Uznání židovských osad boří mýtus o okupaci palestinských území, tvrdí americký profesor

Izraelské osady na Západním Břehu Jordánu neporušují mezinárodní právo. Takový je oficiální názor Spojených států, který světu tlumočil ministr zahraničí Mike Pompeo.

Washington Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejdříve bez vody a s jedním generátorem elektřiny. Židovská osada Ariel se za desítky let hodně změnila | Foto: Štěpán Macháček | Zdroj: Český rozhlas

Historické rozhodnutí popírá závěr memoranda americké diplomacie z roku 1978, uvádí v komentáři pro deník Wall Street Journal Eugene Kontorovich, profesor práva na Univerzitě George Masona.

Anektujeme část Západního břehu Jordánu, slíbil Netanjahu před izraelskými volbami

Číst článek

Podle něj se odpůrci Izraele po celá desetiletí odvolávali právě na prohlášení washingtonského ministerstva zahraničí z roku 1978. Tvrdili také, že izraelské osídlení Západního břehu Jordánu je nezákonné, protože celé mezinárodní společenství souhlasí s tím, že je nezákonné.

Administrativa prezidenta Donalda Trump se ale tímto konsensem, který Kontorovich označuje za „neupřímný“, odmítla řídit. Stejně jako v případě Jeruzaléma a Golanských výšin. Svým postojem teď Spojené státy zničily nejen shodu převážné části mezinárodního společenství, ale také narušily křehké argumenty, o které se názor o nelegálnosti izraelských osad na Západním břehu Jordánu opíral.

Čtyřstránkovou zprávu ministerstva zahraničí USA z roku 1978 napsal právní poradce Herbert Hansell. Jeho práci je v Kontorovichově pohledu možné jen stěží označit za důkladnou studii. Hansell se rozmáchle a nepříliš podrobně pohyboval napříč různými aspekty a svůj závěr prý nepodpořil žádnými právními precedenty.

Nejdůležitější však na celé záležitosti podle komentáře je, že Hansellova právní analýza okupace a izraelského osídlení Západního břehu Jordánu nikdy nevešla v praxi. Nepoužily ji ani Spojené státy, ani nikdo jiný, kdo se kdy případně ocitnul v podobné situaci jako stát Izrael.

Není to okupace

Hansellova zpráva se opírala o dva analytické kroky. Její autor nejprve dospěl k závěru, že Izrael byl a je na Západním břehu Jordánu „okupační mocností“. Dále se dovolával nejasného ustanovení čtvrté Ženevské úmluvy, která říká, že „okupační mocnost nebude deportovat nebo převádět části svého civilního obyvatelstva na území, které okupuje“.

Výlučně židovský stát, schválili si izraelští poslanci. Arabština oslabí, osady jsou národním zájmem

Číst článek

Hansell tak vlastně dospěl k závěru, že Židé, kteří se přestěhovali přes Zelenou linii příměří do prostoru sporného území, tam byli nějakým způsobem „deportováni nebo přemístěni“ státem Izrael. Podle mezinárodního práva přitom dochází k okupaci tehdy, když země převezme svrchované území jiného státu.

Západní břeh ale nikdy nebyl součástí Jordánska. Tedy státu, který danou oblast v roce 1949 obsadil a etnicky vyčistil zbavením se celé židovské populace. Západní břeh Jordánu nikdy rovněž nebyl místem arabského palestinského státu, tvrdí Eugene Kontorovich.

Jakýkoliv stát navíc nemůže okupovat území, na které má svrchovaný nárok. A Izrael má na sporná území nárok největší, myslí si americký profesor. Odvolává se na ustanovení mezinárodního práva, podle kterého nový stát zdědí hranice předchozí geopolitické jednotky na území, kde se nově nachází.

Vzniku státu Izrael předcházel britský mandát Palestina, kterým někdejší Společnost národů svěřila Velké Británii toto území do správy. Hranice tehdejšího mandátního území zahrnovaly i Západní břeh Jordánu.

Podle Kontoroviche se v tomto ohledu Hansellova zpráva z roku 1978 dostává do rozporu s mezinárodním právem. Ignoruje prý zmíněný princip určování hranic, který se široce používá – od Sýrie a Libanonu až po postsovětské Rusko a Ukrajinu, píše komentátor.

Právo je jen jedno

Závěry Hansellovy zprávy nicméně není možné použít ani za předpokladu, že by byla právní argumentace tohoto reportu platná. Jednoduše proto, že stav okupace plyne z válečného práva.

USA již nebudou považovat židovské osady na okupovaných územích za nelegální, oznámil Pompeo

Číst článek

V tomto pohledu tak stav okupace skončil ve chvíli, kdy Izrael uzavřel mír s Jordánskem. V roce 1994 podepsali Jordánsko a stát Izrael úplnou a bezpodmínečnou mírovou smlouvu. Ministerstvo zahraničí Spojených států ale jako by zapomnělo aktualizovat svůj postoj vycházející z Hansellovy zprávy.

I kdyby ale stav okupace trval, představa, že se vytvoří nepropustná demografickou bublina kolem okupovaného území – tedy že žádný Žid se do něj nebude moci přistěhovat – nemá žádný základ v historii nebo uplatňování čtvrté Ženevské úmluvy.

Kontorovich pro své tvrzení předkládá historické paralely. Téměř každá dlouhodobá okupace od roku 1949 podle něj zahrnovala také pohyb obyvatelstva na dané území. Platí to pro 40 let trvající správu Západního Berlína nebo také pro tureckou okupaci severní Sýrie v roce 2016.

V obou případech došlo k přesunům obyvatelstva na okupované území. V žádném z těchto momentů ale Spojené státy ani Organizace spojených národů neargumentovaly porušením Ženevské úmluvy.

Jak tedy ukazuje prohlášení amerického ministra zahraničí Pompea k izraelským osadám na Západním břehu Jordánu, Spojené státy pochopily, že nemůžeme mít jedno mezinárodní právo pro jednu zemi a druhé pro zbytek světa, uzavírá svůj text v deníku Wall Street Journal profesor práva Eugene Kontorovich z Univerzity George Masona.

Thomas Kulidakis Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme