Ze zemí EU se stávkuje především na jihu, na severu funguje sociální dialog

Se stávkami mají země Evropské unie bohaté zkušenosti. Kolapsem dopravního spojení nebo veřejných služeb tam ale zastavení práce většinou nekončí. K paralýze ekonomiky, kterou slibují čeští odboráři, na západ od nás nedochází. Ve spoustě zemí musí ze zákona fungovat takzvaná minimální služba. To znamená, že i během stávky vyjede určitý počet vlaků, autobusů nebo třeba souprav metra.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Stávka německých železničářů

Stávka německých železničářů | Foto: Klára Stejskalová

Už několik let tato norma platí i ve Francii. Prezident Sarkozy ji prosadil proto, že nechtěl opakovat rok 1997, kdy se kvůli dlouhé stávce železničářů země doslova zastavila. Jak říká znalec Francie, Adam Černý z Hospodářských novin, minimální služba přitom nefunguje jen v dopravě, ale i ve školství.

Přehrát

00:00 / 00:00

Reportáž Ondřeje Housky o tom, jak se stávkuje v západní Evropě ve Večerním Radiožurnálu.mp3

„Aspoň pro čtvrtinu dětí, které chodí do školy, musí být zajištěn nějaký pobyt, třeba ne zrovna škola, aby se měly kam podít,“ řekl.

Loni na podzim zkusily francouzské odbory jinou taktiku: při protestech proti zvýšení věku pro odchod do důchodu se snažily zablokovat elektrárny nebo rafinérie, ale neuspěly. Důvodem byla i skutečnost, že většina veřejnosti s takovými metodami nesouhlasila.

„Setkávají se tma dva konfliktní principy. Jednak je to právo na stávku a na druhou stranu právo na nerušené fungování veřejných služeb, ať už je to doprava, voda, elektřina, zdravotnictví, policie a podobné věci,“ uvedl Adam Černý.

Stávky jen z přesně stanovených důvodů

Ve většině zemí na západ od nás platí ještě jedna důležitá odlišnost. Lidé můžou stávkovat jen kvůli přesně stanoveným důvodům. Řekl to Martin Janíčko z Vysoké školy ekonomické.

„Stávka je omezená na ekonomickou stávku, to jest že zaměstnanci mohou stávkovat například za zvyšování platů nebo za zlepšování podmínek,“ vysvětlil.

Třeba v Německu nelze stávkovat kvůli nesouhlasu s vládou nebo odporu proti reformám. Stávka je možná jen po krachu kolektivního vyjednávání. Jenže v praxi je leckdy těžké rozlišit, kde končí požadavky třeba na růst platů v daném odvětví a kdy už stávka protestuje proti konkrétní politice vlády. To platí i pro naši současnou debatu.

„Má pravdu jak pan prezident, když říká, že stávka je politická, tak ale i pan právník Málek z odborů, když říká, že je nepolitická, protože tady přesně odlišit, kde už je politická a kde to není politické, je složité,“ řekl Martin Janíčko.

Minimální služba pro občany

V Česku jsou pravidla volnější, stávka je možná i z politického důvodu, i když o přesné interpretaci tohoto slova se vedou spory. Na rozdíl od zhruba poloviny zemí Evropské unie ale Česko nemá zákon o zajištění zmiňované minimální služby pro občany. Vláda Petra Nečase ho teď chce co nejrychleji navrhnout. Podle Adama Černého to tak trochu naznačuje, k jaké části Evropy patříme.

„Ustanovení týkající se minimální služby jsou v zemích, kde se tradičně objevují sociální konflikty, a to je především na jihu Evropy, to znamená Itálie, Francie, Španělsko, Portugalsko. Kupodivu se neobjevují v zemích na severu Evropy, protože tam prostě sociální dialog dokáže ten konflikt vyřešit. Obecně totiž platí, že stávka , nebo dokonce blokády, jsou určitým selháním sociálního dialogu,“ vysvětlil.

Z nesmiřitelné rétoriky vlády a odborů se zdá, že v Česku sociální dialog skutečně selhal.

Ondřej Houska, Eva Presová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme