Zemřel jeden z posledních československých letců RAF
Ve středu v anglickém Cambridge zemřel Otakar Černý, legenda z 2. světové války. Černý byl jeden z posledních československých letců z RAF a také bývalý politický vězeň z padesátých let. Černý zemřel ve věku nedožitých devadesáti let, které měl oslavit v listopadu. Letos byl navržen na nejvyšší státní ocenění, na udělení Řádu Bílého lva.
Otakar Černý se narodil v Křenovicích u Brna v roce 1919. Už na gymnáziu se zajímal o létání. Dal se zapsat do Československého leteckého klubu. V Prostějově po maturitě absolvoval rok výcviku a poté sloužil ve vojenské letce v Praze.
V létě roku 1939 utekl před nacisty do Polska. Odtud se dostal do Francie, kde vstoupil do cizinecké legie. Během nacistického záboru Francie exilová československá vláda zařídila přesun letců do Anglie.
Po výcviku, který samozřejmě zahrnoval i výuku jazyků, byl zařazen jako telegrafista k bombardérům, k 311. bombardovací peruti, a stal se členem RAF. Jak sám říkal, zpočátku v Anglii žil zhýralým životem československých vojáků po místních hospůdkách. Až do doby, kdy se oženil s místní dívkou a začaly ostré lety nad Evropu.
Útěky z nacistického lágru
Během července 1941, při náletech na Hamburk, bylo jeho letadlo sestřeleno. Po pár dnech byl Černý dopaden a v Holandsku zatčen. Putoval nejdříve do Amsterodamu, Frankfurtu a odtud byl převezen do lágru ve Waldburgu. Zde se poprvé setkal s Josefem Bryksem.
Černý a Bryks rozhodně napatřili mezi pasivní vězně. Několikrát se pokusili o útěk. Pokaždé ale byli dopadeni. Proto se na konci války se dočkali nejpřísněji střeženého tábora Oflag v Colditzu, který 15. dubna 1945 osvobodili Američané.
Po válce se svou ženou odstěhoval do Československa. Jenomže nástup komunistů pro něj, jako západního vojáka, znamenal velké nebezpečí.
Otakar Černý pracoval ve Vědeckém leteckém ústavu v Praze. O emigraci nepřemýšlel. "Já jsem nechtěl utíkat za hranici. Měl jsem malého syna, který se narodil v únoru 48. Tak jsem čekal, až trochu vyroste," popsal Černý.
Útěk z komunistického lágru
Zatčený Otakar Černý byl vyšetřován v pověstné mučírně - v domečku na pražské Loretě - a spolu s Josefem Bryksem odsouzen ke třem letům vězení za tehdy nejčastější paragraf, lidově označovaný ,věděl, nepověděl'.
Oba byli posláni do pracovního tábora v Dolním Jiřetíně. Samozřejmě měli opět plán na útěk, což bachařům brzy došlo. Zvláště potom, co Brycks veřejně vyprávěl o jeho eskapádách s nacisty. Bachaři jej proto poté odvezli do kamenné věznice na Bory, odkud utéci bylo přeci jen nemožné.
Otakar Černý neváhal a utekl spolu s dvěma spoluvězni. Pracovní tábor v Jiřetíně nebyl původně koncipovaný pro vězně. Proto, jak řekl Černý, nebylo na útěku nic tak těžkého. "Jedné noci jsme se rozhodli, že půjdeme přes střechu. Kolem baráku chodil strážný s flintou," popsal Černý. Když byl strážný od trojice nejdále, skočili ze střechy do zahrádky. Pak pomocí žebříku přelezli plot a byli venku.
Zpět do Anglie
Do Německa to bylo asi už jen pět kilometrů hornatým terénem. Z Německa se dostal do Anglie, kde na něho čekala jeho žena s dítětem, která odcestovala, jako cizí státní příslušnice, z komunistického Československa asi půl roku před tímto úspěšným útěkem.
Jeho přítel Josef Brycks se z vězení už nikdy nedostal. Zemřel z přepracování v Jáchymovských dolech. Otakar Černý žil až do své smrti v Anglii v Cambridgi.
