Zavřeli mě kvůli ničemu, říká ruský politický vězeň. Nápravný tábor opustil po 3 letech
Tři roky a jeden měsíc si v ruské věznici odseděl Stěpan Zimin, politický vězeň odsouzený za protesty na moskevském Bolotném náměstí 6. května 2012. Zimin je jedním z prvních odsouzených, který se na svobodu podmínečně dostal. Českému rozhlasu poskytl exkluzivní rozhovor.
Před centrem akademika Sacharova stojí dva policejní autobusy, kolem postává asi deset policistů. Chrání účastníky dobročinného koncertu na podporu vězňů svědomí před ohlášeným nájezdem ruských nacionalistů, kteří s oblibou své protivníky polévají výkaly.
V centru zpívají a recitují dnes už opět polozakázaní ruští písničkáři, návštěvníci do plastových uren vhazují finanční příspěvky politickým vězňům a píší jím osobní vzkazy.
Mezi lidmi se proplétá statný mladík Stěpan Zimin. Někteří ho objímají, jiní se s ním chtějí vyfotit nebo prohodit pár slov.
Tři roky a jeden měsíc si v ruské věznici odseděl Stěpan Zimin, politický vězeň odsouzený za protesty na moskevském Bolotném náměstí. Mluvil s ním zpravodaj ČRo v Rusku Martin Dorazín
„Zamoskvorecký soud mě odsoudil ke třem letům a šesti měsícům, odseděl jsem si tři roky a jeden měsíc za paragraf 212 - účast v masových nepokojích - a paragraf 318 - za násilí proti veřejnému činiteli. Obě obvinění byla postavená na vodě, obhajoba udělala, co bylo v jejích silách, ale zavřeli nás kvůli ničemu,“ říká Zimin.
6. května 2012 na Bolotném náměstí protestovalo proti zfalšovaným prezidentským volbám asi sto tisíc lidí. Podle policie na mítinku zazněla hesla k pochodu na Kreml a násilnému svržení režimu, demonstranti začali napadat strážce pořádku a zvláštní jednotky OMON musely zasáhnout. Stěpan Zimin se ocitl přímo uprostřed vřavy.
„Je to složité, říkám tomu srážky s OMONEM. Kdo si začal - OMON nebo demonstranti - to bohužel nevím, ale při zatýkání postupovali velmi tvrdě, na nic podobného si nepamatuji. Bili nás, mlátili pendreky a kopali. Ostatně na videozáznamech je to vidět,“ vzpomíná Zimin.
Samotné vyšetřování a výslechy se už obešly bez násilí. „Ty tři roky utekly nepozorovaně, trest jsem si odpykal v nápravném táboře v Tulské oblasti. Podmínky tam byly snesitelné. Víte, od pobytu v zóně nikdo nic příjemného nečeká,“ uvádí propuštěný Zimin.
Ve věznici se naučil obrábět plasty a vařit čaj magorák. Více než tisíc dnů a nocí mu poskytlo dost času k přemýšlení i o tom, co bude dál s opozičním hnutím v Rusku.
„Času jsem měl opravdu dost. Zatím nevidím žádnou perspektivu opozičního hnutí. Zdá se mi, že se uzavřelo do sebe a že se mu nedaří oslovit širší veřejnost. Nerozumím ještě všemu, na svobodě jsem teprve pár dnů a polovina věcí i lidí je pro mě nová.“
'Plíživá brutalizace života'
Tři roky měl Stěpan Zimin jen silně filtrovaný přístup k informacím z okolního světa.
„Korespondence a televize - to je všechno. Teď se na mě valí obrovský proud informací. Vidím, že Rusko se změnilo, ale určitě ne k lepšímu. Překvapila mě plíživá brutalizace života ve všech oblastech, podle mě se to bude ještě hodně zhoršovat a šrouby se budou utahovat,“ myslí si Stěpan Zimin.
V uplynulých třech letech se toho stalo víc než dost - například anexe Krymu nebo válka na Ukrajině.
„Ještě jsem si nestačil udělat celkový názor, ale vím, že jsou to strašné události a tuším, že nám v televizi spoustu věcí neřekli, a že skutečná situace je hodně jiná. Já jsem ale vždy měl kritický přístup k televizi a provládním novinám, které vytvářejí obraz Ruska obklopeného ze všech stran nepřáteli.“
Stěpan Zimin se zatím rozhlíží kolem, navštěvuje přátele a chce dokončit druhou vysokou školu - Ruskou státní humanitní univerzitu.
V ruských věznicích zůstává i po amnestii a podmínečných propuštěních ještě osm lidí, odsouzených k několikaletým trestům za demonstraci na Bolotném náměstí.
