Zahraniční tisk se věnuje odškodnění nuceně nasazených

Komentátoři zahraničního tisku se věnují komplikacím v procesu odškodnění nuceně nasazených. Všímají si také problémů spojených s jadernou elektrárnou Temelín a komentují i dění na Blízkém Východě.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Titulky úvodníků většiny polských listů obsahovaly v souvislosti s rozhodnutím německého spolkového sněmu o právní jistotě a brzkém začátku vyplácení odškodného válečným nuceně nasazeným slovo "Konečně!" Pravicově konzervativní varšavský deník Źycie k tomu napsal:

Na průběh složitého procesu kolem odškodnění zůstanou dvě vzpomínky: jednak na to, že zástupci polské vlády a později i Nadace německo-polského usmíření o věci od začátku do konce jednali důsledně a úporně. Druhá vzpomínka se týká malicherností, arogance a odporu Němců a neslavné role Američanů. Morální oprávněnost přitom nebyla v popředí, nýbrž značně v pozadí zájmu, uvádí polský deník Źycie.

Při celkovém uspokojení o téměř jednomyslném rozhodnutí Bundestagu je tu i pocit hořkosti. Nejdůležitější však je, že spravedlnosti - i když jen částečně - bylo konečně učiněno zadost, dodává provládní polská Rzeczpospolita.

Právě proto, že výplaty odškodného nuceně nasazeným nejsou odškodněním v právním smyslu, navazuje tematicky německý list Die Welt, nebudou už postižení vznášet žádné další nároky. Naopak ovšem také platí, že jde o morální gesto a mělo by proto být hodnoceno pouze morálně. Rozhodnutí o právní jistotě bylo přijato v poloprázdné zasedací síni Bundestagu, což je přinejmenším skandál, soudí Die Welt a dále pokračuje:

V Německu nezavládla radost nad tím, že už to konečně začne, namísto toho ovládají scénu kramářské dušičky a vedou zcela zbytečnou teoretickou debatu o vyplácených úrocích zdržovaného odškodného. Naproti tomu se ve východní Evropě rýsuje jakýsi malý zázrak: Lidé tam nechápou slíbené peníze jako značně opožděné odškodné, nýbrž naprosto neuvěřitelně se radují ze signálu přicházejícího z Německa: signálu historické odpovědnosti, signálu typicky německého i neněmeckého zároveň. Tlustou čáru za vším však mohou a smějí udělat jen oběti samy, uzavírá Die Welt.

Vídeňský Der Standard dnes komentuje výzvu rakouského ministra životního prostředí Wilhelma Molterera adresovanou opozičním stranám, aby se spolu s vládou sjednotily na společné politice vůči Temelínu. List uvádí: Jednota by posílila důvěryhodnost rakouského postoje vůči Temelínu, proti politice Evropské unie i České republiky. "Temelínská kauza je zájmem národa a není hřištěm pro polarizaci politických stran," řekl ministr. Z průzkumu mínění rakouské veřejnosti, uspořádaného organizací Greenpeace, vyplynulo, že devadesát procent dotázaných odmítá dovoz atomové energie. Přiklánějí se naproti tomu k větší výrobě "ekologické elektřiny", a to i za cenu vyšších výdajů po liberalizaci obchodu s elektřinou, která nastane v říjnu tohoto roku, dodává dnešní Der Standard.

Milánský Corriere della Sera si všímá současné vypjaté vnitropolitické situace v Indonézii, kde v dané chvíli sílí snahy o odvolání demokraticky zvoleného, ale stále více kritizovaného prezidenta Wahída.

Jakarta hledí do budoucnosti. Po případném Wahídově odvolání by jeho místo zaujala viceprezidentka Megawati Sukarnoputri, dcera bývalého nacionalisticky orientovaného prezidenta Sukarna, kterého v roce 1967 svrhl generál Suharto, aby pak zůstal u moci plných 32 let. Rozhodnutí parlamentu nepochybně zvýší napětí v Indonézii stejně jako tlak oněch sil, které už několik měsíců vyzývají Wahída k odstoupení. Chtějí tak údajně zabránit hlubší krizi, jejíž konec by byl pro zemi značně nejistý, domnívá se Corriere della Sera.

Britský The Independent se dnes na svých stránkách opět věnuje oblasti Blízkého východu, kde podle listu palestinský předák Jásir Arafat vyhlásil třídenní smutek za tak zvaného "pana Jeruzaléma". Palestinci jsou pohnuti náhlou smrtí jejich vrcholného zástupce v Jeruzalémě, Faisala Husseiniho. Husseini byl ústřední postavou dlouhého a nedokončeného boje za palestinskou státnost a mnozí věřili, že právě on jednou nahradí Arafata. Smrt jej zastihla na jeho cestě do Kuvajtu, kde se chtěl pokusit obnovit vztahy, vážně poškozené Arafatovou podporou Saddáma Husajna během války v Zálivu.

Muž, hovořící plynule hebrejsky, prosazoval až do své smrti soužití s Izraelci, i když ztratil iluze o mírových jednáních v Oslu. Stalo se tak poté, co Izraelci pokračovali v ilegální výstavbě osad na okupovaných územích východního Jeruzaléma, na západním břehu Jordánu a v pásmu Gazy, uzavírá dnešní The Independent.

Jiří Hošek, Radek Fischer, Olga Jeřábková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější:

Nejčtenější na Facebooku

Nejčtenější na Twitteru