Zatímco Severní Korea vyhrožuje světu, její obyvatelé riskují život, aby z ní utekli

Severokorejský vůdce Kim Čong-un vyhrožuje světu, odpaluje rakety nad Japonsko a hrozí útokem na USA. Pro obyčejné Severokorejce to není jen plané chvástání, ale součást každodenního života. A tak riskují životy, aby z Kimových spárů unikli, píše hongkongský deník South China Morning Post.

Pchjongjang Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Severokorejský vůdce Kim Čong-un | Foto: KCNA | Zdroj: Reuters

Uprchlíci se podle deníku vydávají na strastiplnou cestu dlouhou přes 4300 kilometrů v autobusech, na motorkách, lodích anebo pěšky přes hory v naději, že se na konci cesty stanou občany Jižní Koreje. Většina ale musí nejprve projít Čínou, Vietnamem a Laosem.

Musí se přitom vyhýbat tamní policii, která by je poslala zpátky do Severní Koreje, kde by je čekal tvrdý trest. V bezpečí se ocitají, až když překročí hranice Laosu do Thajska.

Thajské úřady severokorejské uprchlíky nevracejí. Obviní je jen z drobného přestupku nelegálního přistěhovalectví a uvědomí jihokorejské velvyslanectví v Bangkoku. A tamější diplomaté se postarají o převezení běženců do Jižní Koreje, ti tak nakonec skončí jen kousek od místa, odkud původně vyšli. Emigranti přicházejí do Thajska každý den, a když je jich plný autobus, absolvují zhruba 12hodinovou cestu do Soulu. 

Zachráněni aktivistou 

Reportérka hongkongských novin v Thajsku hovořila s 11 Severokorejci včetně dětí, kterým se podařilo uprchnout v jedné skupině. Všichni žádali o anonymitu, aby ochránili příbuzné v Severní Koreji před odplatou komunistického režimu. Skupina ze země utekla uprostřed noci přes řeku do Číny a svou dobrodružnou pouť zakončila přeplutím vzedmutého Mekongu do bezpečného Thajska. Ke břehu sice dorazili daleko od plánovaného místa, ale aktivista, který jim pomáhal, je nakonec našel a zachránil. 

Důvody emigrace jsou podle listu South China Morning Post různé. Jeden rybář, kterému se nedařilo špatně, například často cestoval do Číny. Viděl, jak se žije lidem tam, a také si koupil rádio a začal poslouchat jihokorejské zprávy. Uvědomil si, že to, co slyší z médií doma, jsou jen lži, a rozhodl se odejít. Další 50letá Severokorejka měla pádnější motiv, strávila dva a půl roku v táboře na převýchovu. 

Radši bez koňaku a BMW než viset. Severokorejskou elitu sankce nedonutí vrazit Kimovi nůž do zad

Číst článek

Prodeje žen 

Dvě 23leté mladé ženy zase měly být prodány Číňanům jako manželky, aby finančně vypomohly rodičům. Jedna už dokonce prodána byla – za 12 000 dolarů. Podobných utečenců jsou tisíce, jen loni se jich do Jižní Koreje dostalo přes 1400. Mnoho dalších ale zadrží čínská policie a vrátí zpět do izolované vlasti. 

Když se v roce 2011 chopil moci tehdy 27letý Kim Čong-un, mnoho Severokorejců doufalo, že nastolí novou éru modernosti a otevřenosti. K tomu ale nikdy nedošlo. Kim naopak nařídil zpřísnit opatření na čínských hranicích a po uprchlících začal důkladněji pátrat i Peking. Počet emigrantů výrazně poklesl, ale neustal. 

Pomáhají i křesťanské organizace 

Útěky organizuje ze zahraničí řada prostředníků, mnozí z nich také kdysi uprchli ze Severní Koreje. Když jde všechno hladce, může se emigrant dostat do detenčního tábora v Thajsku během deseti dnů a být v Jižní Koreji do měsíce. Utíkají ti, kterým se podařilo vydělat peníze soukromými obchody a najít prostředníka. Jiní zase slíbí, že zaplatí až po příchodu do Jižní Koreje. Najdou se i šťastlivci, kterým nebezpečnou cestu zaplatí křesťanské organizace. 

Bludištěm rodu Kimů. Odhalte nejtajnější dynastii světa v interaktivním rodokmenu

Číst článek

Skupinu, s níž reportérka hovořila, zachránila organizace Now Action and Unity for Human Rights, kterou vede severokorejský emigrant. Za každého převedeného člověka žádal 2000 dolarů. Když se skupina dostala přes řeku do Číny, čekaly na ně dva automobily, které je odvezly do bezpečného úkrytu. Tam zůstali tři dny, najedli se a odpočinuli si u sledování čínské televize. 

Jejich další cesta vedla autobusem přes Čínu do Vietnamu, protože na laoských hranicích Číňané zesílili hlídky. Podle jednoho člena skupiny se emigranti rozhodli, že kdyby je chytili, raději by spáchali sebevraždu, než by se nechali vrátit. Před vietnamskými hranicemi vystoupili, ukryli se a čekali na vhodnou chvíli, aby přeběhli ostře střežené hranice. 

Pěšky přes hory 

Vietnamem nejprve projížděli v autech a autobusech a pak šli pěšky v dešti přes hory. Někteří cestou onemocněli a matky musely dávat malým dětem prášky na spaní, aby náhodou nevykřikly a neprozradily je. 

Teprve po tomto obtížném přechodu se skupina dostala k dalším automobilům, které je dovezly k řece Mekong. Uprostřed noci nastoupili do loděk a přepluli na druhý břeh, kde už leží Thajsko. V bezpečí na místní policejní stanici se ale ocitli teprve poté, co je našel aktivista, který na ně čekal mnohem výš po proudu, popisuje složitý útěk ze Severní Koreje hongkongský deník South China Morning Post. 

Gita Zbavitelová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme