Západoafrická Burkina Faso patří k nejchudším státům světa a možná by ji leckdo na mapě ani nenašel. Je to země s velkým počtem negramotných, obtížně dostupná je v této zemi s přibližně 16 miliony obyvatel také lékařská péče. Přesto i tady se snaží starat o nevidomé děti a dopřát jim vzdělání a tím šanci na lepší život. Školu pro zrakově handicapované v hlavním městě Burkiny Faso Ouagadougou navštívila redaktorka Českého rozhlasu Eva Rajlichová.

7:00 27. června 2011 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Děti se pochopitelně do školy nechodí jen bavit. Ale především vzdělávat a zdejší paní učitelky jsou poměrně přísné. A pokud vejde během vyučování do třídy návštěva, děj se co děj - musí vás pozdravit

I když důraz je kladen především na vědomosti klasické - čtení a psaní braillova písma, počítání a podobně, snaží se tu i o všestrannější rozvoj studentů. Simon Kaboré vyučuje na škole předmět, který bychom v našich podmínkách možná nazvali arteterapií.

„Naše činnost je zaměřená na kulturní vzdělávání, děti učíme hrát na tradiční hudební nástroje Djembe, toutongou, zpívají, hrajeme divadlo a zkoušíme i umělecký přednes. Dětem se to většinou líbí, tyhle aktivity jim podle mého názoru hodně pomáhají. Školní znalosti, které si tu osvojí, jsou důležité, ale oni potřebují také kultivovat, kultura je pro život člověka nezbytná.“

Do školy pro nevidomé v Ouadadougou přichází děti z celé Burkiny, i z těch nejzaostalejších venkovských oblastí. Nemají třeba ani vlastní hračku a žijí pro Evropana v nepředstavitelných podmínkách. Kvůli zrakovému handicapu by je obvykle čekal život v ústraní, a to v tom lepším případě. Za pár měsíců se jim díky pracovníkům školy daří vrátit cosi jako radost ze života.

Školné je na místní poměry drahé, rodiče proto mají více možností jak za dítě zaplatit - někteří tak mohou škole přispívat třeba i částí sklizně. Mnoho dětí bydlí během školního roku v náhradních rodinách.

„S jejich pravými rodiči většinou nemůžeme mluvit bezprostředně, máme šanci na začátku a konci školního roku, když sem děti přivážejí nebo si pro ně přijíždí. Využíváme to i k tomu, abychom jim vysvětlili, jak důležité je vzdělání pro jejich ratolesti,“ říká ředitelka Susanna Tengsoba Compaoréová.

Eva Rajlichová, Michaela Vydrová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít