Zpravodaj ČRo: Při bojích mezi vládními vojsky a rebely nejvíc trpí obyčejní Syřané
Desítky syrských obcí připomínají po dvouletém konfliktu města duchů. Při těžkých bojích, které o ně svedly nebo stále svádějí vládní jednotky s povstalci, byly totiž prakticky zničené. Válkou tak nejvíce trpí civilisté, kteří přišli o střechu nad hlavou i příbuzné. Jedním z takových měst je Al-Qusair, ležící asi 160 kilometrů severozápadně od metropole Damašku.
„Stoupám vzhůru po rozbitých schodech. Musím se vyhýbat dírám po granátech a opatrně našlapuji na střepy a suť, ze které čouhají pánské boty i dětské bačkůrky,“ říká zvláštní zpravodaj Českého rozhlasu v Sýrii Robert Mikoláš.
„Nic tu není, nic nefunguje, pro všechno musíme do Homsu vzdáleného asi 30 kilometrů," postěžuje si pan Nkoula Kasuha, jeden z mála, který v obci Al-Qusair přežíval po celou dobu konfliktu, a smutně rozhodí rukama.
Reportáž ve městě Al-Qusair natočil zvláštní zpravodaj Českého rozhlasu Robert Mikoláš
Stojí na rozstřílené střeše, kolem se válejí patrony z těžkého kulometu. A všude okolo jen spoušť. Prakticky žádný z domů nezůstal celý. Zničené jsou kostely i mešity, o školách či nemocnici nemluvě:
„Zůstali jsme tady, neodešli jsme, ani když město napadli a obsadili rebelové. Tady jsme se narodili a tady jsme se rozhodli i zemřít," říká krátce na to manželka pana Kasuhy, Naema.
To už stojí venku, v téměř opuštěné ulici. Z původních 40 tisíc obyvatel se jich dosud vrátilo jen něco přes 500.
Znovudobyté město
Muž na motorce, který kolem přejede, je voják. Přes rameno má samopal, po chvíli ale zmizí v oblacích všudypřítomného prachu, který jen pomalu padá na okolo rostoucí olivovníky i hrozny.
Al-Qusair býval proslulý právě díky produkci oleje a ovoce. Aleje nyní nemá kdo očesat:
„Po celou dobu myslím na mé bratry, sním o nich. Jednoho mi zabili, druhého unesli," vypráví paní Naema. V jejím hlase se mísí bolest i zlost.
Situaci syrských uprchlíků v Turecku mají organizace pro lidská práva za alarmující
Číst článek
A podobný osud potkal i mnohé další obyvatele Al-Qusairu, města, které armáda znovu dobyla v červnu. Plně pod kontrolou ho pak má něco přes měsíc.
„Děkuju prezidentu Asadovi a Hasanu Nasralláhovi, vůdci Hizballáhu za to, že nám pomohli vytlačit povstalce z města. Kdyby nepřišli, nestáli bychom teď před mým domem," svěřuje se mladý voják.
Otevřeně tak přiznává to, o čem vláda nemluví, tedy že syrské armádě pomáhají tisíce členů libanonského Hizballáhu. Ostatně u vjezdu do jedné z ulic je umístěn i obří plakát Asada a Nasralláha. Samotná obnova vybombardovaného města je však ještě hodně vzdálená.
Jakýmsi symbolem naděje je ale určitě místní pekárna, kterou denně opouští na 1200 kilogramů chleba. Před válkou byla sice její produkce až osminásobná, přesto je pro místní nepostradatelná:
„Zásobujeme Al-Qusair a pět okolních vesnic. A není pro nás důležité, zda lidé podporují vládu nebo opozici," dodává ředitel pekárny.
O syrské krizi budou jednat i prezidenti Ruska a Íránu
Číst článek
Zvětšit mapu
