Zahraniční tisk o vývoji irácké krize
Vývoj irácké krize stále dominuje stránkám zahraničních deníků. Návrh Jacquese Chiraka a Gerharda Schrödera rozmístit v Iráku modré přilby nepochybně získal na věrohodnosti, když ho podpořil ruský prezident, domnívá se francouzský deník Le Figaro. Na stránkách amerického deníku Washington Post se objevil komentář varující amerického ministra zahraničí Colina Powella před propagandou.
Odpor Francie a Německa proti válečným plánům Spojených států se už nemůže omezovat na směšný střet mezi starou Evropou a mladou Amerikou. Rusko jako člen Rady bezpečnosti OSN zůstává významných činitelem mezinárodní politiky. Když varuje George Bushe před ozbrojenou intervencí, která by porušovala Chartu Spojených národů, má jeho názor nepochybně větší váhu než mínění maličké Belgie. Zároveň si však Putin dává pozor, aby nezapomněl na svou strategickou prioritu, tedy na spojenectví s Washingtonem, pokračuje francouzský deník.
A to z jednoho podstatného důvodu: moc Číny neustále roste a Rusko se nemůže uchýlit pro pomoc jinam než ke Spojeným státům. V případě války proti Iráku spoléhá Putin na své dobré vztahy s Georgem Bushem a doufá, že Rusko dostane zpět osm miliard dolarů, které mu Bagdád dluží ze sovětské doby. Putin také naznačil, kde jsou meze podpory Chiraka a Schrödera, když prohlásil, že na rozdíl od Francie Rusko neuvažuje o právu veta proti Spojeným státům. Ovšem ani Francie, ani Spojené státy nesmějí být naivní. Jednou se Rusko stane znovu velmocí, a tedy soupeřem, soudí francouzský list Le Figaro.
Na stránkách amerického deníku Washington Post se objevil komentář varující amerického ministra zahraničí Colina Powella před propagandou. Powell nedávno poznamenal před senátní komisí, že Usáma bin Ládin a jeho teroristická organizace al-Káida jsou v určitém spojení s Irákem. Není to ovšem zcela pravda, píše deník. Bin Ládin totiž neuznává iráckou vládu a tvrdí, že už dávno ztratila svou legitimitu. Podle něj je to vláda bezvěrců. Samozřejmě to neznamená, že bin Ládin nenávidí Irák víc než Ameriku. Znamená to však, že Powell nemůže tak jednoznačně formulovat spojení Al-Kájdy s Husajnem. Ostatně, k ospravedlnění útoku tyto argumenty stejně nepotřebuje.
Irák porušuje rezoluce OSN, tají informace o zbraních hromadného ničení, Husajn dvakrát napadl svoje sousedy a trvale porušuje lidská práva. Není třeba krášlit zlato. Důvodů pro zásah je už víc než dost. Neměli bychom ovšem zapomínat na Vietnam, podotýká americký deník. Američané ten konflikt prohráli a vláda navíc ztratila důvěru veřejnosti. Zakrývala důvody války i její průběh. Dosáhla nakonec toho, že Američané přestali vládě věřit. Dnešní situace je jiná, ovšem Colin Powel by měl mít stále na paměti, že dělá zahraniční politiku a ne propagandu, uzavírá The Washington Post.
Evropské tempo nestíháme, domnívá se slovenský deník Sme. Slovensko je stát, který velice dbá na to, aby nebyl ukrácen o žádná práva. Ale je také zemí, které jen málo záleží na tom, aby získaná práva reálně využíval. Kdyby zástupci republiky nemohli pracovat v Konventu o budoucnosti Evropy, který má připravit celkovou reformu unie, považovalo by se to za těžkou újmu. To, že není celkem jasné, co chceme v konventu prosazovat, se však za újmu nepovažuje. Národní konvent o evropské budoucnosti Slovenska působí už rok a půl. Zatím se mu nepodařilo vyvolat takovou diskuzi, aby se mohlo říct, že jejím výsledkem je celospolečenský konsenzus.
Vláda teď předkládá zprávu o tom, k čemu dospěl evropský konvent a jaké jsou pozice Slovenska. Z předloženého materiálu je zjevné, že čas v Evropě plyne mnohem rychleji než na Slovensku. Minulý týden totiž předložil evropský konvent návrh prvních článků budoucí ústavy Evropské unie. Debata o tomto návrhu bude probíhat jenom do 17.února, protože celá ústava má být hotova do června. Pokud slovenská vláda nenaběhne na evropské tempo, bude připravena prezentovat svoje názory až už bude dávno po diskuzi, varuje slovenský dení Sme.
Ke skutečnosti, že horní komorou ruského parlamentu neprošel zákon, který měl zakazovat neslušná a cizí slova a měl se naopak stát oporou čistoty ruského jazyka se vrací řada deníků. Moskevský zpravodaj Petr Voldán ukazuje na charakter diskusí na příkladu jednoho z nich.
