‚Rusofob číslo 10, nepřítel vlasti.‘ Přečtěte si, co novinář Babčenko napsal o svém útěku z Ruska
V textu ze začátku loňského roku se ruský novinář Arkadij Babčenko rozepisuje o pronásledování, které zažíval v Rusku kvůli slovům o Alexandrovcích. Přinášíme jeho překlad do ruštiny. UPOZORNĚNÍ: NOVINÁŘ ŽIJE, VÍCE POD FOTOGRAFIÍ.
UPOZORNĚNÍ REDAKCE: Ruský novinář Arkadij Babčenko je živý. Ukrajinské úřady to oznámily ve středu pozdě odpoledne. Babčenkova "vražda" byla zinscenovaná ukrajinskou tajnou službou SBU, která měla informaci o tom, že se připravuje novinářova likvidace. Vážení čtenáři, přijměte omluvu. VÍCE ZDE: Novinář Babčenko žije. ‚Vraždu jsme zinscenovali kvůli jeho bezpečí,‘ tvrdí ukrajinská tajná služba
Arkadij Babčenko patří k nejvýraznějším figurám ruského disentu. Známý novinář, který jako voják sloužil v obou čečenských válkách, se ve své investigativní práci v Rusku zabýval především tématy spjatými s bezpečností a ruskou armádou. Je rovněž ostrým kritikem režimu Vladimira Putina a nebál se o tom mluvit.
Ministerstvo vnitra: Novinář Babčenko o trvalý ani přechodný pobyt v Česku nežádal, neútočte na nás
Číst článek
Nakonec však dostal strach i on. Kvůli vlně nenávisti, kterou rozpoutalo jeho kritické vyjádření na adresu smrti členů ruského armádního sboru Alexandrovci, musel nakonec v obavách o život svůj i své rodiny uprchnout z Ruska. Chvíli žil v Praze, ale pak se přesunul na Ukrajinu do Kyjeva, kde působí jako moderátor v krymsko-tatarské televizní stanici ART.
V jednom ze svých nejznámějších textů poslední doby, který původně zveřejnil na svém facebooku, Babčenko působivě shrnuje události, které ho vyhnaly z domova. Server iROZHLAS.cz přináší jeho nezkrácený překlad do češtiny.
Řeknu vám, jaký je to pocit...
„Řeknu vám, jaký je to pocit být politicky pronásledovaný v Putinově Rusku. Stejně jako další disidenti jsem zvyklý na urážky, ale tahle poslední kampaň proti mně byla tak osobní, tak hrozivá, že mě to donutilo utéct.
Před dvěma měsíci se do Černého moře zřítilo ruské letadlo na cestě do Sýrie. Na palubě mělo slavný vojenský sbor Alexandrovci; letěl na vystoupení pro piloty zapojené do ruského bombardování Aleppa.
Napsal jsem o tom post na facebook. Po ničem jsem nevolal, nikoho neurážel. Jen jsem svým čtenářům připomněl, že Rusko nahodile bombarduje Aleppo a nepřiznává přitom, že ty bomby zabíjejí desítky dětí, jejichž fotografie obletěly svět. A také jsem Rusko nazval agresorem.
V roce 2014 Rusko anektovalo Krym a okupovalo část východní Ukrajiny. Zahájilo tím válku, která zanechala nejméně 10 tisíc mrtvých. Už předtím Rusko svými bombami a tanky okupovalo část Gruzie.
Čtyřicátník s šedou bradkou. Ukrajinská policie zveřejnila skicu možného vraha novináře Babčenka
Číst článek
Po všech těch válkách a úmrtích jsem cítil jen jednu jedinou věc, když jsem se dozvěděl, že představitelé ruské armády zahynuli: lhostejnost. Jenže některým přišlo, že vyjádřit to na facebooku není dost vlastenecké. A tak to začalo.
První se ozval Vitalij Milonov, poslanec Státní dumy proslulý svou homofobií a mlžením faktů. Milonov provolával, aby mě a Boženu Rynskou, další novinářku, která napsala málo vlastenecký post na facebook, zbavili ruského občanství, deportovali nás a zkonfiskovali nám majetek.
Pak promluvil senátor Franc Klinčevič a volal po tom, aby s námi naložili ‚podle práva‘ a ujišťoval nás, že přijde ‚reakce‘. A kampaň nabrala na obrátkách.
Zapojily se všechny součástky propagandistického stroje. První kanál, nejmocnější televizní stanice Ruska, apeloval na své diváky, aby sepsali petici a požadovali, ať nám seberou občanství a deportují nás. Za 24 hodin ji podepsalo 130 tisíc lidí.
Pak mi bulvární kanál LifeNews ve spolupráci se soudy uštědřil pokutu za to, že jsem si nekoupil lístek do autobusu – jsem válečný veterán, a tím pádem mám veřejnou dopravu zdarma. Pokuty jsou v Rusku starou známou taktikou; často se udělují, aby se někomu přes dluhy zabránilo opustit zemi.
Zelená barva: trest smrti pro 'zrádce vlasti'. Radikálové účtují s 'liberálními vředy Ruska'
Číst článek
Načež se na internetu vynořila ,hra zbijte je‘, kde se hráči mají ,vypořádat s nepřáteli vlasti pomocí svých pěstí a bot‘. Tyhle nepřátele je třeba ,mlátit, dokud nepadnou‘. Jsem jedním z nich.
Úřad generálního prokurátora teď vyšetřuje facebookový post Rynské a hrozí jí pět let vězení. Mezitím před jejím domem vyčkávají provládní gauneři, kteří se čas od času pokusí vloupat dovnitř.
Na internetu se objevila i moje adresa, spolu s pozvánkou k ,návštěvě‘. Mě a moji rodinu zaplavily výhrůžky – v e-mailové schránce, na facebooku i telefonem.
Útoky a násilí na disidentech nejsou v Rusku ničím novým – teď už takových incidentů musí být stovky. Většinou použijí baseballovou pálku, páčidlo nebo lahve. V září skončil investigativní novinář Grigorij Pasko s otřesem mozku, poté co na něj v Barnaulu (město na západě Sibiře, pozn. red.) zaútočili neznámí násilníci. Den předtím ho místní noviny nařkly, že je zahraniční agent.
Novinářka Petra Procházková o Grigorijovi Paskovi:
Polévat disidenty barvou nebo fekáliemi je další prověřená zastrašovací taktika. Na novinářku Juliji Latyninovou před časem vylili výkaly a mé přátele aktivisty už několikrát polili barvou, když vyšli do ulic s transparenty proti válce.
A jako třešnička na dortu: provládní ultranacionalistický televizní kanál, Cargrad, nedávno zveřejnil seznam ,Top 100 rusofobů‘. Jsem číslo 10 – a to jsem dvakrát bojoval za tuto zemi. Za zemi, kde už se necítím bezpečně.“
(Tento text se původně objevil na novinářově facebookovém profilu. Odtud ho do angličtiny přeložil Thomas Rowley pro Open Democracy, a v této podobě ho také přejímají západní média; 24. února 2017 ho zveřejnil britský deník Guardian.)
