Zahraniční tisk se vrací ke slovenským volbám
Začneme vyhrocenými německo-americkými vztahy, plynule se přeneseme ke kampani proti Iráku. Navíc připomeneme klíčové irské referendum o smlouvě z Nice a vrátíme se ještě ke slovenským parlamentním volbám.
Německé deníky spekulují o tom, jak asi staronový kancléř Gerhard Schröder napraví pošramocené vztahy se Spojenými státy, které utrpěly během volební kampaně.
Deník Die Welt soudí, že cesta k cíli vede přes Downing Street. Autor článku naráží na dokument britské vlády o iráckém zbrojním programu. Kancléř Schröder teď má možnost zkorigovat kurs tím, že začne mluvit o nebezpečích, o nichž se až dosud nevědělo.
Podle listu Berliner Zeitung může Schröder naopak prohlásit, že k preventivnímu útoku na Irák není žádný důvod.
Důkazy obsažené v Blairově dokumentu nejsou o nic pádnější ani přesvědčivější než ty, které byly zveřejněny už dříve. Všechno to, co se už o Iráku ví, a dokonce i to, z čeho jde strach, nikoho neopravňuje k tomu, aby zahájil válku, která by destabilizovala situaci v celém regionu. Na válku by podle Berliner Zeitung mělo dojít jedině v případě, že by nebyly obnoveny zbrojní inspekce OSN. Pak by Němci mohli v tichosti souhlasit s tím, že se do vojenské akce zapojí.
Komentáře britských deníků se shodují na tom, že diskuse nad případným útokem na Irák ještě zdaleka nedospěla k závěru. Timesy to ilustrují známým výrokem Winstona Churchilla, cituji: "Tohle není konec. Není to ani začátek konce. Ale snad to je konec začátku zápasu o to, zda má jít Británie do války," konec citátu.
Guardian předpovídá, že Tonyho Blaira čeká s Georgem Bushem střet. Blair totiž podle deníku dal najevo odhodlání udržet postup vůči Iráku na mnohostranném základě a na půdě OSN. Rétorika Bushovy administrativy ovšem postrádá jakýkoli respekt k mínění ostatních. Někdy v budoucnu si Blair bude muset vybrat mezi Spojenými státy a Spojenými národy. To bude ten rozhodující moment.
Čínský deník China Daily přináší varování iráckému prezidentovi Saddámu Husajnovi. Irák musí splnit sliby a plně spolupracovat se zbrojními inspektory OSN nebo riskuje ztrátu podpory států, kteří nyní nesouhlasí s americkou invazí.
Toto je poslední šance pro Saddáma Husajna, aby vzal Američanům legální důvod k útoku proti Iráku. Pokud nedostojí požadavkům inspektorů, poskytne Bushovi omluvu, aby provedl v zemi vytouženou "změnu režimu."
Francouzský Le Monde píše o tom, že občané Irské republiky už brzy rozhodnou v referendu o smlouvě z Nice, která je předpokladem, pro rozšíření Evropské unie.
Irové mají hlasovat 19.října. Volby v Německu jsou šťastně za námi, píše autor článku, zbývá překonat už jen jednu překážku - irské referendum. Pokud se to podaří, Evropa se bude moci dále rozvíjet. Evropští představitelé mají už dva roky příležitost jednat o takových záležitostech, jako jsou rozšíření Unie, reformy jejích institucí nebo možnost, že Británie zavede společnou evropskou měnu - euro.
Zemí, která si při rozvoji Evropy bude chtít přijít na své, bude nepochybně Turecko.
Tamní volby se konají 3. listopadu. V nich by voliči měli potvrdit loňský obrat směrem k demokracii. Pak už je na členech "patnáctky", aby posoudili, zda Turecko splňuje podmínky na přijetí do Unie. Pokud Evropská unie nevyšle do Ankary jasný signál, může se stát, že Turecko začne dělat potíže. Požádá třeba o pomoc Američany, zabrání Unii využívat objekty NATO na svém území a zhatí přijetí Kypru do Unie."
Víkendové parlamentní volby nadále dominují slovenskému tisku.
List Sme upozorňuje na povolební přerozdělování parlamentních postů: vítězné Hnutí za demokratické Slovensko (HZDS) tvrdí, že má nárok na post předsedy parlamentu, šéf druhé nejsilnější strany ve volbách Dzurinda si to ale nemyslí a opozici nabízí jedno křeslo místopředsedu sněmovny. Podle komentátora je otázkou, zda je Slovensko připravené na založení nové tradice, podle které by křeslo šéfa parlamentu automaticky patřilo opozici.
"Jistěže, není nepředstavitelné, aby se židle šéfa vládního kabinetu a šéfa parlamentu dělily mezi vítěze a poražené. V České republice se o to už jednou pokusili. Klaus premiéroval, Zeman řídil parlament. Když si posty později tito dva vyměnili, už nešlo o velkorysé gesto nebo tradici. Tehdy to byl dost nevkusný politický obchod pravice s levicí," připomíná deník s tím, že tato tradice se nepěstuje ani v dalších okolních zemích. "Těžko si představit, že by mělo opoziční HZDS vést parlament. Zkušenosti z předchozího volebního období a účinkování mečiarovců jasně říkají, že tuto instituci by opět používali zejména na povalení nové vlády."
