Zpravodaj ČRo v Tunisku: Konec krize je v nedohlednu
Protesty v Tunisku nedokázala uklidnit ani nová vláda. I dnes se lidé vydali do ulic a skandovali hesla proti straně bývalého prezidenta. Radiožurnál má v Tunisku zvláštního zpravodaje Ondřeje Boudu.
Ondřeji, proč protesty pokračují, když - alespoň odsud se zdá - že demonstrující už dosáhli svého?
Strana prezidenta Ben Alího měla mít v nové vládě většinu a ovládla všechna klíčová ministerstva. Opozice na takovou dohodu přistoupila, aby uklidnila situaci a s nadějí, že dokáže připravit legislativní změny nutné pro svobodné volby.
Lidé v ulicích ale nejsou přístupní žádným kompromisům. Opozice proto nakonec stáhla svou podporu novému kabinetu. Dosavadní vládní strana reagovala vyloučením bývalého prezidenta a jeho nejbližších spolupracovníků ze svých řad. Další členové, včetně premiéra a dočasného prezidenta, ji opustili sami.
Jak to vypadá v ulicích přes den?
Protesty se střídají s euforií. Někde lidé slaví odchod starého prezidenta ze země, případně návrat některých opozičních politiků z exilu. Jinde se protestuje za úplnou změnu režimu. A za chvíli to může být obráceně. Je to opravdu nepředvídatelné.
Zásahové jednotky policie tak mají plné ruce práce. V ulicích jsou také k vidění tanky. Ale, co jsem tak viděl, tak lidé si z nich moc nedělají a klidně po nich i lezou a baví se s vojáky.
A co teď v noci? Stále platí zákaz vycházení, takže je klid?
To, že platí zákaz vycházení, ještě neznamená, že by se ulice vylidnily. Kromě policie a armády se v nich pohybují místní, kteří ve svých čtvrtích formují domobranu. Policie ji toleruje, protože opravdu pomáhá udržet pořádek.
Lidé si ve svých ulicích každý večer staví barikády. Bojí se totiž milicí bývalého prezidenta, které tady podnikají přepadové útoky na nic netušící lidi a snaží se vyvolat chaos. Jezdí v taxíkách, pronajatých autech a dokonce i v sanitkách. Jen od svého příletu dnes odpoledne jsem tu několikrát slyšel střelbu.
Dá se odhadnout, jak dlouho bude krize ještě trvat?
Tak to je opravdu ve hvězdách. Není totiž nikdo, kdo by dav sjednocoval a dokázal usměrnit. Revoluce nevzešla od opozice, ale od lidí. A ti většinou ví, co nechtějí, ale nemají moc konkrétní představu o tom, jak situaci řešit.
Zatím jsem vypozoroval jediný limitující faktor, a tím je nedostatek jídla. Zásobování při protestech vázne. Jakmile někam dovezou bagety, tak je lidé okamžitě vykoupí. Každý si odnáší, co unese. A jí je suché ještě cestou domů. Když mě tady v hotelu uváděl poslíček do pokoje, tak tam našel jídlo a pití po předchozím návštěvníkovi. Okamžitě mi dal jiný pokoj a pak jsem ho viděl, jak si k jídlu sedl a dojedl ho.
Jenže se mi nechce ani domýšlet, jak to tu bude vypadat, pokud jídlo opravdu dojde.
