Zpravodaj ČRo na Haiti: Lidé v táborech mají hlad
Po zemětřesení v haitské metropoli Port-au-Prince se na ulici ocitlo více než půl miliónů bezdomovců. Jejich domy buď padly k zemi nebo popraskaly natolik, že bydlet v nich je nebezpečné. Kam odešli tito bezdomovci? Většina z nich zůstala ve městě a na větších prostranstvích rozbili provizorní tábory.
V Port-au-Prince jich je téměř pět set. Do tábora La Paix, který je jedním z největších, se vypravil i zvláštní zpravodaj Českého rozhlasu na Haiti Pavel Polák.
Ještě před týdnem a půl to bylo velké hřiště. Dnes ho nepřipomíná ani náznakem. Zakryly ho provizorní stany z plachet a igelitů, natěsnané vedle sebe, že člověk mezi nimi sotva projde. Uprostřed jakési náměstí, po udusané hlíně chodí lidé sem a tam.
Tady v táboře La Paix, ostatně jako v dalších jiných, čekají lidé na zázrak. "Potřebujeme jídlo, léky, nějakou hygienu. A hlavně potřebujeme vodu. Voda je tady něco jako dynamit." říká mi muž v baseballové čepici a dlouhém tílku.
Pitná voda má nyní v Port-au-Prince vysokou cenu. Hned se kolem nás srocují lidé, cizinec tady přitahuje pozornost. Rozdávám obě lahve s vodou, které s sebou mám. Před týdnem, kdy se jídlo ani voda zdaleka nedostala ke všem obětem zemětřesení, shazovali Američané z vrtulníků balíčky s jídlem. I tady nad táborem La Paix.
"Normálně se přece jídlo rozdává a neháže na zem. Tohle je navíc nebezpečné, lidé se k tomu hned seběhli a rvali se o to," popisuje muž.
Na konci tábora jsou pohřbení lidé, pohromadě, je jich prý víc. Nejspíš je neměl kdo odvézt za město. "Ztratil jsem dvě děti, tetu a další příbuzné," oznamuje mladý Haiťan.
Takových příběhů jsou v Port-au-Prince desetitisíce. Kousek za táborem rozdává ve dvoře jídlo jedna z mnoha humanitárních organizací, která dnes v Port-au-Prince působí. Ženy s dětmi posedávají kolem.
"Byla jsem kousek odtud v kostele, když se začala třást země. Vyběhla jsem ven a viděla, jak domy padají." říká Marie Ange, která v troskách svého domu ztratila dvě děti. Co nyní nejvíc potřebuje? "Vodu a jídlo."
S tím souhlasí i Jesula. Přišla o třináct příbuzných a tři děti. Jsou stále v troskách jejího domu. Ještě je nikdo nevyhrabal, říká mi. Každá z těch žen někoho ztratila. Snaží se žít dál, i když právě to podle Josel není zrovna lehké. "Je toho málo, co tady dostáváme k jídlu. Máme hlad," dodává.
