Zahraniční tisk se věnuje výměně na nejvyšším postu Spojených států a tomu, co lze od této změny očekávat. Píše také o smrti konžského prezidenta, vynucené rezignaci prezidenta Estrady na Filipínách a v neposlední řadě se věnuje jmenování nových kardinálů papežem Janem Pavlem II.

8:53 23. ledna 2001 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

K výměně v Bílém domě napsaly britské „Timesy“, že nový americký prezident těží z počátečních příliš malých očekávání od jeho osoby. Pravděpodobně však dosáhne rychlého úspěchu v reformě školství, při snížení daní a v oblasti obchodu. Pokud americká ekonomika unikne recesi, bude to Bushovi rovněž připsáno k dobru. A jeho přátelský charakter mu zajistí osobní popularitu. Zahraniční politikové mají o Georgi Bushovi poněkud zkreslený obraz - měli by se spíše připravit na prezidenta, který bude tím, co řekl před pár dny o svém předchůdci Clintonovi: totiž velmi obratným politikem, končí britské „Timesy“.

Stockholmský „Svenska Dagbladet“ se naopak domnívá, že politické klima Bushovy éry bude podobné jako počasí v den jeho inaugurace: poněkud chladné, deštivé a proměnlivé. Slavnost skončila. Parlamentní většina republikánů je těsná a po volbách za dva roky to může být úplně jinak. Případný Bushův „frontální útok“ proti demokratům by současný chlad mohl posílit a Bushovi - při demokratické většině - zabránit v uskutečnění jeho politiky, soudí „Svenska Dagbladet“.

V americké zahraniční a bezpečnostní politice - navazuje švýcarský list „Basler Zeitung“ se vnucuje otázka, nakolik obnovená střízlivost z doby George Bushe-seniora obstojí ve zcela jiné epoše. Na rozdíl od nástupu Clintona nepanuje dnes ve Spojených státech žádná euforie. Naopak - množí se příznaky, že po dekádě letu vzhůru čeká zemi ne právě bezbolestné přistání. Dramatická energetická krize v ekonomicky nejvýznamnějším americkém státě Kalifornii naznačuje, že při razantním růstu 90.let se jaksi pozapomnělo na pravidelné „domácí úkoly“, uvádí „Basler Zeitung“.

Pařížský „Le Figaro“ se domnívá, že lze sotva předpokládat, že by se Spojené státy náhle stáhly ze světových záležitostí a po vzoru Texasanů se začaly starat jen o dobytek a o ropné zdroje. Nejde o americký nezájem o mezinárodní politiku, který je nepravděpodobný, nýbrž o jiný způsob angažovanosti USA. Co je nejasné, jsou obrysy této angažovanosti. Kdo by si ovšem stěžoval, kdyby Washington přestal určovat, co je a co není dobré pro Evropu? Naopak: mohla být pro starý kontinent šance, uzavírá pařížský „Le Figaro“.

Německý „Der Tagesspiegel“ se věnuje odškodnění nuceně nasazených. Z článku pod titulkem „Stará zpráva - definitivní blamᾓ cituje naše zpravodajka v Německu Zita Senková.

Nizozemský „De Volkskrant“ napsal, že násilná smrt konžského prezidenta Kabily spadá do stejného období jako odchod Billa Clintona z Bílého domu. Ten v Kabilovi před třemi lety viděl „nového vůdce obrozené Afriky“. Kabilovo zavraždění se tak stalo symbolem tragického nezdaru americké politiky a následně i politiky celého Západu, jejímž cílem bylo dát centrální Africe konečně mír. Tamní opozici - nejednotnou a slabou - nechal Západ na holičkách. Dnes se konžská opozice znovu ozývá, ale protože jí za Laurenta Kabily nikdo nepomáhal, je slabší než kdykoli předtím, připomíná „De Volkskrant“.

Španělský „El Mundo“ poznamenal k pádu tzv. „demokratického diktátora“ Josepha Estrady na Filipínách, že jeho odchod dokazuje, jak velkou moc má veřejné mínění: dokáže svrhnout tyrana, přestože se dostal k moci demokratickou cestou. Totéž se stalo Albertu Fujimorimu v Peru, Slobodanu Miloševičovi v Jugoslávii a teď Josephu Estradovi v Manile.

Ke jmenování 37 nových kardinálů papežem napsala italská „La Repubblica“: Zítra budeme mít po Janu Pavlu II. možná Juana Pabla Třetího. Latinskoamerické pluky se stále více přibližují ke kardinálskému kolegiu. Mezitím se Italové vzpamatovali a je už jisté, že v příštím konkláve budou mít iberští a jihoameričtí nositelé purpuru relativní většinu a zvýší se jejich šance, že nové století bude patřit papeži tzv. třetího světa, který bude mluvit portugalsky, či spíše španělsky, soudí „La Repubblica“.

Římský „Il Messagero“ dodává, že papež uklidňoval ty, na jejichž jmenování do úřadu kardinálů nedošlo, slovy, že to není jeho poslední konzistoř. V tom případě hodlá Jan Pavel II. zůstat na svém stolci až do roku 2010, usuzuje Il Messagero.

Olga Jeřábková, Jan Bumba Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít