Zahraniční tisk opět o summitu v Janově

Listy se vracejí k násilnostem, které provázely jednání sedmi nevyspělejších zemí a Ruska v Janově. Komentují také kompromis prezidentů Ruska a Spojených států dojednaný na okraji janovského summitu v otázce amerického protiraketového systému.

Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Evropský tisk nadále široce komentuje víkendový summit G-8 . Rakouský liberální Der Standard se domnívá, že účastníci si odvezli z Janova deprimující pocit, že už nejsou společensky únosní. Když přední politikové a státníci velkých západních demokracií zasedají, bývají na konci v řadách demonstrantů i policie mrtví a ranění. Jestliže politikové už nedokáží dělat politiku, pak zřejmě politika dosloužila. Janovské setkání nicméně opět nepřineslo nic konstruktivního - ani pro občany, které tato zasedání spíše obtěžují, ani pro sílící hnutí odpůrců globalizace, soudí rakouský Der Standard.

Švýcarský Tages-Anzeiger poznamenal, že doba přeskakování z jednoho summitu na druhý skončila, i pro demonstranty. V neposlední řadě proto, že se nedokáží zbavit chuligánů, kterým kdysi - aby vzbudili globální pozornost - ochotně poskytli prostor.

Naskýtá se otázka - navazuje tematicky nizozemský De Volkskrant - zda mají setkání typu G-8 ještě smysl. Výdajům ve výši 122 milionů eur neodpovídá žádný obsažnější výsledek janovského summitu. V dané chvíli zřejmě G-osmička existuje jen proto, aby dodala šéfům vlád zdání mezinárodní důležitosti. V dané podobě však setkání G-8 neslouží žádnému účelu, uvádí haagský De Volkskrant.

Není špatné, když spolu velcí tohoto světa hovoří, pokračuje madridský El País. Ale summit G-8, který se tentokrát konal v atmosféře barikád, tyto vrcholné schůzky do budoucna zpochybňuje. Podobně by to mohlo platit i pro současný světový summit o klimatu, který se koná v Bonnu. Existence G-8 v dané podobě je vlastně už provokací. G-8 není reprezentativní instance. Především nezastupuje všechny ty, kteří ze světové hospodářské a finanční integrace nemají žádný užitek, píše El País.

Dohoda z japonského Kjóta ( z r. 1997) je klasickým příkladem, co z takových světových setkání může vzejít, napsal londýnský Daily Telegraph. Účastníci se v Kjótu dohodli na něčem, co by zvoleným parlamentům jednotlivých zemí nikdy nepřišlo na mysl a co řada zastoupených vlád od počátku nehodlala uskutečnit. Šéfové států a vlád skupiny G-8 i obecně by měli věnovat více pozornosti své národní legislativě a přenechat diplomacii diplomatům, dodává "Daily Telegraph".

K násilnostem během summitu G-8 v Janově se vyjadřuje i dánský deník Politiken. Otázka zní, zda lze zodpovědně pořádat vrcholná setkání za okolností jako v Seattlu, Quebecu, v Praze, Göteborgu a v Janově. Odpověď zní jednoznačně ANO. Zúčastněných osm politických vůdců má na rozdíl od násilníků demokratickou legitimitu. Osobní kontakty mezi vedoucími osobnostmi se často projevily jako velmi užitečné. Nakonec by zrušení těchto setkání z bezpečnostních důvodů bylo neúnosným vítězstvím těch, kdo sice o demokracii mluví, ale jejich myšlení a chování připomíná hnědé hordy z Evropy třicátých let, připomíná dánský Politiken.

Podle francouzského listu L´Humanité je debakl janovského summitu důsledkem nepochybně nejdůležitější události od pádu berlínské zdi: světové impérium zisku, který se stal měřítkem všech věcí a svým železným podpatkem drtí běh lidských dějin, je teď zpochybněno a atakováno naléhavým vědomím, že tu teď existuje nové celosvětové hnutí. Tuto novou sílu nelze zastavit ani zbrzdit. Je to svým dosahem příznak obrovského zvratu. Pánové tohoto světa už nejsou zcela jeho pány. A vítr osvobození, který se zvedl, už se neutiší, soudí pařížský L´Humanité.

Moskevský Kommersant komentuje kompromis prezidentů Ruska a Spojených států dojednaný na okraji janovského summitu v otázce amerického protiraketového systému. Setkání Vladimíra Putina George Bushe přineslo údajně dlouho očekávanou senzaci: Oba státníci de fakto pohřbili sovětsko-americkou smlouvu ABM z roku 1972 o omezení raketových systémů. George Bush může mít pocit vítěze:v zásadě nečekal od ruské strany nic jiného než náznak zmírnění postoje Moskvy. Washington se teď nemusí obávat ani rozštěpení v řadách evropských spojenců, ani ruského protiútoku na jiné frontě - například v Asii, uzavírá ruský Kommersant.

Milan Kopp, Jan Šmíd, Olga Jeřábková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme