Zemětřesení v Nepálu urychlilo odchod vesničanů do měst i do zahraničí
Z katastrofálního zemětřesení, které před rokem otřáslo Nepálem, se země vzpamatovává jen velmi pomalu. Především ve vesnicích lidé stále bydlí v improvizovaných přístřešcích a bez valné naděje na zlepšení. Hlavně mladí lidé proto odcházejí pryč. Většina míří do hlavního města Káthmandú.
Už před zemětřesením narůstal počet lidí v aglomeraci rekordním tempem, a to o 5 až 7 procent ročně. Katastrofa trend ještě urychlila.
Vesnice Simthali je naopak ve dvě hodiny odpoledne liduprázdná. Slunce praží na rozbité domy a nikde ani živáčka.
Zemětřesení v Nepálu urychluje odchod vesničanů do měst. Vesnici Simthali navštívil rok po katastrofě Jaromír Marek
Na kamenitém políčku sklízí pšenici starší muž. Jeho dům je v troskách, na jeho opravu ale nemá peníze. Nikdo by mu s ní navíc nepomohl.
Zůstal tady žít jen s manželkou a starou matkou. Jeho synové odešli za prací už před zemětřesením. Pracují v Kataru a domů se vrátí na dovolenou až za rok.
Kvůli obživě odcházejí mladí muži z Nepálu do zahraničí už dlouho. Zemětřesení vylidňování ještě urychlilo. Lidé vesnice opouštějí a jejich první štace je právě Káthmandú.
Vesnický učitel potvrzuje, že po katastrofě odešla do hlavního města za prací a výdělkem polovina místních mladých lidí.
Přestěhoval se ale i 55letý manžel paní Saraswati. Pracuje tam prý jako hlídač. Jediným zdrojem obživy jsou na vesnici totiž jen chudá políčka. Život je tam těžký a po zemětřesení navíc chybí perspektiva.
Odjet do bezpečnější oblasti, do Káthmandu nebo nížiny Terai při indických hranicích, chce i paní Lovik. Teď pracuje v zemědělství, je ale prý připravena dělat i jinou práci. Jaká to bude, neví.
