Západ by se neměl s pomocí Libyi vnucovat, tvrdí proslulý britský novinář

Francouzský prezident Nicolas Sarkozy a britský premiér David Cameron budou večer v Paříži diskutovat o situaci v Libyi. Zatím se shodují na tom, že Severoatlantická aliance není dost aktivní a nedokáže zabránit prokaddáfiovským jednotkám, aby útočily na obyvatelstvo. Vedení NATO s tím nesouhlasí, i když v libyjské Misurátě podle všeho vládní síly civilisty masakrují.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Libye. Povstalci se znovu zmocnili města Adžedábíja | Foto: Martin Dorazín

I kdyby se současnou situaci podařilo uklidnit, jaká budoucnost čeká tuto zemi? Redaktor Jan Prokeš se zeptal dlouholetého zahraničního korespondenta a zkušeného válečného zpravodaje z britského deníku Guardian Martina Woollacotta.

"Myslím, že Libye zůstane na chvíli rozdělená. Můj osobní odhad je, že to ale nebude moc dlouhé období. I kdyby nastalo skutečné příměří, které by Kaddáfího síly dodržovaly, tak není pravděpodobné, že by plukovník udržel dlouhodobě kontrolu nad polovinou země, kterou dnes ještě ovládá," říká Woollacott.

Přehrát

00:00 / 00:00

S proslulým britským novinářem Martinem Woollacottem mluvil reportér Jan Prokeš

Libyjští rebelové usilující o konec režimu plukovníka Kaddáfího se hodně spoléhají na podporu ze západních zemí. Zároveň ale jejich angažmá v regionu tradičně vyvolává nelibost obyvatel arabského světa. Podle Martina Woollacotta bychom se proto neměli - konkrétně s pomocí Libyi - vnucovat.

"Je třeba si uvědomit, že politická scéna v Libyi je extrémně pustá. Země byla mnoho let v situaci, během níž nebyl normální politický život možný. Libye je mimo politický mainstream dokonce i v kontextu sousedních arabských států, natož ve srovnání s Evropou. Potřebuje proto nový začátek. Ale myslím, že nutkání západních zemí být v této fázi znovuzrození arabského státu motorem změn, by nebylo prospěšné. Ty záležitosti jsou totiž příliš citlivé. Jsem pro to nabízet pomoc na požádání a v omezené míře. Říkat ale ‚ukážeme vám, co dělat‘, to rozhodně ne"

Libyjská válka je specifická bojem v prostředí rovinatého pouštního pobřeží. Žijící reportérská legenda vidí zvláštnost konfliktu i v tom, že ho ovlivňuje mezinárodní intervence, která nebyla zas tak pravděpodobná. A to hlavně kvůli lekcím, které předtím dostaly západní státy v Iráku, Afghánistánu a na dalších místech.

"Přesto jsme do té intervence šli. Dost ve spěchu a bez důkladnějšího promýšlení. Pravděpodobně jsme taky špatně vyhodnotili proces, do kterého jsme se zapojili s cílem zvrátit ho. Mám tím na mysli konkrétně představu Francie a Británie, že libyjská revoluce je ve fázi blízké vítězství. A že je proto třeba to vítězství podpořit způsobem, jakým to Londýn s Paříží neudělaly v případě tuniské nebo egyptské revoluce. Západní lídři se prostě potřebovali vypořádat se svou dřívější pomalostí, a tak rychle přispěchali do Libye. Realita je dnes ale taková, že ta operace sama o sobě nemůže v dohledné době libyjskou krizi vyřešit," předpokládá Woollacott.

Jan Prokeš, Marika Táborská Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme