Zpravodaj ČRo: Budoucnost Jižní Osetie zůstává i osm let po skončení války nejistá

Nemůžou na hřbitov ani k sousedům. A místo plaňkového plotu mají žiletkový. I takový je život lidí v Jižní Osetii, gruzínském regionu, který od bleskového konfliktu před osmi lety de facto kontroluje Rusko. Do Gruzie v létě 2008 vpadla ruská armáda. Záminkou bylo právě napětí v jihoosetské oblasti. Na místech, kde se tehdy střílelo, vyrostla hranice, kterou uznává jenom jedna strana sporu. Samotná válka sice trvala jenom pár dní, následky jsou ale vidět dodnes.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Takzvaná linie dotyku Jižní Osetie a Gruzie | Foto: Vojtěch Berger

Dvě babičky stojí na louce a mluví spolu dost nahlas. Není to ale kvůli špatnému sluchu. Blíž k sobě prostě nemůžou. Dělí je žiletkový drát.

Jsme pár kilometrů od města Gori. Před rokem 2008 jste tudy mohli volně projít. Tak jako tyhle dvě sousedky, na návštěvu nebo na rodinný hrob. Dnes už to nejde. Domy i hřbitov leží na opačné straně plotu.

„Nemohla jsem tam ani pohřbít svého manžela. Museli jsme mu najít hrob až u Tbilisi, 80 kilometrů odsud,“ svěřuje se venkovanka.

Gruzínské sousedky rozdělil žiletkový plot | Foto: Vojtěch Berger

Za plotem je zdálky slyšet cvičnou střelbu. Rusko zřídilo na jihoosetské straně vojenskou základnu. Podél linie dotyku brousí ruské patroly. Legálně se dá čára překročit pouze s propustkou, kterou ale dostane jen málokdo. Za ilegální překročení takzvané hranice hrozí pokuty a vazba.

Gruzie považuje Jižní Osetii nadále za své území, toho času okupované Ruskem. Jižní Osetii jako samostatný stát uznalo kromě Ruska jenom několik dalších zemí.

Přehrát

00:00 / 00:00

V Jižní Osetii, přímo na takzvané linii dotyku, natáčel 8 let po válce zpravodaj Českého rozhlasu Vojtěch Berger

„Samozřejmě jezdíme až na tuto administrativní linii, nechci mluvit o hranici, nebo mohu mluvit o vnitřní hranici, protože tato hranice není uznaná. Neuznává ji jak Evropská unie, tak ji neuznává ani vláda v Tbilisi,“ říká Marcel Červinka, jeden ze čtyř Čechů, kteří v oblasti kolem Gori působí v rámci monitorovací mise EU.

„Vznikají tam samozřejmě určité problémy, protože tato linie není přesně daná a dochází zde k největšímu náporu incidentů. Část této linie je oplocená, vzniká regulérní hranice, která je pod videodohledem.“

Takzvaná linie dotyku Jižní Osetie a Gruzie | Foto: Vojtěch Berger

Kromě vojáků posílá Rusko do Jižní Osetie taky nemalé peníze. Jihoosetské veřejné rozpočty jsou závislé právě na ruských finančních injekcích. Asi 150 metrů od linie dotyku směrem do Gruzie žije v malém domku Goča. Bude mu tak kolem 35 let a tvrdí, že je vystudovaný filolog.

„S lidmi z druhé strany plotu skoro nemluvíme. Rusové to nedovolí. Zato oni sami se dívají na nás, natáčejí a fotí,“ říká.

Marcel Červinka, jeden ze čtyř Čechů v monitorovací misi EU v Gori | Foto: Vojtěch Berger

Budoucnost Jižní Osetie zůstává i osm let po skončení války nejistá. Navzdory sporům o Jižní Osetii usiluje Gruzie intenzivně o vstup do NATO. Na jihoosetské straně se zase mluví o referendu, které by rozhodlo, jestli se oblast vydá dál s Ruskem, nebo s Gruzií.

Na místě zůstává i několik pozorovacích misí. Přímo na linii dotyku dnes sice nikdo neumírá. Do normálu má ale celá situace hodně daleko. Dokazují to i babičky, které spolu můžou mluvit jenom přes plot.

Vojtěch Berger Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme