Zahraniční tisk o vládní krizi v Izraeli

Zahraniční noviny dnes píší o krizi izraelské vlády, o nevyzpytatelném Kaddáfí, ale také o jednání o americké zóně volného obchodu a boji o křesla v Radě STV.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

zahraniční tisk | Foto: Jan Rosenauer

Poté, co byla Strana práce vyloučena z Šaronovy vlády, vzniká možnost, aby se do rukou izraelských voličů konečně dostala nová alternativa, než kterou nabízel Šaron - tedy represívní odpověď na palestinské násilí, maření vyjednávání a opakované osídlování palestinských oblastí, napsal švýcarský deník Neue Zürcher Zeitung. I když Strana práce dnes budí dojem politicky vyčerpané strany, nelze podobnou možnost ve střednědobém období vyloučit. Izraelské veřejné mínění to ostatně dokazuje už dávno: většina obyvatel si přeje politické řešení konfliktu s Palestinci a je také připravena vyklidit alespoň část židovských osad na okupovaném území.

Zcela rozdílný názor prezentuje londýnský The Sun, který napsal: Nikdo by neměl činit Ariela Šarona zodpovědného za rozpad vládní koalice. Jeho nesmlouvavý přístup k palestinským teroristům jen odráží postoj většiny jeho voličů. A nemělo by tomu být v politice přesně tak? V parlamentních volbách by tím Šaronova strana znovu vyhrála svá křesla. Po dvou letech krvavého násilí je Šaron správným mužem, který by měl Izrael vést.

Pohyb osadníků by mohl vyvolat vítězné výkřiky, poznamenává pařížský Le Monde. Přesto sílící aktivita menšiny náboženských extrémistů připravených k boji vzbuzuje v nitru obavy. Pravidelně napadají Palestince a v poslední době se ani neváhají postavit armádě a brání evakuaci tzv. divokých sídlišť Havat Gilad. V Izraeli se dnes napočítají tucty malých osad na palestinských územích, které nejsou vládou povolené. Fanatičtí osadníci jsou však přesvědčeni, že co je dnes nelegální, bude zítra legální. Politický význam této mesiášské, násilnické menšiny zdaleka převažuje její velikost.

Libyjský revolucionář a vůdce "lidových mas" zůstává politickou bludičkou, poznamenal na adresu Muhammara Kaddáfího německý Frankfurter Allgemeine Zeitung. Už dřív vyslovil, že jeho lid má mnohem víc společného s Afričany žijícími na jih od Sahary, než s Araby. Teď by navíc chtěl opustit Ligu arabských států. To znamená pro poslední žijící obdivovatele bývalého egyptského prezidenta Násira mnoho - pokládali totiž Kaddáfího za vášnivého zastánce jednoty Arabů. Že by libyjský šéf své výhrůžky uskutečnil, je možné pochybovat. Mnohem pravděpodobnější je, že chce jen nastavit ostatním Arabům zrcadlo. Především Egypťanům, se kterými má velmi problematický vztah, předhazuje, že se plazí před Izraelem a Američany. Co přijde dál? Kdysi se Kaddáfí snažil zasáhnout do východního bloku, což se Rusům příčilo. Nevyrukuje snad brzy s žádostí o přijetí do Evropské unie?

Od chvíle, kdy Ronald Reagan přišel s myšlenkou americké zóny volného obchodu, se jeho nápad stal prezidentským lovem trofejí, uvedl americký Washington Post. Vůdci 34 národů by se měli dohodnout na vytvoření zóny volného obchodu od Aljašky po Tierru del Fuego od ledna 2005. Takové ambice ale není možné naplnit, aniž by se o ně zasadili dva největší hráči - Spojené státy a Brazílie. Právě v Brazílii jsou rozpaky nejpatrnější. Nově zvolený prezident Lula da Silva totiž už dříve označil zónu volného obchodu za pokus Spojených států anektovat jeho zemi. I když dnes se zdá, že svůj názor zmírnil - na summit amerických ministrů do Quita totiž vyslal respektovaného zástupce. Přesto zůstává postoj Brazilců nejasný. Stejné rozpory panují i ve Spojených státech - jsou jen lépe skrývány. Výrobky, které chce Brazílie do USA vyvážet - ocel, pomeranče, cukr - američtí lobbysté přísně střeží. Americké lobby ale poskytuje brazilským protekcionistům záminku, proč se do vážných jednání o volném obchodu vůbec nepouštět.

Mluvčí prezidenta Schustera, když ještě měl svobodu projevu, stihl prohlásit, že kdyby ve Slovenské televizi nebylo co rozkrádat, už dávno by žádné zaměstnance neměla, napsal bratislavský deník SME. Nic proti mluvčímu, platí přece presumce čistého úmyslu. Když se objevil návrh zákona na změnu sestavení televizní rady, rozstříšil se na podezření, že chce jeho autor zvýšit svůj politický vliv. Když se vyskytl návrh na výměnu neschopného ředitele, ztroskotal podobně - lepší Materák, než riziko, že se rozhoupe veřejnoprávní rovnováha (čtěte jako politická). Exředitel padl až v předvolebním chaose, kdy se už kašlalo na "politické riziko." Teď jsme na půli cestě k repríze. Za kulisami, které se ještě nerozkradly, se rozpoutává finále zápasu o místa v Radě STV. Nával je obrovský, míst málo a některá jména nesmírně inspirativní. O radu se vede regulérní mocenský boj. Jakákoliv sestava se zvolí, bude znovu čtyři roky bránit reformám. A politikové budou opět jen přihazovat peníze. Hostina za cizí peníze může pokračovat.

Markéta Kaclová, Radka Průšová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme