Zboží z EU do Ruska: Přes Slovensko ho mohly dodávat i další země, nastiňuje reportér

Vy jste v Denníku N zjistili, že Slovensko funguje jako zásobovací sklad pro ruskou armádu. Co to přesně znamená?
Znamená to, že ze Slovenska minimálně od začátku války na Ukrajině odchází velké množství výrobků, které jsou "dual use", tzv. duálního užití. Jsou použitelné v civilním sektoru, ale i pro vojenskou techniku. Tyto položky odcházejí ze Slovenska v relativně velkých množstvích. Máme takový seznam, kde jsme napočítali jednotlivé součástky v tisícovkách a jsou to tedy desítky nebo možná stovky samostatných položek. A takovéto materiály a výrobky slovenští celníci v podstatě bez problémů pouští do Ruska, ale i do Íránu.

Než se dostaneme k tomu, o jakém materiálu se bavíme, tak se vás musím zeptat, jak jste na toto všechno přišli?
Základní informaci o tom, že ze Slovenska odchází velké množství zboží dvojakého použití jsme měli už nějakou dobu a podařilo se nám získat seznam těchto položek. Není úplně kompletní, v některých případech například neznáme odesílatele, v některých je umíme dohledat podle typu té položky. Ale zkrátka a dobře, sehnali jsme si takový seznam, kde jsou položky, které by mohly být využitelné i vojenským průmyslem.

A o čem se tedy bavíme? To jsou nějaké součástky pro výrobu tanků, raket…
V první řadě jsou to drobné součástky, bez kterých ale vlastně žádná armáda fungovat nemůže. Mám na mysli například ložiska, která ze Slovenska odcházejí v desetitisících kusech do Ruska. A ta jsou využitelná od dejme tomu vstřikovací, vodní, olejové pumpy, do automobilových motorů, až po vojenskou techniku (protože ta taky využívá motory), různé pohyblivé části a jde například i o komponenty na výrobu pneumatik. To jsou tzv. kordy pneumatik, ta ocelová výztuž, která drží pneumatiku pohromadě. A my jsme dokonce vyvezli celou výrobní linku, která takovéto kordy vyrábí, do fabriky KAMA. Tam vyrábí standardní armádní pneumatiky, které jsou dodávány do stovek a stovek armádních vozidel různého druhu.

To znamená, že máte důkaz, že se ty součástky používají pro výrobu nějaké armádní techniky?
Nenazval bych to důkazem. Ale když pošleme linku na výrobu kordů do pneumatik do fabriky, která vyrábí nákladní pneumatiky a je přímo dodavatelem vozidel ZIL, dokonce má speciální pneumatiku s názvem KAMA Ural, která je přímo určená na vojenské vozidlo Ural, tak je asi jasné, kde to končí.

A ten materiál se nadále odesílá ze Slovenska směrem do Ruska, nebo se to dělo v nějakém časovém období?
Nevím, co se děje dnes, protože víme, že na finanční správě jsme způsobili jistý druh poplachu, ale fungovalo to i před začátkem konfliktu na Ukrajině. A poslední dodávky, které jsou podezřelé a které jsme vystopovali, byly vyvezené před několika dny.

Jak přesně se tyto součástky do Ruska ze Slovenska dostávají? Dokázali jste zmapovat cestu, kterou musí urazit od vás směrem na východ?
Ta cesta asi ani není podstatná, protože nevíme, jak se vozí velké součástky do Ruska. Ale například jsme vystopovali desítky motorů, které odcházejí ze Slovenska do Kaliningradu. Takže tam je asi jasná ta cesta, že to bude přes Polsko. Nevíme, kde končí, ale Kaliningrad je jedna velká vojenská základna a ten příjemce je spediční firma. Takže se vůbec nedá vystopovat, kam spediční firma pokračuje s tím nákladem. Ale už to, že to je do Kaliningradu, je překvapivé.

Přes Írán také jdou nějaké součástky?
Írán je speciální kategorie. Do Íránu se vozí obrovské množství ložisek. Tam nejde o tisíce ani desetitisíce, ale o miliony kusů ložisek. A Írán je speciální země v tom, že mimo to, že podporuje mezinárodní terorismus, tak je to blízký spojenec Ruska a v tomto ohledu v žádném případě není možné vyloučit reexporty do Ruska. Například do Íránu se vozí obrovské množství ložisek, které jsou přímo určené pro podvozky vagonů a lokomotiv. A to je právě dnes problém, který Rusko má. Rusku absolutně docházejí ložiska do lokomotiv a do vagonů a hlavní způsob dopravy pro ruskou armádu je vlaková.

A vozí se také motory třeba přes Írán?
Speciální příklad, co jsme našli s Íránem se týká motoru Rotax 912. Vyvezl ho slovenský výrobce malých letadel, celní úřady mu to povolily někdy v dubnu. A pak koncem října se stalo, že na Ukrajině blízko Oděsy spadl do moře íránský dron, který měl namontovaný motor Rotax 912.

Nebyl to úplně totožný typ. Ale už ten princip samotný je podle mě špatný, že slovenské úřady bez problémů dovolí vyvézt motor –⁠ hlavně takový špičkový, který může být slovenský i rakouský –⁠ do Íránu, kde může být zneužitý. A to se i stalo, že vlastně íránské drony obsahují motory Rotax 912 a rakouský výrobce nevěděl, jak se tam dostaly. Z toho rozčílení dělá nějaké interní vyšetřování. A my takovýto motor bez problému propustíme přes hranice.

Součástky a materiály, které se pak dostávají do Ruska, to se tedy netýká výrobců třeba jenom ze Slovenska, ale z celé EU?
To se může týkat kohokoliv, protože EU má taková pravidla, že vy si sám vyberete, kde zboží proclíte. Takže když ho chcete proclít v Německu, dostane výstupní pečeť německé celní správy a když si řeknete, že ho proclíte na Slovensku, tak můžete být z jakékoli země EU a proclíte ho na Slovensku. A to se asi dělo, že vlastně už nějak věděli, že to tu jde jednodušeji. Takže je možné, že zboží vůbec nepochází ze Slovenska, ale že si ho proclily nějaké jiné firmy.

Celník koukne, vidí ložiska a dá razítko

Vy jste říkal, že neznáte všechny odesílatele součástek, ale u těch, u kterých to víte, o jaké firmy se jedná?
To je právě ten výrobce letadel Dynamic z Prievidzi. A potom se můžeme domnívat, protože na Slovensku je mnoho výrobců ložisek, jsou to tři čtyři velké firmy, které ve skutečnosti fungují na světových trzích. Některé si přímo píší, že fungují na ruském trhu. Takže to bychom si mohli začít zjišťovat. Ale to není ten úplně základní problém. Základní problém je, že slovenské celní úřady takovéto položky bez problému pouští ven.

A jak je to možné? 
Výrobky duálního použití by měly podléhat licenčnímu řízení na ministerstvu hospodářství. My jsme zjistili, že na Slovensku se to děje velmi velmi málo, až v podezřele málo případech. Dám vám příklad. V Česku za minulý rok české ministerstvo průmyslu posuzovalo okolo 550 vývozů duálního zboží. U nás to byly čtyři případy. Takže už jen z toho je podle mně možné odvodit, že se to děje tak, že ti lidé, kteří chtějí vyvézt takové zboží jednoduše přijdou na celnici, vyplní, že to není výrobek duálního určení, celník jim dá razítko a je to vyřízené. 

Pokud by tam byla nějaká kontrola ministerstva hospodářství a dejme tomu, že všechny položky, které jdou do Ruska, by se zároveň braly jako duální zboží, tak ministerstvo hospodářství by rozebíralo, kam to přesně jde. Jestli to nemůže být prostě subdodavatel nějaké zbrojovky. Tak by to bylo jednodušší. Ale tady to posuzuje nějaký prostý celník, který si řekne “Dobře, ložiska můžou jít.”

A plus je tu ještě i to riziko, že člověk, který chce vyvézt ložisko použitelné v tanku, které má třeba kód 1001, namísto toho vyplní v celním prohlášení 1002. A celník koukne do krabice, vidí ložiska a je to vyřízené. Takže může to být i tak, že vlastně obchodníci spoléhají na to, že tu není řádná kontrola, a proto to tlačí přes slovenské celnice.

Jaké jsou reakce slovenských úřadů? Jak vysvětlují, že se toto všechno, co jste teďka popsali v Denníku N, mohlo dít a možná třeba ještě děje?
V první řadě jde o finanční správu, která říká, že je všechno v pořádku, že můžou dělat jenom to, co jim stanovuje zákon, nemůžou dělat nic nad rámec a vlastně vykonávají svou funkci. Když jim někdo pošle ložiska s číslem 1002, tak je pustí a vlastně je vina na prodejcích nebo exportérech, kteří obcházejí ministerstvo hospodářství. A to se tam má rozeběhnout, pokud je to položka dvojitého použití.

Víte o tom, zda o této celé situaci věděl i premiér Eduard Heger nebo někdo další z vlády?
To my nedokážeme posoudit. Oni se všichni tváří, že jsou překvapení, že o ničem takovém nevěděli. Ale Slovenská informační služba (SIS) už od roku 2020 upozorňovala na to, že ze Slovenska odchází mnoho zboží dvojího užití. A vlastně je zvláštní, že nikdo s tím asi nic nedělal, ani se tu neměnila nějaká pravidla. Vypadá to, že si někdo možná tu zprávu tajných služeb přečetl a potom na to zapomněl.

Ale upozornění od tajných služeb, tedy pokud to chápu správně, tu bylo.
Ano, úplně zjevně. Dokonce se objevilo ve veřejné části zprávy SIS za rok 2020.

To znamená, že to lze vnímat jako pochybení vlády?
Určitě bych to vnímal jako pochybení. Protože měli nějaké upozornění, vědělo se o tom. Myslím si, že hned po začátku války se měla zkoordinovat finanční správa s ministerstvem hospodářství a měli prostě o mnoho víc dohlížet na to, co odchází. Měli si zároveň ověřovat zboží, které pouští celníci nějakým způsobem zpětně, jestli tam je. A může tam být i korupce. 

My jsme například zaznamenali export nějakého IT systému a zároveň se nám podařilo zjistit tedy z neveřejných zdrojů, že existují IT systémy, které kontrolují práci celníků. Dávají jim tzv. alerty. To znamená, že když IT systém zjistí, že vyvážíme něco, co by mohlo být využité ve vojenském průmyslu v Rusku, tak to tomu celníkovi vyčervení příslušný řádek a napíše mu to, že celní řízení je přerušené. A ten celník navzdory tomu tu položku odklikl, že může jít ven. Takže tam jsou podle mě i nějaká konkrétní podezření, že by v tom mohla být korupce.

Na odstoupení to nevypadá

Myslíte si, že se bude řešit i nějaké personální vyvození celé té situace?
Zatím to tak nevypadá. Já si také myslím, že ty exporty jsou skandální, protože opravdu jsme viděli, že je velké množství položek, které by mohly být přímo použitelné v ruské armádní technice. Ale zatím to nevypadá ani na odstoupení šéfa Finanční správy, který to celé zlehčuje. Vlastně se nad tím ani nijak nepodivil, ani neřekl, že je mu to líto nebo že to budeme prošetřovat. Řekl, že všechno je v souladu se zákonem. Ten by tedy mohl být takovým prvním na ráně.

Potom má nadřízeného ministra financí. A já si umím představit, že v Německu by po takovémto druhu skandálu odstoupil nejen šéf celníků, ale i ministr financí. U nás je ministr financí Igor Matovič, bývalý premiér, předseda nejsilnější vládní strany.

Abych to dořekl za vás, vy to neočekáváte zrovna od tohoto typu člověka.
Určitě ně. 

A propos, nejedná se třeba o porušení sankcí EU?
Ano, to je dost možné. Pokud se ukáže, že to byl výrobek dvojího určení, tak vlastně EU může prověřovat, jestli takovýto výrobek ve velkém pouštíme. My jsme se ptali Evropské komise, jestli to jde prověřovat. Zatím tedy odpověď nemáme, ale myslím si, že by to EK měla prověřovat.

