Zvláštní zpravodaj ČRo: Nejen město, ale i osudy lidí z Doněcku decimuje válka

Východoukrajinský Doněck se pomalu mění v Bejrút nebo Sarajevo, města ničená bezohledným bombardováním ze všech stran. Přesto v něm ale zůstávají lidé, kteří mají vůli v něm žít. A i ti, co z něj utekli, ho stále považují za svůj domov.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Prodavač zeleniny čeká na své zákazníky před doněckým nádražím

Prodavač zeleniny čeká na své zákazníky před doněckým nádražím | Zdroj: Reuters

Když se člověk prochází v neprůstřelné vestě ulicemi Doněcka, nestačí se divit, jak rodáci mají toto své město rádi. Teprve před měsícem tady namalovali cyklistické stezky, vzápětí se válka přesunula i do samotné metropole Donbasu.

Ani každodenní bombardování ale nezabránilo zaměstnancům městských služeb v tom, aby udržovali velkoměsto v naprosté čistotě a pořádku. Zahradnice za zvuků dopadajících raket dál zalévají a plejí záhony na bulvárech a kropicí vozy dál polévají drahocennou vodou pusté třídy Doněcku.

Lidé na předměstích bez vody, plynu a elektřiny tráví noci ve sklepích v sousedských debatách a v naději, že tak nepředstavitelná věc jako válka, musí přece brzy skončit. Každý má jiný názor, ale shodou se v tom že, někdo toto šílenství přece musí zastavit. Jenom není jasné, kdo ten pan Někdo, který má sílu to ukončit, je.

Přehrát

00:00 / 00:00

Doněck je stále našim domovem, říkají zvláštnímu zpravodajovi Českého rozhlasu Martinovi Dorazínovi i ti obyvatelé města, kteří byli nuceni uprchnout

Po týdnu v plesnivém sklepu už bylo všem jasné, že to nejhorší ještě nepřišlo. Ke známým do Doněcku začali s taškami a kufry přijíždět příbuzní ze satelitních hornických měst a městeček. Po dalším týdnu už na kufrech seděli všichni.

Lejla - původem z Gruzie - si vzala místního mladíka a mají spolu malého synka. Utekla by kamkoli, kde by ji a dítě přijali. Zatím se uchýlili na břeh Azovského moře. Nenávidí současný kyjevský režim, který považuje za hlavního viníka současné situace. Píše mi poetické viberové zprávy o tom, jak nemůže žít bez svého města a přátel.

Muzikant a televizní moderátor Dimka utekl do Kyjeva, ale jeho hvězda zářila jenom v Doněcku, v hlavním městě se stal jedním z mnoho tisíců talentových uchazečů o práci. Zatím ji nenašel, jako většina jemu podobných z Donbasu. A to musí překousnout, že se na ně v Kyjevě dívají skrz prsty.

Volal mi Ljonja, ten sice dostal dobrou manažerskou práci ve Lvově, ale rodiče se po krátkém útěku do Charkova vrátili do Doněcku. Ne kvůli bytům, chatám, domům a jiným drahým věcem, ale proto, že tady - doma - chtějí žít a dožít za jakéhokoli režimu a jakýchkoli podmínek.

Kamarád Saša ještě v květnu doufal, že si koupí vysněné auto. Několik let si spořil a teď mu banka dněpropetrovského oligarchy Igora Kolomyjského oznámila, že mu jeho vklady prostě nevyplatí. Stěžujte si, kde chcete.

To je jen několika konkrétních případů zničených osobních životů lidí, kteří Donbas považují za svůj domov a nechtějí se ho vzdát.

Martin Dorazín Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme