Islamistické hnutí Tálibán již dříve sdělilo, že pro vyšší vzdělávání dívek je zapotřebí vytvořit určité podmínky. V tomto ohledu ale nebyl zaznamenán žádný pokrok, podotkla agentura AP.
Tálibán drží nad vodou strádající ekonomiku, přestože mezinárodní společenství Tálibán neuznává. V druhém roce vlády Tálibánu však přibylo mnohých zákazů pro afghánské ženy a dívky.
Před sedmnácti měsíci se USA a další západní země stáhly z Afghánistánu. K moci se dostal Tálibán. Spojencům se ale nepodařilo evakuovat všechny spolupracovníky, nyní jim hrozí nebezpečí a prchají.
„Bezohledné nařízení Tálibánu, které zakazuje přístup na pracoviště zaměstnankyním organizací, vystavuje riziku miliony Afghánců, jejichž přežití závisí na humanitární pomoci,“ uvádí se v prohlášení.
Server iROZHLAS.cz mluvil se čtyřmi Afghánci, kteří se poprvé od loňské evakuace do Česka rozhodli podělit o svůj příběh. Přesídlení jim zachránilo život, jejich příbuzní ale zůstávají v nebezpečí.
Afghánské vládnoucí hnutí Tálibán v pondělí pohrozilo přehodnocením vztahů ke Spojeným státům, pokud prezident Joe Biden nezmění rozhodnutí o vrácení jenom poloviny peněz zabavených Afghánistánu.
„Zhruba devět milionů lidí a k tomu milion dětí se nachází ve velice těžké situaci – pokud nedostanou humanitární pomoc, jejich život se ocitne v přímém ohrožení,“ varuje pracovník Člověka v tísni.
„Kvůli dluhům a hladu jsem byla nucena prodat i svou ledvinu,“ popisuje Afghánka. Za prodej ledviny dostala asi 30 tisíc korun, zotavování ale neprobíhá dobře. Na rodinu proto nemá kdo vydělávat.
Humanitární podmínečné přijetí není cestou k získání trvalého pobytu ani imigračního statusu. Je určeno cizincům, kteří nemohou použít azyl nebo víza, ale jsou nuceni naléhavě svou zemi opustit.
K odpovědnosti za vraždy ve stylu popravy se nikdo nehlásí, ale předpokládá se, že je za ně odpovědný Tálibán, který tímto způsobem vede tajnou válku proti Islámskému státu.
Převážná většina Afghánců v Česku zatím zůstává. Z těch, co už rozhodnutí mají, získali status azylanta všichni. Nicméně 21 z nich se podle ministerstva vnitra rozhodlo usadit se v jiné zemi.
První z chlapců, pětiletý Alí, zemřel ve čtvrtek. Ředitel kliniky Marek Migdal při oznamování jeho smrti hned uvedl, že velmi malou šanci na přežití má i jeho šestiletý bratr Mustafa.
Ani o rok staršímu bratrovi nedávají lékaři šanci na přežití. Několik uprchlíků z Afghánistánu se v polských zařízeních pro běžence otrávilo houbami, které si nasbírali pro zpestření jídelníčku.
Na vyřízení žádosti o mezinárodní ochranu mají úřady šestiměsíční lhůtu. „Žadatelé mají právo po tu dobu zůstat v zařízení ministerstva vnitra,“ doplnilo ministerstvo.
„Lidé ve skupině jsou zmrzlí a promoklí a většina z nich se cítí velmi špatně. A víme, že od Bělorusů dostali první teplé jídlo,“ říká Kolodziejová z nadace Záchrana.
Kdo může za kolaps Afghánistánu a humanitární katastrofu, která se tam teď odehrává poté, co země padla do rukou radikálů z hnutí Tálibán. Tahle otázka zní velmi silně hlavně ve Spojených státech.
Muž se francouzské policii přiznal, že v Kábulu se zbraní v ruce velel jedné z barikád. Zároveň ale „výrazně pomáhal při evakuaci francouzské ambasády“ v Kábulu, sdělil ministr vnitra Gérald Darmanin.
Proti Tálibánu, za rychlou a bezpečnou evakuaci, ale i proti americké vládě přišli k Bílému domu ve Washingtonu protestovat američtí Afghánci – naštvaní, zoufalí i odhodlaní zároveň.
Její tým v Afghánistánu se několikrát dostal do napjatých situací s bojovníky Tálibánu. Někteří třeba požadovali aby si zakrývala celý obličej. Problémy s Tálibánem měl i tým americké ABC News.
Prožili si možná nejhorší chvíle svého života. Během pár hodin si museli sbalit nejnutnější věci a vyrazit na letiště ulicemi Kábulu, kde už hlídkoval Tálibán. Jejich příběhy popisuje Radiožurnál.
Na pomoc čekají například příbuzní dvou afghánských mužů, kteří v Česku studují a pracují asi pět let. Ti se obávají o své životy, pokud se jim nepodaří kábulské letiště opustit.
Kdykoliv prošli kolem bojovníci Tálibánu, muž si podle svých slov zakryl tvář rouškou. „Tálibové na mě rozzlobeně zírali a vyhrožovali mi, abych odešel... Několikrát mě také kopli,“ popsal televizi.
Mluvčí amerického ministerstva zahraničí sdělil agentuře AFP, že skartování před odchodem je běžnou procedurou při snižování stavu na zastupitelském úřadu.
Na rozdíl od více než tří a půl milionu uprchlíků ze Sýrie se ale Afghánci v Turecku netěší prakticky žádné ochraně před deportací a mají také jen omezený přístup ke státním službám.
