volná minuta. A pokud se náhodou malý fotbalista trochu zasní v bráně, hned ho okřikne učitel nebo rodiče, aby se koncentroval a nekoukal, kde co lítá. Jiní by byli rádi na jeho místě.
Také britským dětem chybí podle odborníků trocha kontaktu s rodiči. Podle posledních průzkumů, které publikuje britský deník The Guardian, dospělí dětem málo čtou pohádky. Většina malých sice o čtení v postýlce ochuzena není, rodiče s ním ale přestanou, jakmile dítě trochu odroste. Nárok na něj mají jen tři procenta dvanáctiletých.
Jen každý desátý Brit ve věku od deseti do dvanácti let má možnost si poslechnout pohádku z úst rodičů, ti ovšem ve většině případů vyjadřují svou nevoli k této aktivitě. Denní čtení je přitom fantastickou šancí ke komunikaci s odrůstajícím dítětem, uzavírá The Guardian.
Čtvrtý program domácího rádia BBC vysílal tento týden diskusi o velké mezinárodní výstavě v Londýně roku 1851. Londýnský večerník Evening Standard otiskl článek proslulého britského novináře A. N. Wilsona inspirovaný tímto pořadem. Wilson, jehož fejetony se vyznačují břitkou satirou, je také autorem všeobecně uznávané knihy o viktoriánské éře.
Wilson úvodem poznamenává, že Braggův pořad o vysoce úspěšné výstavě roku 1851 byl stěsnán mezi zpravodajskými relacemi, v nichž posluchači vyslechli doznání současného ministra vnitra, že neznal státní příslušnost ani počet zlodějů, vrahů a dalších násilníků, které on a jeho dva předchůdci v úřadě po odsloužení trestů propustili aniž uvažovali o jejich deportaci.
Posluchači se také dozvěděli o tom, jak odborový svaz zdravotních sester na své konferenci robustně zpražil ministryni zdravotnictví a o tom, jak náměstek premiéra byl přistižen bez kalhot. V tom kontextu rok 1851 připadal jako neobyčejně krásný a Viktoriáni, kteří nechali své zdravotní sestry řídit jak lékaře, tak nemocnice, přičemž své nedůstojné manželské nevěry udržovali diskrétně zahalené pod zástěrkami pokrytectví, přišli posluchačům jako velmi moudří lidé.
Jestliže se za viktoriánské doby v malém bytě v londýnském Sohu objevil podezřelý cizinec jako byl Karel Marx, policie šla okamžitě po něm a neustále ho hlídala. Ale jelikož dnešní politické strany řídí ambiciózní budižkničemové, nikdo nebude slibovat návrat do dob, kdy Británie byla spolehlivě řízena nepolitickými odborníky, dodává A. N. Wilson v londýnském večerníku Standard.
Záhada je vyřešena. Kódovaná zpráva, známá pod názvem "Smithy Code", kterou vložil vyšetřující soudce případu plagiátorství románu Šifra Mistra Leonarda přímo do rozsudku, byla v pátek odhalena, informuje francouzský list Le Figaro. Řešení nakonec není nijak skandální, lituje list.
Šifra odkazuje na admirála britského námořnictva z 19. století Johna Fishera a je zřejmě jen vyjádřením obdivu soudce Smithe modernizátorovi britské námořní flotily. Vytvoření kódu prý nebylo nijak složité, trvalo jen několik desítek minut. Pak už se jen jeho autor bavil reakcí veřejnosti a autorit a spekulacemi ohledně obsahu zprávy.
Ani samotné prolomení kódu prý nebylo takovým problémem, jak se zprvu zdálo, píše dále list. Soudce vložil do sedmdesátistránkového rozsudku sérii písmen v kurzívě. Advokát Tench, který šifru odhalil, našel klíč k řešení přímo na stránkách bestselleru Dana Browna. Je to každopádně premiéra v historii soudnictví, konstatuje v závěru Le Figaro a cituje slova soudce Smithe: "Nemohu komentovat rozsudek, ale nevím, proč by vynesení rozsudku nemohlo být příležitostí trochu se pobavit."
Italský deník La Stampa připomíná neuvěřitelné šedesáté výročí jednoho ze symbolů italských silnic - skútru Vespa. Vespa tu byla je a bude, píše list. Narodila se, když byla Itálie ještě monarchií a tvoří společně s Fiatem Cinquecento jeden z mobilních pilířů italské republiky.
Jak napsaly v době jejího vzniku britské Timesy: "Je to první opravdu italská věc po vynálezu dvojspřeží," vzdává hold italskému vozítku deník La Stampa a pokračuje výčtem jejích úspěchů. Jezdili na ní ve filmu "Prázdniny v Římě" nezapomenutelný Gregory Peck a Audrey Hepburnová, oblíbili si ji John Wayne, Cary Cooper nebo Jean-Paul Belmondo.
Upravený model Vespy absolvoval i ralley Paříž-Dakar a ralley v Monte Carlu. Existuje dokonce exemplář vyzdobený samotným Salvátorem Dalím. Legendárního skútru se prodalo 16 miliónů kusů v padesáti zemích. A kdo ví, zda je jejím dnům opravdu konec a zda nás ještě stará dobrá Vespa v novém kabátě nepřekvapí, dodává závěrem La Stampa.
