Zahraniční tisk také o bezpečnosti indických železnic

Zahraniční deníky se dnes věnují mimo jiné přístupu NATO a EU k Makedonii, zasedání OSN o nemoci AIDS nebo například špatnému stavu indických železnic.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Londýnský The Independent dnes píše, že když makedonská vláda mluví o operaci s cílem "eliminovat teroristy", může očekávat opačný efekt. NATO a Evropská unie udělaly všechno, co se od nich dalo očekávat. Snažily se přesvědčit makedonskou vládu, aby usilovala o konstruktivní řešení. Vyvarovaly se přitom toho, aby považovaly makedonský případ za shodný s Kosovem. Nenechaly ani makedonskou vládu jednoduše rozhodovat o svých vnitřních záležitostech. V Bosně i Kosovu se totiž poučily, že pokud jde o práva etnických skupin, musí jít ostych ze zasahování do vnitřních záležitostí balkánských států stranou.

The New York Times píší o zasedání OSN věnovanému nemoci AIDS. Jak list uvádí, hlavním úkolem třídenního setkání je založení světového fondu pro zdraví a AIDS, který by měli spravovat zástupci Světové banky, UNAIDS a dalších skupin. Účastníci setkání by si měli určit ambicióznější cíle a nespokojit se se skromným náčrtem nezbytných kroků. Hrozí totiž nebezpečí, že by se jednotlivé státy nechaly ukolébat pouhým symbolismem. Žhavým tématem zůstává léčba nemoci. Mnohé země, které podporují chudé národy v prevenci proti AIDS, si stěžují, že příjemci nevyužívají darované peníze na nákup léků. Přitom léčba není jen možná, ale také nezbytná.

Odpusťte umírajícím dluhy, vyzývá ve stejné souvislosti komentátor deníku The Los Angeles Times. Podstatou setkání bude odpovědět, kdo zaplatí léčbu 35 miliónům nemocných lidí, z nichž 70 procent i bez nemoci samé bojuje o přežití. Očekávat, že by Afrika byla schopna přežít nárůst výskytu AIDS z milodarů, které jsou zlomkem toho, co musejí africké země splácet mezinárodním finančním institucím, je krutá fantazie. Jestli to nejbohatší věřitelské země myslí s bojem proti AIDS vážně, musejí odepsat africké dluhy. Peníze byly z Afriky odvedeny podstatně rychleji, než se tam vracejí. Bez odepsání současných dluhů bude boj proti AIDS v Africe velkou prohrou.

Dnešní Berliner Morgenpost přináší komentář věnovaný osobě kubánského prezidenta, který uvádí slovy: Ti, kdo jsou prohlašováni za mrtvé, mají dlouhý život. V sobotní poledne předstoupil 74letý Castro před Kubánce s jedním ze svých projevů. Během proslovu ho ale přepadla nevolnost, a byl proto odnesen do stínu. Už večer se ale objevil vousatý komunista živě před televizními kamerami v nejlepší formě: "Hrál jsem mrtvého, abych viděl, jakého rozloučení se mi dostane," řekl Castro a své oponenty politoval, že nemohou slavit jeho odchod. Mezi Kubánci žijícími v exilu už několik let kolují pověsti o Castrově zdravotním stavu. Zprávy o těžké nemoci šéfa státu, strany, vlády a armády se však nikdy nepotvrdily. Jen jeho osmihodinové řečnické maratóny byly zkrácené.

Příměří George Teneta mezi Izraelci a Palestinci možná nebude mít dlouhé trvání, uvádí komentář deníku The Washington Post. Dokázal ale něco, co vydrží: Zamknul dva mistry krátkodobých taktik, Šarona a Arafata, do ringu, ve kterém je knock-out nepřípustný. Snaha obou starých bojovníků porazit svého protivníka, je díky americké vládě a Evropské unii pro oba politiky nákladnější. Odteď budou Šaron a Arafat dělat to, v čem bezesporu vynikají. Boxovat, svírat a poskakovat a předvádět davům jedno kolo bojů za druhým. A protože žádný z nich nechce konečnou izraelsko-palestinskou dohodu, mohou se takto celé roky snažit udržet světovou pozornost.

Nejsmutnější je, že pro Izraelce a Palestince, kteří stále doufají v mírové jednání, to nakonec může být to nejlepší, co je mohlo potkat. Za zády více než sedmdesátiletých protivníků se oba národy snaží vychovat novou generaci vůdců, kteří by je vyvedli z krvavého konfliktu.

Indický deník The Times of India využívá plánované cesty nového pákistánského prezidenta Mušarrafa do Indie k hodnocení stavu indických železnic. V jeho úvodu poznamenává: Mušarraf by měl raději zůstat v Islamabádu, než nastupovat do vlaku, směřujícího do Indie. Připadá vám to jako nemístná poznámka? Šibeniční humor? Možná. Ale není indická železnice sama o sobě něco jako černá komedie? Se svou historií nehod a častou výměnou ministrů připomíná sázkovou kancelář. Ještě větší parodie je, že přes veškerý vědecký pokrok indická železnice dál používá železniční mosty s prošlou dobou životnosti. Více než polovina indických železničních mostů byla postavena už v 19. století. Poslední železniční neštěstí, zaviněné zhroucením jednoho z mostů, není jistě ani začátkem ani koncem indického příběhu.

Radka Průšová, Jan Bumba Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější:

Nejčtenější na Facebooku

Nejčtenější na Twitteru