Zpravodaj ČRo na turecko-syrské hranici: Válka na dohled
Válka doslova na dohled, tak to teď vypadá na turecko-syrské hranici. Obránci kurdského města Kobane svádějí boje s ozbrojenci organizace Islámský stát už déle než týden. Z města a jeho okolí uprchlo do sousedního Turecka na 160 tisíc lidí. Od střetů je ale dělí jen malá vzdálenost, protože se bojuje i v těsné blízkosti hranic mezi Sýrií a Tureckem. Ti, kteří nechtěli nebo nemohli bránit své město, se alespoň chodí každý den dívat, jak se situace vyvíjí.
Stojím na větrném kopci nad vesnicí Swedy, na turecko-syrskou hranici je to odsud, co by kamenem dohodil.
Pode mnou se rozprostírají nekonečné žluté pláně, a když se dobře podívám, je na nich vidět pohybující se auta a je slyšet výstřely a výbuchy.
Válka na dohled. Na turecko-syrské hranici natáčel zvláštní zpravodaj Českého rozhlasu Jaromír Marek
„Jsme kousek od hranice, za námi jsou vesnice Karadža a Swedy. Tam vpředu, už za hranicí, je kurdská vesnice Sejlem. Ta je ale prázdná, všichni utekli,“ říká můj průvodce Nizar.
Právě míjíme kráter, jak sem, do sadu s granátovníky, včera dopadla zbloudilá střela.
„Támhle vpravo jsou pozice Islámského státu, vidíš to bílé auto? A skupinku lidí sedících kolem? To jsou oni. A vlevo, jak je ten televizní vysílač, jsou kurdské milice. Jsou hodně blízko u sebe. Vidíš? Včera se bojovalo o ten kopeček s televizní věží. Slyšíš tu střelbu?“
Spolu se mnou je tady několik stovek lidí. Mnozí jsou ’vyzbrojeni‘ dalekohledy a pozorují boje pod sebou jako na nějaké obří televizní obrazovce.
„Už týden se tam dole bojuje, chodíme se dívat každý den. V Kobane máme své přátele, příbuzné. Jsme tady, abychom byli aspoň takto na dálku s nimi.“
Z dálky je slyšet občasnou střelbu a je vidět prach, který víří pohybující se automobily. Od bojiště nás dělí nanejvýš dva kilometry. Hned pod návrším je hraniční plot, ze syrské strany je celá hranice navíc zaminovaná.
Na straně turecké hlídá skupina vojáků s obrněným vozidlem. Jsou tady i proto, aby se lidé nepokoušeli přejít hranici a připojit se k obráncům Kobane.
„Lidé ve městě Kobane nejsou sami. Chodím se sem dívat každý den a stejně jako ostatní jsem připraven jít bojovat. Žiju tady v Turecku , ale pokud jsi člověk, nemůžeš být k té tragédii netečný. Jsem tady, ale moje srdce je v Kobane,“ říká mi jeden z mužů shromážděných na kopci nad vesnicí Swedy.
