Zahraniční tisk o vztahu mezi Berlínem a Moskvou

Spolkový kancléř Gerhard Schröder demonstroval téměř kamarádský vztah k šéfovi Kremlu, Vladimíru Putinovi, píše berlínský Morgenpost. Přesto záběry z Výmaru nemohou zakrýt, jak jsou ve skutečnosti německo-ruské vztahy komplikované. Zatížené minulostí, nepřesně definované do budoucna. Místo Ruska v Evropě je nejisté, o to víc pak po boku Německa, i když se nám nové politické přátelství snaží vsugerovat opak. V Moskvě ještě nenazrál čas.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

zahraniční tisk | Foto: Jan Rosenauer

Největší deficit je v kulturní výměně mezi oběma národy, bylo připomenuto ve Výmaru. Jak Schröder poznamenal, vzájemné porozumnění pokulhává daleko za pragmatickou spoluprací. Výměna několika studentů by přitom mohla pomoci stejně jako v začátcích německo-francouzských vztahů, uzavírá Morgenpost.

Jestli "Genius loci" něco dokáže, se ukáže až v následujících dnech. Každopádně je správné, že Spojené státy, OSN, Evropská unie a Rusko v Madridu, dějišti historické blízkovýchodní konference v roce 1991, apelovaly na obě válčící strany v Palestině, aby zastavily násilí, poznamenal Frankfurter Allgemeine Zeitung. Výzva platí především Izraeli, který má stáhnout své jednotky z autonomních oblastí Palestinců a zastavit vojenské akce.

Šaron svou taktikou úderů neudělal zemi bezpečnější. Poslední výbuch v Haifě je toho důkazem. Protože obě strany nejsou schopné se bez cizí pomoci vrátit k jednacímu stolu, budou vytvořeny a vyslány mezinárodní zásahové jednotky. Takové zmezinárodnění konfliktu chtěli Palestinci už dávno, zatím co to Izraelci odmítali. Situace se však natolik vyhrotila, že se něco musí stát, aby celý region neutonul v násilí.

Před nějakou dobou pohrozili evropští politici, že pozastaví hospodářské vztahy s Izraelem. To by ve světle rozvíjejících se obchodních vztahů Evropské unie s Izraelem mohlo způsobit vážné škody, varuje izraelský Ha´aretz. Takové rozhodnutí by však musela nejprve schválit Evropská komise a Rada ministrů zahraničí. Země jako Francie a Belgie by na sankce vůči Izraeli klidně přistoupily, ale některé další, jako Německo nebo Británie, zastávají vyváženější postoj vůči izraelsko-palestinskému konfliktu. I tak by ale mohly být sankce schváleny. Nelze však zaručit, zda by Izrael pod tlakem skutečností, které často zamořuje pokrytectví, byl donucen jednat, uzavírá izraelský Ha´aretz.

Jak poznamenává komentátor londýnského listu The Independent, euro se stalo neodvolatelnou součástí každodenního života ve dvanácti zemí. Jen Švédsko, Dánsko a - jak jinak - i Británie zůstaly mimo hru. Z toho Švédsko a Dánsko plánuje referendum o euru do roka. Jen Británii zatím jakékoliv plány chybí. Britská vláda nám před pěti lety slíbila, že nás posune do srdce Evropy. Propadla však u závěrečného testu: spoléhání na vlastní instinkt a na instinkt britských voličů. Snad je i u nás referendum o zavedení eura v dohlednu.

Možná však příliš blízko, než aby mohlo vyústit v úctyhodný mandát k tak monumentálnímu kroku, jakým je zrušení libry. Velká část voličů, kteří by dnes řekli NE by ale jistě hlasovali ANO, pokud by jim vláda vysvětlila, že členství v eurozóně je v zájmu Británie. Euro uspělo a Blair by měl najít odvahu nás k němu dovést, dodává The Independent.

Francie, nucená rozhodnout se mezi bandou stárnoucích herců, zívá nad prezidentskými volbami, které začnou 21. dubna, napsaly britské konzervativní Timesy. Poslednímu průzkumu volebních preferencí dominují gaullista Jacques Chirac a socialista Lionel Jospin. Tyto dva přehlíží jen 14 procent voličů, kteří podporují další kandidáty, krajně pravicového Le Pena a trockistu Laguillera, který by rád nahradil dosavadní parlament sovětem. Aspoň že bude brzy po všem, shodují se znudění občané. Nepůjde to ale tak rychle.

I když to žádný politik nepřipouští, volby mohou dovést zemi až k ústavní krizi. Pramení to z povahy páté republiky, monarchistického prezidentství, které bylo v roce 1958 šito na míru Charles de Gaulla. Jinak řečeno, když Francie vybírá svého prezidenta, nikdo ani neví, co bude jeho úkolem. Až v červnu se totiž v parlamentu rozhodne, jestli zvolený prezident povede vládu, nebo zda bude odsunut do divácké role hlavy státu, dodávají Timesy.

Milan Kopp, Olga Jeřábková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější:

Nejčtenější na Facebooku

Nejčtenější na Twitteru