A nevíte ani o tom, jestli se třeba zajímá slovenská vláda, zda se to v Bruselu bude řešit? Protože asi by měla na to nějakým způsobem reagovat, najít nějaké řešení, vysvětlit tu situaci.
Však premiér Heger nám včera napsal, že to považuje za problém, že se tím bude zaobírat vláda, že se bude hledat nějaké řešení. Takže nějaká snaha se s tím vypořádat tu je. Je otázka, jak dlouho to bude trvat, jestli vlastně i v těchto dnech a v těchto hodinách probíhají takovéto exporty bez problémů. A myslím si, že je to tak silné téma, že se podle všeho otevře i na evropské úrovni. Protože vlastně i slovenská vláda argumentuje do značné míry tím, že vždyť přece Evropská komise stanovuje ty seznamy výrobků, které jsou sankcionované, které jsou dvojitého použití a takže mám takový pocit, že se tato otázka dá otevřít i na půdě EU.

Možná třeba i slovenská vláda chce ten problém trošku předelegovat na vedení EU?
Ano, ano, určitě to je tak. Protože oni říkají “my jen respektujeme pravidla, které nám tu nastavila Evropská komise”. A ono je to i do jisté míry v dobrém čase, protože unie bude dělat ten devátý balíček sankcí vůči Rusku, takže bude moct rozšířit zboží o další položky, přidat tam firmy. Možná, že i podle toho našeho návodu nebo našich zjištění. Výrobky nechodily do sankcionovaných firem, ale k jejich subdodavatelům, takže by bylo dobré asi i ty subdodavatele zařadit do sankčního seznamu.

Rozsah zboží, které pořád teče, ať už do Ruska z některých zemí EU nebo z jiných zemí - ať už z Číny, Iránu, nebo v podstatě z dalších zemí v Asii - je strašně široký a je těžké říct, co z toho se Rusku vyplatí použít pro vojenské účely, protože spousta věcí nebo zboží je v kategorii dual use, tzn. má civilní i vojenské využití.

A vy víte přesně, kam ty materiály byly doručovány? Třeba do jakých závodů, do jakých firem?
Ano, ano, ano. My máme konkrétní jména firem a máme konkrétní města, takže jsme to dokázali jakoby spárovat. Víme, kde to končilo. Máme tu takový, pro mě nejzajímavější, příklad, že v červenci naše úřady povolily vyvézt části strojů na třídění nerostných surovin z litiny anebo lité oceli. Ten výrobek směřoval do města Nižnij Tagil na Urale a do firmy, která se jmenuje Hadfield Group. A ona existuje tzv. Hadfieldova ocel s příměsí manganu, čili mimořádně pevná ocel, která se používá do pásů pro tanky včetně ruských. A úplná shoda okolností samozřejmě bude, že právě v tomto městě Nižní Tagil je továrna Uralvagonzavod, což je největší výrobce ruských tanků. Takže už bychom mohli vědět, že vlastně firma Hadfield Group z Nižného Tagilu by asi na nějakém seznamu měla být.

Mimochodem při vaší investigativní práci jste nenarazili třeba na to, že by se popsaný problém týkal i jiných států než pouze Slovenska?
Zatím jsme na to nenarazili. Jediné, kdy se nám ukázalo, že by v tom mohly být nějaké jiné firmy, je právě export toho IT systému, který se jmenoval elektronické obvody pro stroje na automatické zpracování údajů. A to byl ten případ celníka, který když se mu to celé vyčervenilo to stejně poslal. A toto zboží podle našich informací nepocházelo ze Slovenska, ale z Německa.

To znamená, že to může mít tedy nějaké důsledky i v jiných zemích EU než jenom na Slovensku.
To by určitě mělo. Hlavně když se ukazuje, že Slovensko mohlo být používané jako taková lehká výstupní brána a mohlo by se ukázat, že mnohé evropské země a dodavatelé z nich se snažili právě přes Slovensko své zboží dostat do Ruska.