Závody o půdu v Oklahomě patří k nejzajímavějším faktům historie USA
Jak rozdělit miliony hektarů panenské půdy? To byla otázka, která před sto dvaceti lety vrtala hlavou americké vládě, to když pod obrovským tlakem osadníků od Indiánů odkoupila úrodnou zem ve státě Oklahoma. Jestli jste viděli film Navždy a daleko s Tomem Cruisem a Nicole Kidmanovou, budete asi vědět, s jakým řešením přišla.
Oklahoma bude navždy indiánským územím. O tom rozhodla americká vláda v první polovině 19. století a do Oklahomy také Indiány stahovala. Nejdřív kmeny z východního břehu Mississippi na smutně proslulé stezce slz. Později z jiných částí amerického středozápadu.
Jenže stejně jako mnohokrát předtím byla indiánská půda příliš velkým lákadlem,“ vysvětluje Michael Dean z Oklahomské historické společnosti.
„Uprostřed Oklahomy bylo tři a půl milionu akrů, tedy asi jeden a půl milionu hektarů panenské půdy, která nebyla osídlená ani obdělávaná. Indiáni ji nevyužívali a úřady byl pod obrovským tlakem, aby tuhle oblast otevřely bílým osadníkům.
A tak se také stalo. Indiáni dostali za svou půdu něco zaplaceno. Nebylo to moc , ale v očích americké vlády to dodalo legitimitu celé podivné operaci, při které se měli stát doslova za několi hodin z deseti tisíců chudých bezzemků farmáři a měšťané.
Ale jak to udělat? Kdosi v Bílém domě ve Washingtonu přišle s nápadem uspořádat závody o půdu. Velitel vojenské posádky v pevnosti Fort Reno to dostal za úkol zorganizovat. Bylo na něm, aby rozhodl, kdy přesně se bude startovat.
Stovky tisíc lidí se shromáždily po všech stranách území o rozloze tři a půl milionu akrů. Přesně v poledne odstartoval závod salvou z pušek a kanónů. Davy lidí se doslova vyřítily do dřív nedotčené oblasti. Někteří na koni, jiní v povozech nebo i po svých.
Rachlost nade vše
Jakmile dorazili na místo, které se jim zdálo dobré, parcelu si co nejrychleji vyznačili kolíky. Pak museli hodně rychle do kanceláře Federálního pozemkového úřadu, aby si ji nechali zapsat na své jméno, a tím získali potvrzení o vlastnictví.
Zemědělci mohli zabrat sto šedesát akrů, asi pětašedesát hektarů, půdy. Na místech, kde měla vzniknout města, dostali osadníci jednu stavební parcelu, na které se dal postavit dům, stáj a zahrada.
Asi nepřekvapí, že se taková operace nemohla obejít bez různých konfliktů a podvodů.
Nebylo dost vojáků, aby ohlídali celé, dost rozlehlé území. Někteří výtečníci si vykolíkovali tu nejlepší půdu den nebo dva předem, někteří se na ní dokonce schovali.
Nepoctivý závod
Když pak dorazili legitimní uchazeči, zaháněli je takoví podvodníci střelbou z pušek. Nakonec se po mnoha, někdy i krvavých hádkách podařilo i tohle nějak urovnat,“ říká Michael Dean.
Mimochodem, těmi nejčastěji zmiňovanými podvodníky, aspoň v dobových novinách byli sami strážci zákona.
Federální maršálové a jejich zástupci, kteří se neměli podle pravidel o půdu vůbec ucházet, na mnoha místech bez skrupulí zabrali to nejlepší, co bylo k mání, a nikdo na ně nedosáhl.
A Indiáni? Ti v Oklahomě zůstávají, i když pochopitelně žijí na žalostných zbytcích území států, který jim měl patřit na věky věků. Svým způsobem se jim ale daří na většinové bělošské populaci zhojit. Ptáte se jak? Prostřednictvím desítek kasin, která můžou Indiáni provozovat. Vydělávají jim obrovské peníze. Nejedna bílá tvář v nich určitě přišla obrazně a možná i doslova o kalhoty.
