Zahraniční tisk připomíná smutné výroční Berlínské zdi
Zahraniční noviny dnes připomínají 40.výročí postavení Berlínské zdi, sebevražedné útoky v Izraeli a mírovou dohodu v Makedonii.
Smutnému výročí - postavení Berlínské zdi se dnes věnuje slovenský deník Pravda. Před čtyřmi desetiletími, v noci 13. srpna 1961, vyrostla v Berlíně zeď s jediným cílem: Zabránit pohybu mezi jeho oběma částmi a zastavit narůstající emigraci východních Němců na Západ, píše list a pokračuje. Denně jich, hlavně mladých, odcházelo až tisíc a hrozilo, že demokratický stát dělníků a rolníků zestárne. Mimojiné v zájmu existence Německé demokratické republiky, pod rouškou zachování míru". Zeď zpřetrhávala partnerství, mnozí se přesto zoufale pokoušeli o útěk. Hradbu překonalo 5 043 utečenců. Podle oficiální statistiky bylo při pokusu o útěk zastřeleno 267 lidí, historici však mluví až o 967 osobách. První obětí se v srpnu 1961 stal Günther Liftin při snaze přeplavat Sprévu, poslední při zdolávaní zdi v únoru 1989 Chris Gueffroy. Devátého listopadu stejného roku Berlíňané zeď zbourali. Nenaplnila se tak předpověď posledního státního a stranického šéfa NDR Ericha Honeckera, že "bude stát ještě za 50 či 100 let".
Britský The Guardian se zamýšlí nad sebevražedným atentátem mladého Palestince v Jeruzalémě:
V západním světě musí tato šokující událost vyvolat konečně společnou akci, kterou jsme až dosud tak bolestně postrádali. Je načase vyslat do oblasti mezinárodní pozorovatele. Je načase zahájit obchodní sankce, bude-li se Izrael dále zdráhat s tvrdou odvetou skoncovat. Je načase Arafatovi důrazně vysvětlit, že tok peněz z Evropské unie se zastaví, pokud palestinská intifáda neskončí. A stejně důležité je informovat prezidenta Bushe, že se Spojené státy musí rozhodnout, zda chtějí na Blízkém Východě převzít roli zprostředkovatele nebo ne.
Pokud tak hodlají učinit, musí se to dít vyváženěji než dosud. Bush by mohl začít pozváním Arafata do Washingtonu a přimět ho k obnově příměří a vypracování nového jednacího plánu na bázi předchozích Mitchelových návrhů. A Bush musí také vysvětlit Arielu Šaronovi, že odvetný vojenský úder bude mít v konfliktu pouze eskalující účinek, že nebude tolerován a povede jen k izolaci Izraele.
Londýnský The Sun se naproti tomu domnívá, že Izrael musí zareagovat odvetným úderem. Tato země musí krvavé palestinské útoky snášet prakticky každý týden. Je to jediná demokracie tohoto světa, který je jinak ovládán samými despoty. Ti, kdo Izrael kritizují, nechápou ani jeho historii, ani jeho význam pro Západ - zvláště pro Spojené státy.
Švýcarský list Neue Zürcher Zeitung se v nadpisu svého komentáře ptá: Mír - nebo válka v Makedonii? - a dále uvádí:
Ještě nelze odhadnout, zda se zahraničním zprotředkovatelům poprvé od začátku rozpadu bývalé Jugoslávie skutečně podaří vnutit konfliktním stranám politický kompromis dřív, než se tamní boje vymknou kontrole...Nejisté je i to, zda najde dosažená dohoda i potřebnou většinovou podporu v parlamentě. A pokud ano, dalším problémem bude vnucenou dohodu realizovat v praxi. Výhrady na obou stranách jsou stále značné. Mnoho Makedonců chápe balík reformních opatření jako kapitulaci před agresí albánské UČK. A hlavní body ujednání si beztak obě strany vykládají odlišně, dodává švýcarský NZZ.
Pařížský Le Monde se obává, že malá balkánská země Makedonie s méně než dvěma miliony obyvateli zapadá stále hlouběji do občanské války. V Makedonii se lze obávat nejhoršího: může dojít ke stejným etnických čistkám jako v Bosně. Bude-li dnes v pondělí podepsán mírový plán, otevře se cesta pro 3500 příslušníků NATO, kteří by měli po 30 dní dohlížet na odzbrojování povstaleckých albánských oddílů. Aby však měla nějaký efekt, musela by tato mise trvat déle než pouhý jeden měsíc.
