Čaputová: Nemám sice zkušenosti z vrcholné politiky. Věřím ale, že to mohu dohnat

Slovensko je první zemí visegrádské čtyřky, v jejímž čele usedne žena – a sice advokátka Zuzana Čaputová, která s jasnou převahou vyhrála prezidentské volby. Jak chce naplnit velká očekávání, která Slováci do jejího zvolení vložili? A jak se těší na první prezidentskou návštěvu Česka? Nově zvolená prezidentka Slovenska byla hostem Dvaceti minut Radiožurnálu.

Dvacet minut Radiožurnálu Praha/Bratislava Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Deník Financial Times napsal, že je vaše zvolení vítězstvím pro liberalismus a záblesk naděje v regionu – a to v regionu, kde se normou stává autoritářství a obchody mezi politiky a podnikateli. Co takovému hodnocení říkáte? Jste zábleskem naděje pro region?
Myslím, že to ukáže čas a životní realita. Samozřejmě že je to milé příznivé hodnocení a velké povzbuzení. Určitě se hlásím k tomu, že má cesta k prezidentskému mandátu nevedla přes populismus, hesla, zkratky, klamání ani osobní útoky. O to jsem velmi usilovala.

Kvalita kandidatury, autenticita a pravdivost pro mě byly velmi důležité, protože si myslím, že to skutečně předurčuje výkon mandátu. K této části se opravdu hlásím. Ale jaký reálný efekt můj mandát bude mít, to lze posoudit až při jeho výkonu, s odstupem času.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý rozhovor s budoucí prezidentkou Slovenska Zuzanou Čaputovou

Agentura Bloomberg k tomu vítězství poznamenala, že jde o známku toho, že vlna nacionalismu a populismus v Evropě přece jen možná slábne. Lze to podle vás tak číst?
Myslím, že tahle vlna vždy bude mít svá procenta, své zastánce a reprezentanty. Otázka je, co bude časem převažovat. Snažila jsem se voličům na Slovensku přinést nabídku, která by mohla převážit, být alternativou při volání po změně. Protože to je to, co hodně z nás spojuje. Za preferováním extrému a nacionalismu v podstatě vnímám volání po změně.

Snažila jsem se oslovit i voliče, kteří inklinovali k těmto preferencím nebo cestám, nabízela jsem jim jednak přímou diagnózu tohoto stavu – že jsou na Slovensku aspekty, které musíme řešit a posunout je k lepšímu – ale zároveň jsem říkala, že je třeba postupovat věcným a pokojným způsobem. Způsobem, který nevyužívá emoce k nějakému rozvášnění davu a popularity, ale spíše do věci vložit pozitivní emoce. To znamená právě nevedení osobních bojů, ale soustředění se na konstruktivní řešení pro zemi.

V širším kontextu, nejen slovenském, dochází k paradoxnímu jevu, že na jedné straně sílí hlasy volající po dezintegračních snahách v rámci Evropské unie, ale zároveň jsme historicky na maximu, pokud jde o důvěru občanů v unii. Je to možná jistý paradox související s tím, jak slábne či sílí nacionalismus, populismus a podobné trendy.

Zmínila jste změnu. Jakou budete změnou v porovnání s předchozím prezidentem Andrejem Kiskou? Ptám se, protože jste si v řadě věcí podobní – máte podobně liberální pohled na společnost. Kde bude ta hlavní změna?
Myslím, že bude přirozeně kopírovat můj profesní příběh, který je jiný než u prezidenta Kisky. Jistě se v mnohém shodujeme, ale profesně jsem se věnovala tématům práva a spravedlnosti a myslím, že v této oblasti máme možná největší deficity.

Ukázala to i masivní reakce veřejnosti minulý rok po loňské vraždě dvou mladých lidí (Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové, pozn. red.), kdy se na náměstích volalo po změně ve slušnou, spravedlivou a férovou zemi. Těm tématům jsem se věnovala jednak v jednotlivých kauzách, ale i z hlediska analytického pohledu do fungování justičních orgánů. Spolu s kolegy máme poměrně přesné představy o tom, kde je třeba ten systém posunout k lepšímu – například v nezávislejším a samostatnějším fungování některých orgánů.

Zkušenosti z politiky? To mohu dohnat

Mluvili jsme o tom, že vás leckdo vnímá jako naději – pro Slovensko, pro region střední a východní Evropy. Jak se chcete vyrovnat s hendikepem toho, že nemáte zkušenosti z vrcholné politiky?
Je pravda, že nemám zkušenost z vrcholné politiky. Zároveň jsem ale jako advokátka pracovala v politickém prostoru – ne v roli političky, ale v roli právničky. Souvisí to s tím, že jsme dělali mnoho analytiky a legislativy. Vyjednávali jsme tedy s orgány veřejné moci. Zabývala jsem se tím, jak tyto orgány fungují a kde jsou jejich deficity. Když to porovnám s už zmiňovaným prezidentem Kiskou, tak je v tomhle ohledu má politická zkušenost větší, než byla jeho. A jeho považuji za dobrého prezidenta, určitě jednoho z nejlepších, jakého kdy Slovensko mělo.

