Západ by se neměl s pomocí Libyi vnucovat, tvrdí proslulý britský novinář
Francouzský prezident Nicolas Sarkozy a britský premiér David Cameron budou večer v Paříži diskutovat o situaci v Libyi. Zatím se shodují na tom, že Severoatlantická aliance není dost aktivní a nedokáže zabránit prokaddáfiovským jednotkám, aby útočily na obyvatelstvo. Vedení NATO s tím nesouhlasí, i když v libyjské Misurátě podle všeho vládní síly civilisty masakrují.
I kdyby se současnou situaci podařilo uklidnit, jaká budoucnost čeká tuto zemi? Redaktor Jan Prokeš se zeptal dlouholetého zahraničního korespondenta a zkušeného válečného zpravodaje z britského deníku Guardian Martina Woollacotta.
"Myslím, že Libye zůstane na chvíli rozdělená. Můj osobní odhad je, že to ale nebude moc dlouhé období. I kdyby nastalo skutečné příměří, které by Kaddáfího síly dodržovaly, tak není pravděpodobné, že by plukovník udržel dlouhodobě kontrolu nad polovinou země, kterou dnes ještě ovládá," říká Woollacott.
S proslulým britským novinářem Martinem Woollacottem mluvil reportér Jan Prokeš
Libyjští rebelové usilující o konec režimu plukovníka Kaddáfího se hodně spoléhají na podporu ze západních zemí. Zároveň ale jejich angažmá v regionu tradičně vyvolává nelibost obyvatel arabského světa. Podle Martina Woollacotta bychom se proto neměli - konkrétně s pomocí Libyi - vnucovat.
"Je třeba si uvědomit, že politická scéna v Libyi je extrémně pustá. Země byla mnoho let v situaci, během níž nebyl normální politický život možný. Libye je mimo politický mainstream dokonce i v kontextu sousedních arabských států, natož ve srovnání s Evropou. Potřebuje proto nový začátek. Ale myslím, že nutkání západních zemí být v této fázi znovuzrození arabského státu motorem změn, by nebylo prospěšné. Ty záležitosti jsou totiž příliš citlivé. Jsem pro to nabízet pomoc na požádání a v omezené míře. Říkat ale ‚ukážeme vám, co dělat‘, to rozhodně ne"
Libyjská válka je specifická bojem v prostředí rovinatého pouštního pobřeží. Žijící reportérská legenda vidí zvláštnost konfliktu i v tom, že ho ovlivňuje mezinárodní intervence, která nebyla zas tak pravděpodobná. A to hlavně kvůli lekcím, které předtím dostaly západní státy v Iráku, Afghánistánu a na dalších místech.
"Přesto jsme do té intervence šli. Dost ve spěchu a bez důkladnějšího promýšlení. Pravděpodobně jsme taky špatně vyhodnotili proces, do kterého jsme se zapojili s cílem zvrátit ho. Mám tím na mysli konkrétně představu Francie a Británie, že libyjská revoluce je ve fázi blízké vítězství. A že je proto třeba to vítězství podpořit způsobem, jakým to Londýn s Paříží neudělaly v případě tuniské nebo egyptské revoluce. Západní lídři se prostě potřebovali vypořádat se svou dřívější pomalostí, a tak rychle přispěchali do Libye. Realita je dnes ale taková, že ta operace sama o sobě nemůže v dohledné době libyjskou krizi vyřešit," předpokládá Woollacott.
