Zahraniční tisk opět o Makedonii
Nizozemský "De Volkskrant" komentuje stejně jako řada ostatních evropských deníků 30-denní operaci NATO v Makedonii. Některé členské státy Aliance se podobně jako Nizozemsko domnívají, že celá operace má jen symbolický charakter a má vrátit obyvatelstvu opět "důvěru". To zní v uších albánských rebelů z UCK nepochybně jako rajská hudba.
Je tu ujednání, které na jedné straně obsahuje konkrétní opatření pro posílení práv albánského etnika v Makedonii. Na druhé straně nabízí lákavé perspektivy radikálním Albáncům, kteří by sever Makedonie nejraději připojili co nejdřív ke Kosovu. Dokud NATO nezakročí proti povstalcům a současně nezabrání útokům makedonské armády proti nim, nestojí UCK nic v cestě zahájit nové akce, soudí nizozemský "De Volkskrant".
Švýcarský "Neue Zürcher Zeitung" si všímá možné berlínské schůzky palestinského prezidenta Jásira Arafata s izraelským ministrem zahraničí Šimonem Peresem, kterou dojednal při své návštěvě Blízkého východu šéf německé diplomacie Joška Fischer. List uvádí, že místo konání není dosud stoprocentně jisté a navíc je to otázka spíše podřadná. Rozhodující je, aby se schůzka důkladně připravila a nabídla šanci vybřednout ze zamrzlé blízkovýchodní situace. Neúspěch setkání - ať už v Berlíně nebo jinde - by postavení Šimona Perese oslabil a odstavil by ho do role směšného ezoterického vizionáře Blízkého východu.
Vídeňská "Die Presse" bilancuje deset let nezávislé Ukrajiny a připomíná, že s výjimkou krátkých období, naposledy v letech 1918-1920, neměli Ukrajinci až do roku 1991 vlastní stát. Před deseti lety disponovala Ukrajina bohatými zásobami uhlí v Doněcké pánvi, byla pro svou úrodnou "černozem" považována za obilnici Evropy a vyráběla traktory, zbraně a rakety pro celý Sovětský svaz.
Na to vše dnes Ukrajinci vzpomínají a přemýšlejí, co za posledních deset let dělali špatně. Neboť v plošně druhé největší, 50milionové zemi Evropy se jejím obyvatelům nedaří líp, ale hůř. Rozsah tohoto krachu je tragický. Široké masy výrazně zchudly a jsou schopny přežít jen s druhým a často i třetím zaměstnáním, počet nezaměstnaných dosahuje namnoze 40ti procent. Víru v budoucnost většina Ukrajinců dávno ztratila a počet obyvatel země povážlivě klesá, informuje rakouská "Die Presse".
Německý deník "Die Welt" uveřejnil obsáhlý komentář z pera bývalého kancléře prezidenta Havla knížete Karla Schwarzenberga s názvem "Češi jsou už dávno stejně evropští jako Bavoři". Autor úvodem připomíná složitý vývoj malých států a národů střední Evropy a jejich vzájemné prolínání a ovlivňování v dobrém i zlém. Do toho podle něj nešťastně zasáhl výboj Adolfa Hitlera přes západní a střední Evropu až do Ruska a poté návštěva Josefa Stalina až do srdce Evropy, kterou pak nadlouho rozdělila pověstná "železná opona". Západní svět měl pak po čtyřicet let možnost učit se demokratickým formám chování. To až do roku 1989 na východ od evropské dělící čáry nebylo možné.
Pochopitelně teď západní státy sledují náhle se objevivší chudé příbuzné na východě s velkým nepochopením a pobouřeně se diví, že reagují tak, jak reagují. Nikdo se nezamýšlí nad tím, že neměli šanci absolvovat stejný vývoj jako jejich západní bratranci a že to teď za mnohem složitějších podmínek musejí dohánět. Je totiž rozdíl, píše autor, trvá-li totalitní systém jen od roku 1933 do roku 1945 - nebo plné půlstoletí: 1939-1989. Zvláště postiženy tím byly malé národy jako Češi. Karel Schwarzenberg dále připomíná, že Československá republika byla v letech 1918-1938 jedinou v podstatě fungující demokracií na jih od Baltu a na východ od Rýna.
Autor se v komentáři dále zmiňuje o drsném poválečném vysídlení německé menšiny z Československa, o dvacetileté tvrdé normalizaci země po intervenci zemí Varšavské smlouvy v srpnu 1968 a o podmínkách menšin v nynější České republice, kdy se projevuje už vzájemný rovnoprávný vztah. Závěrem komentáře v německém deníku "Die Welt" připomíná jeho autor kníže Karel Schwarzenberg vliv české kultury na kulturu evropskou a dodává: Některé filmy a knihy dokáží o tomto malém středoevropském národě vypovědět mnohem víc než sebechytřejší politické, politologické nebo historické pojednání.