Takže věřím, že tenhle deficit mohu dohnat. Mám osobní zkušenosti s mnohými vrcholnými politiky – takže ano, jistý deficit zkušeností tam je, ale zároveň tam nebudou jisté špatné návyky, stereotypy. Možná je tam i jistý nadhled.

Po svém zvolení jste mluvila o tom, že chcete Slovákům vrátit fungující a spravedlivý stát. Jak to chcete udělat a co pro to vůbec z pozice prezidentky udělat můžete?
Prezident může být součástí toho, aby tato změna vůbec nastala. Velmi jsem se při kampani snažila lidem vysvětlovat, aniž bych vzbuzovala plané naděje a iluze, že člověk z pozice hlavy státu nemůže udělat zázrak a zásadním způsobem všechno změnit. Ale může být iniciátorem, motivátorem a spojovatelem lidí, kteří po takové změně touží.

Komentátoři ke slovenským volbám: Fico nedá Čaputové nic zadarmo, nezkušenost může být hendikep

Číst článek

Pokud jde o konkrétní právo, moci a možnosti prezidenta právě v oblasti spravedlnosti – na Slovensku to máme konstituované tak, že prezident má silné jmenovací pravomoci. Je to možná jedno z jeho nejsilnějších oprávnění. Je na prezidentovi, jaké osoby a osobnosti zasednou do vrcholných pozic, do justičních orgánů – jmenuje všechny všeobecné soudce i soudce ústavního soudu. Jmenuje předsedu i místopředsedu nejvyššího soudu i tři členy soudní rady, což je významný orgán z hlediska vyvozování disciplinární odpovědnosti – očisty dovnitř justice.

Nezanedbatelné je i to, že příští rok proběhne volba a jmenování generálního prokurátora, kterého také jmenuje prezident. V minulosti málem padla vláda v souvislosti s tím, že prezident odmítl jmenovat zvoleného kandidáta, potom nastoupila druhá volba, ta byla prohlášena za neústavní. Obsazení tohoto místa je velkou výzvou a prokuratura má významné místo, protože dozoruje vyšetřování trestných činů. Jako jediná může podávat obžalobu a v našem systému má prokurátor mimořádně silné postavení.

Ale mou ambicí je také být aktivní a podílet se na systémových změnách, které se týkají fungování justice, ale i jiných oblastí. Prezident u nás nemá zákonodárnou iniciační pravomoc, ale nic mu nebrání v přinášení návrhů na konkrétní změny, hledat pro ně politickou podporu. Mým záměrem je také prosadit jisté změny, které se týkají právě volby a jmenování generálního prokurátora.

Jak jste spokojená s tím, v jakém stavu jsou nyní slovenská veřejnoprávní média?
Vnímám to tak, že probíhá určitá standardizace fungování veřejnoprávních médií.

Co to znamená?
Že jsme si například od doby mečiarismu procházeli určitou cestou pokusů a omylů. Ne vždy jsem měla pocit, že veřejnoprávní média fungují nezávisle a ve prospěch kvalitní žurnalistiky. Tak jsem to myslela. Nyní to vnímám tak, že veřejnoprávní média poskytují relevantní a korektní obraz slovenské společnosti. Nevnímám jejich fungování jako problematické.

Úspěch Kotleby a Harabina 

Další věc, která souvisí se současnou slovenskou společností, je výsledek Mariana Kotleby a Štefana Harabina v prvním kole prezidentských voleb. Oba kandidáti bývají nazýváni jako antisystémoví a dohromady získali téměř 25 procent hlasů. Co je to podle vás za signál? Příští rok vás čekají klíčové sněmovní volby…
Je to velmi zajímavé a silné poselství z prezidentských voleb. Vnímám to tak, že je to volání po změně. Tam si umím představit shodu s voliči těchto kandidátů. Chápu to tak, že velká část lidí cítí frustraci a deziluzi z fungování společnosti. Možná se cítí být neukotvení a nikým nereprezentovaní. To, co je oslovuje, je možná právě radikálnější slovník, zkratky, přísliby rychlých řešení – což samozřejmě není moje cesta.

Jediným úkolem, který mi zůstává, je pokusit se při výkonu mandátu oslovit je právě v té rovině diagnostiky příčin nebo pochopení toho, že rozumím té nespokojenosti s tím, jak některé věci na Slovensku fungují. Ale řešení by podle mého názoru měla mít jinou podobu.

Je to oficiální. Slovenská státní volební komise potvrdila, že Čaputová bude prezidentkou

Číst článek

Obáváte se toho, že se to za rok ve sněmovních volbách skutečně projeví? Ptám se i proto, že pravděpodobně velká část těchto lidí nepřišla ke druhému kolu prezidentských voleb. Nesetrvají na svém názoru i za rok?
Myslím, že část těch voličů přece jen k volbám přišla. Nebylo to velké procento a ale část dala hlas nám dvěma. Faktem je, že ty dva týdny, které jsou mezi prvním a druhým kolem, jsou poměrně krátký čas na to, aby si voliči, kteří do té doby byli takto vyprofilovaní, přetransformovali svou míru důvěry na někoho s jiným profilem a jiným projevem. Zároveň si myslím, že ta nižší účast ve volbách souvisí s problémem, kterému čelí nejen Slovensko, ale celý zbytek západních demokracií, a to je klesající míra důvěry veřejnosti v politickou reprezentaci.

To je velký závazek pro lidi v politice, aby se ji pokusili obnovit – protože výsledkem je jinak volba extrému. Vnímám to tedy takhle, ale je to velká výzva i do budoucna pro výkon mandátu – pokusit se tuhle voličskou základnu oslovit. Pokud jde o parlamentní volby – do hry vstupuje mnoho elementů, včetně vzniku nových subjektů. Včera (ve středu, pozn. red.) prezident Kiska oznámil vznik nového politického subjektu. Takže rozložení sil může před volbami vypadat úplně jinak.

Kiskova nová strana

Pokud jde o nový subjekt prezidenta Kisky, když ho oznamoval, řekl: „Tyhle volby jsme vyhráli, teď musím vyhrát i ty příští.“ Jak jste to „my“ vnímala?
Chápu to jako my lidé, kteří jsme se shodli na hodnotách, jako je volání po slušném a spravedlivém Slovensku. Vnímala jsem to jako výrok z pozice občana. Výrok člověka, který se ztotožňuje s hodnotami, které jsem komunikovala. Myslím, že takových je nás hodně, pokud si vzpomenu na ta volání z náměstích. A nejen lidí, kteří tam chodili.

,Chci spojit slušné lidi.‘ Kiska oznámil založení vlastní strany, spolupracovat chce s Radičovou

Číst článek

Nelze to tedy chápat tak, že byste jeho projekt podpořila? Že byste se k němu přidala nebo se za něj postavila nějakým jiným způsobem?

Určitě ne, o jeho projektu totiž nic nevím. Mluvilo se o tom, že vznikne, ale o jeho personálním složení nebo hodnotovém zaměření, programové stránce, zatím nemám žádné informace. Těžko bych mohla podporovat něco, co neznám. Nedělala bych to ani proto, že prezident má být prezidentem všech lidí, a ne reprezentantem nějaké strany.

Na to jsem se právě chtěla zeptat, zda je už teď jasné, že jeho stranu nepodpoříte, protože chcete zůstat nadstranickou prezidentkou, nebo jste připravena ho podpořit, pokud vám bude blízký a sympatický.
Neumím si představit, že bych podporovala projekt konkrétní strany. Dokonce ani té, ze které jsem vzešla. Dopředu jsem říkala, že se vzdám členství – nyní jen zvažuji, zda to bude na sněmu, nebo před ním. Prezident má být podle mého názoru nadstranický.

Na druhou stranu vaše prezidentské sliby a ambice se vám budou lépe plnit, pokud budete mít ve vládě politické síly, které jsou vám politicky blízké.
To určitě ano, ale to se nevylučuje se snahou kooperovat se všemi politickými stranami. To je má povinnost bez ohledu na to, která strana bude ve vládě.

Řekla byste, že vaše zvolení předesílá konec éry strany Smer?
Takto si to netroufám hodnotit. Přestože jejich kandidát nevyhrál, dostal se do druhého kola. Ta strana stále má vysoké preference, i když klesající. Zda se její historická úloha naplní, ukážou možná právě nadcházející volby. Ale své vítězství nevnímám v přímé úměře s klesajícími preferencemi této strany.

Čaputová: Těším se na návštěvu Česka

Český prezident Miloš Zeman napsal po vašem zvolení: „Bude mi potěšením přivítat vás v Praze, pevně věřím, že se nám podaří navázat na tradici osobního přátelství mezi českými a slovenskými prezidenty, které je odrazem bratrství Čechů a Slováků.“ Těšíte se na setkání s ním?
Určitě se těším na návštěvu Česka. Jednak chci zachovat tradici první návštěvy právě do vaší země a navíc – myslím, že mi bylo okolo dvaceti let, když se republika rozdělila – a v podstatě jsem na společné kultuře vyrůstala. Takže je to pro mě samozřejmost a přirozenost, mám tam mnoho přátel a ráda tam jezdím na dovolenou. To jsou takové osobní aspekty, proč se těším, že právě tohle bude první návštěva. Samozřejmě si vážím slov pana prezidenta, které naznačují zájem o přátelské vztahy.

Jak jste vnímala, když Miloš Zeman v průběhu voleb podpořil vašeho soupeře Maroše Šefčoviče? Dokonce ho mezi první a druhým kolem pozval do České republiky. A už před prvním kolem o vás hovořil v tom smyslu, že vás nezná a tak dále. Jak jste tohle vnímala?
Brala jsem to s respektem. Signalizovalo to jistou názorovou a hodnotovou blízkost s panem Zemanem. Vnímám to s jistou velkorysostí, nezatěžuji se tím, že se setkali. Vím, že to bylo předmětem polemik, když prezident jiné země během volebního souboje vyšle takový signál. Ale to nechám na posouzení odborníků.

Ovlivní to atmosféru vašeho prvního setkání?
Určitě ne, z mé strany určitě ne.

Chystáte si na setkání s českým prezidentem nějakou zvláštní taktiku? Jak říkal jeho tiskový mluvčí Jiří Ovčáček, v politice je 30 let. A je politikem, který nechodí daleko pro poměrně ostré výrazy. Jak se na setkání s ním coby politický nováček těšíte?
Návštěvu budeme připravovat úplně normálně. Bude to až po inauguraci, která bude 15. června, někdy v červenci se možná setkání uskuteční. Samozřejmě se tematicky připravím, ale pokud jde o setkání nového pohledu se zkušeností – nemám s tím problém. V takových životních zkušenostech už jsem byla. Naopak myslím, že oba přístupy – přístup třicetileté politické zkušenosti a přístup nového pohledu – má své benefity. Možná, že pokud se obojí setká v konstruktivní spolupráci, tak to může být obohacující.

Zeman pogratuloval dopisem Čaputové, pozval ji na oficiální návštěvu Pražského hradu

Číst článek

Dokážete už nyní říct, co je pro vás v československých vztazích hlavním tématem?
Zatím bych si to nechala pro sebe. Ale samozřejmě o některých oblastech uvažuji, kromě jiného je to téma Evropské unie, které jsou obě země členy. Ale bude to mít jistě jak vnitropolitický, tak širší kontext.

Dokázala byste mi říct, který z českých vrcholných politiků, je vám v tuto chvíli nejbližší? S kým cítíte největší názorový soulad?
Momentálně bych si netroufla vybrat jedno konkrétní jméno, ale nedá mi nevzpomenout – ačkoliv vím, že tu otázku trochu rozšiřuji – jméno Václava Havla.

Část české veřejnosti na vaše zvolení reagovala, vzbudilo velmi pozitivní ohlasy. Německá televize ARD napsala, že „hodně Čechů bude Slovákům jejich prezidentku závidět.“ Vnímáte tyhle hlasy?
Ano, vnímám, přestože nestíhám číst všechny reflexe, které vychází. Samozřejmě jsou některé povzbudivé, některé ne. Uvědomuji si zároveň obrovskou míru zodpovědnosti, která je s tím spojená. Při tom všem – pozitivním i negativním - myslím, že si musím zachovat určitý odstup sama nad sebou a pevný postoj. Aby člověk nepodléhal ani jednomu a ani druhému, aby člověk zůstal sám sebou a autentický – věrný motivu, proč do toho všeho šel.

Vaším partnerem ve středoevropském regionu není jen Česká republika, bude to celá visegrádská čtyřka. Jak podstatná platforma pro spolupráci na evropském poli to pro vás bude?
Mít dobré vztahy v rámci V4 považuji za důležité, jsou to naši bezprostřední sousedé. Takže samozřejmě budu dál usilovat o budování konstruktivních vztahů. Podle mého názoru se to nevylučuje s jasným hodnotovým postojem v případě, že se vyskytnou pochybnosti o některých věcech, spory o nějakých krocích a hodnotách – například Evropské unie. Myslím například náznaky okolo ohrožení nezávislosti fungování justičních orgánů. Myslím, že sebevědomí a pevný postoj i k citlivým věcem může být součástí otevřených a dobrých vztahů při komunikaci. Je třeba si uvědomit, že v tomto regionu budeme vždy, nedá se z něho odejít – právě proto je dobré mít nadhled a usilovat o konstruktivní vztahy bez ohledu na to, kdo v dané době zemi reprezentuje.

Už jste řekla, že vaše cesta povede do České republiky. Kam povede ta druhá – do dalších zemí V4 nebo třeba do zemí, jako je Francie či Německo?
To je přesně to, co zvažuji. Uvidíme situačně a podle komunikace, která do té doby proběhne. Dobré vztahy a kontakt bych chtěla udržovat i s Německem a Francií.

Marie Bastlová, dbr Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme