Ze Sýrie prchají tisíce lidí. Jsou ale i rodiny, které se do země musí vrátit

Stále větší část Sýrie zachvacuje občanská válka. Ze Sýrie prchají lidé, v obavě před bombardováním svých domovů syrskou armádou i ve strachu z reakce režimu na plánovaný vojenský zásah. Někdy to ale nejde jinak a najdou se i takoví, kteří se i přes složitou situaci musí do Sýrie vrátit.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Syrští uprchlíci na hraničním přechodu mezi Sýrií a Tureckem nedaleko tureckého města Kilis | Foto: Jaromír Marek

Z letadla vystupuje babička s dědou a dvěma vnuky. Jsou v tureckém městě Gaziantep, několik kilometrů od syrské hranice. Hranice, kterou proudí do Turecka tisíce lidí. Rodina Saidova ale míří opačným směrem.

„My pokračujeme dál do Sýrie, do takového malého městečka, které se jmenuje Afrin. V jedné vesnici tam máme dům a olivové plantáže. Jedeme na podzimní sklizeň,“ říká paní Marie.

Přehrát

00:00 / 00:00

S rodinou, která se vrací po dvou letech do Sýrie, natáčel reportér Jaromír Marek

Přitom lidé ze Sýrie spíše prchají. „Jezdí na druhou stranu, než kam jedeme teď my. Já jsem ale v Sýrii prožila 35 let, máme tam majetek, část rodiny, žije tam moje dcera, které teď vezu děti,“ vysvětluje.

V Sýrii zůstala dcera paní Marie s manželem a bez dětí, osmileté Kaji a o tři roky mladšího Jana, už nechtěli být.

Kaja letos skončila v Praze druhou třídu, má trochu obavy z psané arabštiny a nejvíc se těší na olivy: „Hlavně až je budu jíst, jsou výborné, ty zelené. Černé nejím.“

Počet uprchlíků ze Sýrie roste. Do Turecka uteklo za poslední týden deset tisíc Syřanů

Číst článek

Ve městě Afrin, kam míří, je zatím klid, jsou tam ale davy uprchlíků z Aleppa. Právě tam se paní Marie před lety provdala. Když se město dostalo do středu konfliktu, odešla rodina do venkovského domku u hranic s Tureckem. A potom do Prahy. Teď se do Sýrie po dvou letech vrací.

„Je to domov, já už jsem rozpolcená. Já jsem skoro polovinu života žila v Sýrii, polovinu v Česku. Nedá se nic dělat. Příbuzenstvo tomu nechtělo věřit, že se chystáme sem,“ prozrazuje Marie.

Její manžel Majid se do rodné Sýrie nevrací s velkým optimismem: „Já to vidím černě, nic pozitivního nevidím. Pokusíme se tam tu hrůzu pár měsíců přežít. Nějak to dopadne.“

Jaromír Marek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme